ECLI:CZ:NSS:2007:8.AFS.108.2006
sp. zn. 8 Afs 108/2006-64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce o., a. s.,
(dříve OT, a. s.,), zastoupeného JUDr. Jaroslavem Muroněm, advokátem v Praze 2,
Americká 18, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Praze, Praha 2, Žitná 12, v řízení
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2001, čj. 9569/01-130, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2006, čj.
7 Ca 143/2004-31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 12. 2001, čj. 9569/01-130, zamítl odvolání žalobce
proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Kutné Hoře (správce daně) ze
dne 26. 3. 2001, čj. 20880/01/038920/1792, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň
z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí r. 1996 ve výši 7270 Kč.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji
rozsudkem ze dne 3. 3. 2006, čj. 7 Ca 143/2004-31, zamítl. Rozsudek odůvodnil tím, že
žalobce neuvedl žádné žalobní body, které by se konkrétně vztahovaly k dodatečnému
vyměření daně z přidané hodnoty. Z obsahu žaloby lze vyčíst pouze tvrzení, že se v
posuzované věci nejednalo o nájem tam specifikovaných nebytových prostor. Městský
soud k takto obecnému žalobnímu bodu poznamenal, že správce daně oprávněně
posoudil plnění, které poskytl stěžovatel v nepeněžní formě společnosti Ob. , a. s., jako
osobě mající zvláštní vztah k plátci, jako plnění, které je od daně osvobozené. Zákon
ČNR č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnot y, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o dani z přidané hodnoty“) hovoří o pronájmu nebytových prostor, ale
podstatnou skutečností je fakticita takového vztahu. Žalobce v žalobě neuvedl žádný
konkrétní bod, který by zpochybnil právní názor žalova ného.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností, jíž
namítl nesprávné posouzení právní otázky [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ]. Konkrétní
námitky stěžovatel opět směřoval především do porušení zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o
daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), a
pouze závěrem kasační stížnosti poznamenal, že městský soud nerozlišil nájemné a
bezdůvodné obohacení, proto se nemohl správně vypořádat ani s otázkou daně z přidané
hodnoty. V doplnění kasační stížnosti pak stěžovatel uplatnil konkrétní námitky i ve
vztahu k nesprávně doměřené dani z přidané hodnoty.
Žalovaný namítl, že stěžovatel v kasační stížnosti své námitky rozšířil o důvody, které
dříve neuplatnil ani v daňovém řízení ani v řízení před městským soudem, ačkoli tak učinit
mohl (§104 odst. 4 s. ř. s.). Navrhl proto zamítnutí kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve přípustností jednotlivých stížních námitek.
Ze soudního spisu vyplývá, že stěžovatel uplatnil v žalobě pouze námitky ve vztahu k
porušení zákona o daních z příjmů. Teprve v kasační stížnosti – poprvé v soudním
řízení - stěžovatel v obecné rovině poznamenal, že městský soud nerozlišil nájemné a
bezdůvodné obohacení, a proto se nemohl správně vypořádat ani s otázkou daně z
přidané hodnoty. V doplnění kasační stížnosti (po výzvě městského soudu) pak stěžovatel
uplatnil konkrétní námitky rovněž ve vztahu k nesprávně doměřené dani z přidané
hodnoty.
Stížní námitky ve vztahu k nesprávně doměřen é dani z přidané hodnoty jsou ovšem
novými důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má
být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Takový důvod kasační stížnosti je nepřípustný
(§104 odst. 4 s. ř. s.). Na tomto místě se sluší uv ést, že logika citovaného ustanovení
vychází z charakteru kasační stížnosti jako mimořádného opravného prostředku (§102
s. ř. s.) proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Tento mimořádný přezkum by
byl prakticky negován, pokud by účastník mohl v rámci kasační stížnosti – žádosti o
přezkum rozhodnutí krajského soudu, uplatňovat skutečnosti a tvrdit důvody, ke kterým
se krajský soud nemohl vyjádřit.
Nejvyšší správní soud poté posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a řádně uplatněných důvodů a zkoumal také, zda napadené rozhodnutí netrpí
vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Kasační stížnost není důvodná.
Jediné přípustné námitky, které stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil, směřují do
porušení zákona o daních z příjmů. Konkrétně stěžovatel namítl, že nikdy neuzavřel
žádnou nájemní smlouvu se společností Ob., a. s., a proto nemohl požadovat pl acení
nájemného, o tomto nájemném účtovat a zařadit je do zdanitelných příjmů. Současně
neexistuje pravomocné rozhodnutí soudu o tom, že společnost Ob. , a. s., je povinna
vydat stěžovateli bezdůvodné obohacení. Stěžovatel takové bezdůvodné obohacení nikdy
neobdržel, a proto o něm nemohl účtovat a zařadit je do zdanitelných příjmů. Městský
soud podle stěžovatele nesprávně posoudil daňové důsledky předmětného vztahu k
nemovitosti, když řádně a důsledně nerozlišil příjmy z eventuálního nájemného od
eventuálních příjmů z bezdůvodného obohacení. V důsledku tohoto pochybení se
nemohl správně vypořádat ani s otázkou daně z přidané hodnoty.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že jakkoliv se mohou jednotlivé příjmy (zdanitelné
podle zákona o daních z příjmů) a zdanitelná plnění (ve smyslu zákona o dani z přidané
hodnoty) částečně překrývat, nesplývají, resp. nejsou zaměnitelné. Podmínky pro vznik
daňové povinnosti, resp. pro její správné stanovení (doměření), jsou u daně z přidané
hodnoty stanoveny zákonem o dani z přid ané hodnoty. Stěžovatel měl proto v soudním
řízení tvrdit skutkové a právní důvody [v řízení o žalobě v souladu s §71 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. a v řízení o kasační stížnosti v souladu s §103 odst. 1 s. ř. s., při respektování
omezení stanoveného v §104 odst. 4 a §109 odst. 4 s. ř. s.] ve vztahu k dani z přidané
hodnoty, resp. k porušení zákona o dani z přidané hodnoty.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel se v posuzovaném případě domáhal
přezkoumání rozhodnutí žalovaného, kterým mu byla dodatečně vyměřena daň z přidané
hodnoty, ale námitky ve vztahu k dani z přidané hodnoty, resp. k porušení zákona o dani
z přidané hodnoty, uplatnil až v řízení o kasační stížnosti, a proto jsou tyto námitky
nepřípustné (§104 odst. 4 s. ř. s.). Námitky, které st ěžovatel směřoval do porušení zákona
o daních z příjmů, jsou přitom v dané věci ze shora uvedených důvodů irelevantní, neboť
směřují do aplikace ustanovení jiného zákona, než podle kterého bylo (a mělo být) v dané
věci rozhodováno.
Nejvyšší správní soud již dříve v rozsudku ze dne 25. 5. 2007, čj. 7 Afs 146/2006-72
(www.nssoud.cz), který se týkal daně z přidané hodnoty doměřené stěžovateli na základě
stejné daňové kontroly ze stejných důvodů za jiné zdaňovací období, vy slovil, že
domáhá-li se stěžovatel přezkoumání rozhodnutí o dodatečném vyměření daně z přidané
hodnoty, nejsou opodstatněné jeho výhrady vůči nesprávné aplikaci ustanovení zákona o
daních z příjmů, tedy jiného zákona, než podle kterého bylo v dané věci roz hodováno,
uplatněné v řízení před městským soudem a následně i v řízení o kasační stížnosti.
Argumentace stěžovatele proto měla již od počátku směřovat proti nesprávné aplikaci
zákona o dani z přidané hodnoty a nikoliv zákona o daních z příjmů.
Rozhodnutí městského soudu je tedy zákonné, a Nejvyšší správní soud proto kasační
stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o
kasační stížnosti (§60 odst. 1 a contrario za použití §120 s. ř. s.). Žalovanému, jemuž by
jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo (§60 odst. 1 s. ř. s. ve
spojení s §120 s. ř. s.), soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu náklady řízení
nad rámec jeho běžné úřadní činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. listopadu 2007
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu