ECLI:CZ:NSS:2007:7.AZS.153.2006
sp. zn. 7 Azs 153/2006 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce, JUDr. Milady
Tomkové, Mgr. Jana Passera v právní věci stěžovatele Y. P., za účasti Ministerstva vnitra, se
sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti podané proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2006, č. j. 64 Az 49/2005 - 33,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2006, č. j. 64 Az 49/2005 – 33,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2006, č. j. 64 Az 49/2005 – 33,
nebyl stěžovateli ustanoven zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2006, č. j. 64 Az 49/2005 – 19, kterým byla
zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 25. 3. 2005,
č. j. OAM-529/VL-07-12-2005, jímž byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“). V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že stěžovateli byl napadený
rozsudek doručen dne 14. 7. 2006, a to uložením na poště. Stěžovatel však podal kasační
stížnost až dne 9. 8. 2006. Protože kasační stížnost byla podána opožděně, nebyl stěžovateli
advokát ustanoven.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž vyjádřil
s tímto usnesením nesouhlas a namítal, že kvůli špatné znalosti českého jazyka neměl možnost
odporovat ministerstvu. Pokusil se několikrát spojit s advokátem, ale nepovedlo se to. Nemá
žádnou práci, nemá kredit na telefon, a když volá z telefonního automatu, většinou nefunguje
a bere mu peníze. Zasílal advokátovi materiály ohledně žaloby proti rozhodnutí ministerstva
poštou, ale nedostal odpověď. Bydlí na ubytovně, nemá důvěru k nevládním organizacím,
a proto opětovně žádá o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů
a tlumočníka. Dále odkázal na čl. 37 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod
a na §17 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“).
Nepřítomnost advokáta a tlumočníka vedla k jednostrannému hodnocení situace, čímž byly
porušeny §§3, 4, 14, 15 a 17 správního řádu. Dále požádal o prominutí lhůty k podání kasační
stížnosti, neboť dostal napadený rozsudek od advokáta až dne 1. 8. 2006, a ne 14. 7. 2006,
jak uvedl krajský soud. Proto se domáhal zrušení napadeného usnesení a přiznání kasační
stížnosti odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a přitom shledal vadu uvedenou v odstavci 3
(nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů), k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle §35 odst. 8 věta prvá s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je - li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda
senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být na vlastní žádost účastník, který doloží, že nemá
dostatečné prostředky, usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Dospěje - li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Z dikce citovaných ustanovení vyplývá, že účastníku lze ustanovit zástupce pouze
tehdy, jsou - li splněny dvě podmínky. Jedná - li se o účastníka, u něhož jsou dány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a je - li to třeba k ochraně jeho zájmů.
Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že stěžovateli byl napadený rozsudek doručován
na adresu P. 9, N. 337, U. – S.P., s. r. o., na které však nebyl zastižen. Proto byla zásilka dne
4. 7. 2006 uložena u držitele poštovní licence (§46 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5
s. ř. s.) a stěžovateli byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl (§50c odst. 1 o. s. ř. ve
spojení s §42 odst. 5 s. ř. s.). Přitom byl stěžovatel poučen, že nevyzvedne - li si zásilku do 10
dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i kdyby se adresát
o uložení nedozvěděl (§50c odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s.). Protože si
stěžovatel zásilku v uvedené lhůtě nevyzvedl, považoval krajský soud za den doručení pátek
14. 7. 2006 (§50c odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud má za to, že usnesení, jímž se zamítá návrh účastníka
na ustanovení zástupce, je rozhodnutím sice procesní povahy, ale takové, jimž se nepochybně
ovlivňuje další postavení účastníka v soudním řízení a zasahuje se tak do jeho práv.
Jde o usnesení, proti němuž je kasační stížnost přípustná a i soud rozhodující o kasační stížnosti
by měl seznat, jaké důvody vedly krajský soud k zamítnutí návrhu, což platí zejména
v případech, v nichž rozhodnutí soudu závisí na posouzení, zda jsou splněny zákonné
podmínky pro možnost vyhovění návrhu tak, jak je tomu i v případě ustanovení §35 odst. 8
s. ř. s. Krajský soud však neuvedl, z jakých důvodů považuje datum 14. 7. 2006 za datum
doručení napadeného rozsudku stěžovateli, přičemž ze soudního spisu nelze jednoznačně
dovodit, že se stěžovatel na uvedené adrese v rozhodné době zdržoval. Souhlas se změnou
místa hlášeného pobytu udělilo ministerstvo stěžovateli dne 13. 6. 2005, tj. aby byl přihlášen
k pobytu na adrese U. – S. P., s. r. o., N. 337, P. 9 a následně dne 18. 4. 2006 sdělilo
ministerstvo stěžovateli, že nesouhlasí, aby byl přihlášen k pobytu na adrese P. 9, S. 1740.
Přitom v podané kasační stížnosti tuto posledně zmiňovanou adresu uvedl. Na jaké adrese se
tedy stěžovatel v době doručování napadeného usnesení skutečně zdržoval, nelze ze spisu
zjistit. Krajský soud tak své rozhodnutí opřel o skutečnosti v řízení nezjišťované. Je proto třeba,
aby krajský soud zjistil, zda se stěžovatel v době doručování napadeného rozsudku zdržoval na
adrese P. 9, N. 337, U. – S. P., s. r. o. Zákonná konstrukce náhradního doručení je založena
na předpokladu, že v době pokusu o doručení písemnosti adresátu se tento skutečně zdržuje
v místě doručení, a může tedy zásilku bezprostředně po náhradním doručení vyzvednout
u držitele poštovní licence. Je - li tento předpoklad splněn, pak jde adresátu plně k tíži,
že si zásilku nevyzvedl.
V případě kasační stížnosti směřující proti usnesení o neustanovení zástupce, kde není
nedostatek povinného zastoupení advokátem důvodem pro odmítnutí tohoto mimořádného
opravného prostředku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004,
č. j. 6 Azs 27/2004 - 41, publikovaný pod č. 486/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu), nelze nevidět, že její důvody zpravidla formuluje sám stěžovatel, tedy cizí státní
příslušník neznalý českého právního prostředí a většinou neovládající český jazyk. Lze si proto
jenom stěží představit, že by takový účastník byl schopen pregnantně formulovat přesah
jeho vlastních zájmů. Z těchto důvodů je proto nutno klást velký důraz na přezkoumatelnost
uvedeného rozhodnutí o neustanovení advokáta stěžovateli, z něhož musí být zcela zřejmé,
které skutečnosti vedly k takovému rozhodnutí. Proto bylo napadené usnesení přezkoumáno
po věcné stránce a kasační stížnost nebyla odmítnuta pro nepřijatelnost.
Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu
zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Ve věci rozhodl v souladu
s §109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud
zpravidla bez jednání.
V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto
rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O stěžovatelem podaném návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle ust. §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť by to bylo nadbytečné, když
samo podání kasační stížnosti má podle §32 odst. 5 zákona o azylu odkladný účinek.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2007
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu