ECLI:CZ:NSS:2007:7.AZS.133.2006
sp. zn. 7 Azs 133/2006 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Jaroslava
Hubáčka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatelky M. M., zastoupené JUDr. Beno
Jeřábkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kurzova 2375/21, za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2005, č. j. 62 Az 39/2005 -
18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna JUDr. Beno Jeřábka, advokáta se sídlem v Praze 5, Kurzova 2375/21,
se u r č u je částkou 8568 Kč. Tato částka bude uhrazena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, ze dne 13. 6. 2005, č. j. OAM-990/VL-10-05-2005, jímž byla
zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu dle ust. 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění platném
pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodná.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci azylu, Nejvyšší
správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení
institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní
soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Stěžovatelka v kasační stížnosti a v jejím doplnění namítá, že krajský soud nesplnil
povinnost zjistit skutkový a právní stav věci a rovněž neposoudil, zda správní orgán dodržel
právní předpisy, když však nikterak nekonkretizuje, v čem konkrétně pochybení soudu
spatřuje. Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje, že se v minulosti již dostatečně
vypořádal s námitkami podobného typu, tj. se zcela obecnými a nekonkrétními poukazy
stěžovatele uvedenými v kasační stížnosti, a to za situace, kdy žaloba byla tvořena pouhými
citacemi ustanovení správního řádu a zákona o azylu. Podrobnější zhodnocení takovýchto
námitek lze nalézt např. v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2005,
č. j. 7 Azs 185/2004 - 29, ze dne 30. 11. 2005, č. j. 7 Azs 297/2004 - 93, či ze dne 30. 3. 2006,
č. j. 7 Azs 23/2005 - 47 (všechny publikované na www.nssoud.cz).
K námitce stěžovatelky týkající se jejích obav z návratu na Ukrajinu z důvodu
její účasti v tzv. oranžové revoluci Nejvyšší správní soud s ohledem na ust. §109 odst. 4
s. ř. s. pro její novost nepřihlédl.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřijatelnou,
a proto ji podle ust. §104a s. ř. s. odmítl.
Stěžovatelka podala návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle ust. §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o návrhu nerozhodl, neboť dle §32 odst. 5 zákona
o azylu podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci mezinárodní ochrany podle odstavců 1 a 2 má odkladný účinek.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Stěžovatelce byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7, §120 s. ř. s.). Soud
proto určil odměnu advokáta částkou 3 x 2100 Kč za tři úkony právní služby – převzetí
a příprava věci, další porada s klientem přesahující jednu hodinu a písemné podání soudu
týkající se věci samé, a 3 x 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3
písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b), c) a d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění
pozdějších předpisů, celkem 7200 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem daně
z přidané hodnoty (dále jen daň), zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani,
kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen zákon o dani z přidané hodnoty). Částka daně, vypočtená dle ust. §37 písm. a)
a §47 odst. 3 zákona o dani z přidané hodnoty, činí 1368 Kč. Ustanovenému zástupci
se tedy přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 8568 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu