ECLI:CZ:NSS:2007:7.AZS.62.2006
sp. zn. 7 Azs 62/2006 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatelky I. D., zastoupené JUDr. Irenou Strakovou,
advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 45, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a
migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2005, č. j. 62 Az 60/2005 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, ze dne 1. 10. 2005, č. j. OAM -1841/VL-10-11-2005, jímž byla
zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu dle ust. 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění platném
pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodná.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci azylu, Nejvyšší
správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela
by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vymezení institutu
nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
41
opřít o některý z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Stěžovatelka v kasační stížnosti předně namítá, že soud vynechal hodnocení důkazů
obsažených ve správním spise, jakož i to, že se nezabýval jejími námitkami týkajícími
se procesních pochybení, když nikterak nekonkretizuje, v čem pochybení soudu spatřuje.
Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatuje, že se v minulosti již dostatečně vypořádal
s námitkami podobného typu, tj. zcela obecnými a nekonkrétními poukazy stěžovatele
uvedenými v kasační stížnosti, a to za situace, kdy žaloba byla tvořena pouhými citacemi
ustanovení správního řádu a zákona o azylu. Podrobnější zhodnocení takovýchto námitek
lze nalézt např. v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2005,
č. j. 7 Azs 185/2004 - 29, či ze dne 30. 3. 2006, č. j. 7 Azs 23/2005 - 47 (obou publikovaných
na www. nssoud.cz). Jestliže stěžovatelka dále namítá chybějící výroky dle ust. §13,
§14 a §91 zákona o azylu, k této otázce se Nejvyšší správní soud již vyslovil ve svém
rozsudku ze dne 9. 9. 2004, č. j. 2 Azs 147/2004 - 41, publikovaném pod č. 409/2004 Sb.
NSS. Námitku týkající se práva na tlumočení do mateřského jazyka Nejvyšší správní soud
již dostatečně ozřejmil ve svém rozsudku ze dne 6. 11. 2003, č. j. 7 Azs 17/2003 - 40,
publikovaném pod č. 519/2005 Sb. NSS.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky.
Z ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ust. §104a s. ř. s. odmítl.
Stěžovatelka podala návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle §107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o tomto návrhu nerozhodl, neboť má za to,
že rozhodnutím ve věci odpadl pro vydání předmětného usnesení důvod.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu