ECLI:CZ:NSS:2007:8.AFS.29.2006
sp. zn. 8 Afs 29/2006 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Ing. P. Ch.,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Praze, se sídlem v Praze 2, Žitná 12, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2003, čj. 11394/03-150, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2005, čj. 8 Ca
80/2004 - 39,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2005, čj. 8 Ca 80/2004 - 39,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 15. 12. 2003, čj. 11394 /03-150, žalovaný podle §50 zákona
ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„daňový řád“), přezkoumal a částečně změnil rozhodnutí finančního úřadu ze dne
11. 8. 2003, čj. 3/03/3818, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí o ustanovení
zástupce obchodní společnosti T. E., s. r. o. (rozhodnutí ze dne 25. 1. 2002, čj.
3098/02/057900/3818). Posledně uvedeným rozhodnutím byla jako osoba oprávněná
jednat před správcem daně za společnost T. E., s. r. o., ustanovena V. F., jednatelka
společnosti na základě zápisu v obchodním rejstříku.
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení shora
uvedeného rozhodnutí žalovaného. Konkrétně brojil proti ustanovení jednatelky
společnosti osobou oprávněnou jednat před správcem daně a namítal, že jednatelka
společnosti neplnila povinnosti jednatele.
Městský soud žalobu odmítl jako nepřípustnou podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
neboť dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je ze soudního přezkumu v souladu
s §68 písm. e) s. ř. s. vyloučeno, neboť jde o rozhodnutí podle §70 odst. c) s. ř. s., jímž
se upravuje vedení řízení před správním orgánem.
Žalobce napadl uvedené usnesení včasnou kasační stížností, v níž požádal
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Městský soud v Praze žalobci nepřiznal osvobození od soudního poplatku a zamítl
i jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti. Své
usnesení ze dne 5. 12. 2005, čj. 8 Ca 80/2004 - 39, odůvodnil s poukazem na §36 odst. 3
a §35 odst. 8 s. ř. s. tím, že stěžovatelem podaná kasační stížnost zjevně nemůže být
úspěšná.
Proti tomuto usnesení žalobce (dále též „stěžovatel“) rovněž podal včasnou
kasační stížnost opírající se, dle obsahu kasační stížnosti, o důvod dle §103 odst. 1
písm. e). Stěžovatel brojí proti oběma výrokům napadeného usnesení a konkrétně namítá
závěr městského soudu o zjevné bezúspěšnosti jeho kasační stížnosti, neboť „soud
kvalifikoval žalobu apriorně nesprávně a řešil ji v nesprávném a nepříslušném řízení“
a je přesvědčen, že „by se přinejmenším zčásti jednalo o spornou žalobu na určení a soud
ji tak měl vyloučit k samostatnému řízení dle o. s. ř.“. Dále je přesvědčen, že toto
rozhodnutí je v rozporu s „právním řádem a zásadami řízení“, neboť se jedná o určitou
tautologii, protože se náprava i samo posouzení věci odpírá na základě závěrů, které
teprve mají být předmětem posuzování, tj. předjímá se rozhodnutí. Stěžovateli tímto
postupem bylo odepřeno právo na projednání jeho věci soudem.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu
uplatněných námitek.
Nejvyšší správní soud se v prvé fázi nejprve musel zabývat otázkami splnění
zákonných podmínek k věcnému projednání podané kasační stížnosti.
Jak již bylo opakovaně judikováno zdejším soudem v řízení o kasační stížnosti
proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudního poplatku a v důsledku toho
i zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti,
není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti pro nedostatek právního zastoupení
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004,
čj. 6 Azs 27/2004 - 41, publikovaný pod č. 486/2005 Sb. NSS). Obdobně je tomu
i v otázce zaplacení soudního poplatku z této kasační stížnosti.
V druhé fázi Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení stěžovatelových
námitek.
Ve svém hodnocení vyšel ze své judikatury, konkrétně rozsudku ze dne
28. 6. 2006, čj. 3 As 26/2006 - 69 (www.nssoud.cz), jenž zabýval obdobnou otázkou.
V tomto rozsudku soud uvedl: „V souzené věci stěžovatel v kasační stížnosti směřující proti
usnesení o odmítnutí žaloby namítal důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.,
tedy nesprávné posouzení právní otázky soudem prvního stupně. Posoudit to, zda původní usnesení
Městského soudu v Praze o odmítnutí žaloby, napadené kasační stížností, pro řízení o níž žádal
stěžovatel o osvobození od soudních poplatků, bylo či nebylo v souladu se zákonem a zda je tedy na místě
kasační stížnost zamítnout či napadené rozhodnutí zrušit, náleží výhradně do pravomoci Nejvyššího
správního soudu. Nebylo tedy na místě, aby si Městský soud v Praze činil vlastní úsudky týkající
se potenciálního budoucího meritorního rozhodování Nejvyššího správního soudu přezkoumávajícího
právní názor Městského soudu v Praze. Závěr o zjevné neúspěšnosti podaného návrhu by si byl soud
prvního stupně oprávněn učinit toliko v situaci, kdy by např. kasační stížnost byla podána opožděně,
osobou k tomu zjevně neoprávněnou, či by byla podána proti rozhodnutí, proti němuž není kasační
stížnost přípustná.“
V dané věci městský soud sám posoudil podanou kasační stížnost jako návrh, který
zjevně nemůže být úspěšný, navíc aniž by uvedl, v čem tuto nedůvodnost spatřuje,
a dospěl k závěru, že není naplněna druhá podmínka pro osvobození od soudních
poplatků. Z tohoto důvodu stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků
a tudíž ani nemohl vyhovět žádosti žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti (§36 odst. 3 a §35 odst. 8 s. ř. s.). Městský soud jednak s ohledem na judikaturu
Nejvyššího správního soudu nebyl oprávněn činit si závěr o vlastním právním posouzení
věci, jež bylo napadáno kasační stížností. Tím, že soud odůvodnil negativní rozhodnutí
ve věci osvobození od soudního poplatku právním názorem, jenž má být teprve
podroben kasačnímu přezkumu Nejvyšším správním soudem a žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků zamítl s tvrzením, že podaná kasační stížnost nemůže
být úspěšná, předjímal Městský soud v Praze budoucí rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu, zkrátil stěžovatele na jeho procesních právech a znamenal de facto odepření
ústavně zaručeného práva na přístup k soudu, konkrétně v případě stěžovatele v podobě
odnětí jedné soudní instance.
Nejvyšší správní soud dále dospěl k závěru, že odůvodnění městského soudu
je stiženo i další vadou spočívající v nedostatečném odůvodnění, neboť ten pouze
konstatoval zjevnou neúspěšnost návrhu, aniž by uvedl úvahu, na základě níž k tomuto
závěru dospěl.
Z těchto důvodů shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou
a napadené usnesení městského soudu dle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a vrátil věc tomuto
soudu k dalšímu řízení. Městský soud je zde vyjádřeným právním názorem Nejvyššího
správního soudu vázán (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Podle §110 odst. 2 s. ř. s., zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského
soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu