ECLI:CZ:NSS:2007:8.AFS.39.2006
sp. zn. 8 Afs 39/2006-78
Spis 8 Afs 39/2006 byl spojen se spisem číslo 8 Afs 38/2006 a pod touto spisovou značkou bylo rozhodnuto takto:
sp. zn. 8 Afs 38/2006-82
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Petra Příhody a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce B., a. s.,
zastoupený JUDr. Jiřím Bláhou, advokátem v Lomnici nad Popelkou, Poděbradova 54,
proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu, Praha 1, Štěpánská 28, v
řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 23. 9. 2004, čj. FŘ-12696/13/03,
čj. FŘ-12694/13/03, čj. FŘ-12697/13/03, čj. FŘ-12701/13/03 a čj. FŘ-12700/13/03, o
kasačních stížnostech žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne
27. 10. 2005, čj. 8 Ca 262/2004–51, čj. 8 Ca 263/2004-48, čj. 8 Ca 264/2004-48, a ze dne
13. 9. 2005, čj. 10 Ca 237/2004-51 a čj. 10 Ca 238/2004-52,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 Afs 38/2006, sp.
zn. 8 Afs 39/2006, sp. zn. 8 Afs 40/2006, sp. zn. 8 Afs 100/2006 a sp. zn.
8 Afs 101/2006 se spojují ke společnému projednání a rozhodnutí. Věc bude
dále vedena pod sp. zn. 8 Afs 38/2006.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2005, čj. 8 Ca 262/2004–
51, čj. 8 Ca 263/2004-48, čj. 8 Ca 264/2004-48, a ze dne 13. 9. 2005, čj.
10 Ca 237/2004-51 a čj. 10 Ca 238/2004-52, se zrušují a věc se vrací tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutími ze dne 23. 9. 2004, čj. FŘ-12696/13/03, čj. FŘ-12694/13/03, čj.
FŘ-12697/13/03, čj. FŘ-12700/13/03 a čj. FŘ -12701/13/03, žalovaný zamítl odvolání
žalobce proti dodatečným platebním výměrům na daň z přidané hodnoty za zdaňovací
období května 2000, března, května, června a srpna 2001, vydaným Finančním úřadem.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobami u Městského soudu v Praze. Žaloby
odeslal elektronicky v sobotu dne 4. 12. 2004, elektronická podatelna městského soudu je
v pondělí dne 6. 12. 2004 přijala a opět elektronicky upozornila žalobce, že podání nebyla
opatřena elektronickým podpisem a že elektronicky podepsaná podání musí mít připojený
kvalifikovaný certifikát vystavený První certifikační autoritou. Žalobce svá podání znovu
zaslal městskému soudu dne 9. 12. 2004, opět elektronicky, tentokrát již bez pochybností
o připojeném elektronickém podpisu.
Městský soud žaloby odmítl shora citovanými usneseními, která založil na
argumentaci, že podání přijatá dne 6. 12. 2004 nebyla opatřena elektronickým podpisem,
nebyla tedy učiněna ve formě stanovené zákonem a soud k nim nepřihlíží. Podání ze dne
9. 12. 2004 byla podána opožděně, neboť posledním dnem lhůty bylo 7. 12. 2004.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesením městského soudu kasačními stížnostmi a
tvrdil, že mu bylo odepřeno právo domáhat se spravedlnosti. Namítl, že elektronicky
podané žaloby ze dne 6. 12. 2004 byly řádně podepsány, tj. byl připojen řádný
elektronický podpis. K důkazu přiložil tiskový výstup datové zprávy, ze které je podle
jeho názoru patrné, že součástí datové zprávy byl řádný elektronický podpis. Dále navrhl,
aby Nejvyšší správní soud nechal provést znalecké ohledání počítače, z něhož byla datová
zpráva odeslána, a počítače soudu. Usnesení soudu jsou nesprávná, protože jsou založena
na nedostatečně objasněném skutkovém stavu.
Napadená usnesení jsou podle stěžovatele založena na nesprávném posouzení právní
otázky. Městský soud vyložil §37 odst. 2 s. ř. s. způsobem zásadně rozlišujícím mezi
písemným a elektronickým podáním. Písemné podání tak nemusí obsahovat podpis
oprávněné osoby a soud je povinen vyzvat účastníka řízení, aby v přiměřené lhůtě vadu
podání odstranil, zatímco žaloba podaná v elektronické podobě bez elektronického
podpisu je podáním, kterým podle soudu nelze disponovat řízením nebo jeho předmětem.
Podle stěžovatele jej soud měl vyzvat k odstranění formální vady a případ věcně
projednat. Stěžovatel se domnívá, že i kdyby žaloba teoreticky neobsahovala elektronický
podpis, byla předložena včas a v čitelné podobě a chybějící elektronický podpis je
odstranitelnou formální vadou. Výklad městského soudu zakládá mezi účastníky řízení
neopodstatněnou nerovnost podle zvoleného způsobu komunikace, protože písemné a
elektronické podání má stejnou váhu.
Stěžovatel dále dodal, že dne 9. 12. 2004 podal na základě elektronické komunikace s
podatelnou městského soudu opakovaná podání, která stejně jako ta předchozí ze dne
6. 12. 2004 obsahovala elektronický podpis. Soudní řád správní připouští, aby účastník,
který učinil podání v jiné formě než písemně, ústně do protokolu, či v elektronické formě
podepsané elektronicky podle zvláštního zákona, potvrdil své podání písemným podáním
shodného obsahu nebo předložil originál. Městský soud se ovšem otázkou, zda mu dne
9. 12. 2004 nebyly předloženy originály, vůbec nezabýval a proto svůj postup zatížil
podstatnou vadou. Podání ze dne 9. 12. 2004 stěžovatel považuje za originály datových
zpráv, doručených předtím městskému soudu dne 6. 12. 2004. Stěžovatel se dovolává
zdravého rozumu - smyslem ustanovení umožňujícího potvrzení původního podání v
nestandardní formě je umožnit účastníkovi řízení zhojit svůj postup, pokud je zřejmé, že
obsah původního podání nebude změněn. V posuzovaném případě jsou podání ze dne
9. 12. 2004 předložením originálu a i kdyby prvé podání správních žalob neobsahovalo
řádný elektronický podpis, bylo druhé podání způsobilé zhojit domnělou vadu podání
prvého.
Stěžovatel rovněž poukázal na postup městského soudu, který k podáním od počátku
přistupoval jako k platně podaným žalobám, poučil stěžovatele o možnosti řízení ve věci
samé bez jednání, vyžádal si k tomu jeho stanovisko a uložil mu zaplatit soudní poplatek.
Vydal-li městský soud přípis, ve kterém označil všechny skutečnosti bránící věcnému
projednání žaloby, pak je svým vlastním rozhodnutím vázán. Jinak řečeno, vyjádřil-li soud
taxativní výčet nedostatků, které má stěžovatel zhojit, pak není jiných nedostatků, které by
věcnému projednání bránily. Soud tedy připustil, že žaloby byly podány řádně, protože se
věnoval odstraňování dalších překážek bránících věcnému projednání. V opačném
případě by další úkony činil nezákonně, protože věcné projednání žalob nepřipadalo v
úvahu pro jejich opožděné podání.
Žalovaný se ke kasačním stížnostem nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud spojil řízení o kasačních stížnostech ke společnému projednání
(§39 odst. 1 s. ř. s. za p oužití §120 s. ř. s.), neboť směřují proti rozhodnutím, která spolu
skutkově i právně souvisí, žaloby byly odmítnuty ze stejných důvodů a kasační stížnosti
stojí na stejných argumentech.
Kasační stížnosti jsou důvodné.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem i důvody kasačních stížností (§109 odst. 2, 3
s. ř. s.), o věci uvážil:
Stěžovatel podal kasační stížnost z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o
odmítnutí návrhu [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.].
Ze správních spisů vyplývá, že napadená rozhodnutí žalovaného byla stěžovateli
doručena dne 7. 10. 2004. Dvouměsíční zákonná lhůta k podání žalob proti správním
rozhodnutí tedy začala běžet ve čtvrtek 7. 10. 2004 a jejím posledním dnem bylo úterý
7. 12. 2004 (§72 odst. 1 s. ř. s. za použití §40 odst. 1 s. ř. s.).
Z hlediska posouzení běhu lhůty pro podání žalob je tak v kontextu posuzované věci
zásadní, zda podání přijatá dne 6. 12. 2004 lze považovat za podání odpovídající
zákonným požadavkům soudního řádu správního, či zda se jedná, jak uzavřel městský
soud, o podání vybočující ze zákonné formy, k nimž soud nepřihlíží.
Podle §37 odst. 2 s. ř. s. lze podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo
jeho předmětem, provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě
podepsané elektronicky podle zvláštního zákona. Je-li podání učiněno v jiné formě, musí
být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen
jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží. Úprava §37 odst. 2 s. ř. s. je ucelená a autonomní
a proto je aplikována ve správním soudnictví výlučně - použití §42 o. s. ř. za použití §64
s. ř. s. zde nemá místa. Tato skutečnost přirozeně nemá vést k bezdůvodně odlišným
interpretacím obdobných procesních institutů a Nejvyšší správní soud, veden ideou
jednotného a vnitřně nerozporného právního řádu, přihlíží k výkladu, jakého se takovým
institutům v rámci civilního procesu dostává.
Nejvyšší správní soud ve své další úvaze mohl bez újmy pro stěžovatele vyjít z
předpokladu, že podání ze dne 6. 12. 2004 nebyla opatřena elektronickým podpisem
podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších
zákonů (dále jen „zákon o elektronickém podpisu“). V takovém případě je nutné
posoudit, zda prosté elektronické podání splňuje náležitosti §37 odst. 2 s. ř. s. Je zjevné,
že - třebaže takovéto podání nesplňuje náležitosti stanovené první větou citovaného
ustanovení - může být podáním učiněným v jiné formě. Soudní řád správní výslovně
nespecifikuje, co se rozumí „jinou formou“, ale je všeobecně akceptováno, že sem spadá
např. podání telefaxem. Povahou elektronického podání z hlediska §37 odst. 2 s. ř. s. se
Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém usnesení ze dne 11. 8. 2006, čj.
8 Afs 82/2006–68 (dostupné na www.nssoud.cz), a výslovně připustil možnost podání
„neautorizovaného“ elektronického podání, byť provázeného povinností odesílatele
prokázat jeho doručení soudu. V posuzované věci ovšem pochybnosti o doručení podání
městskému soudu vůbec nevznikly, neboť ten přijetí žalob potvrdil.
Rozdílně od městského soudu proto Nejvyšší správní soud uzavírá, že elektronické
podání bez elektronického podpisu je podáním, které není soudním řádem správním
výslovně upraveno, je jím však jako podání učiněné „jinou formou“ připuštěno.
Takovéto podání, na rozdíl od podání autorizovaného elektronickým podpisem, musí
být ve lhůtě tří dnů doplněno písemným podáním shodného obsahu, nebo musí být
předložen jeho originál. Ustanovení §37 odst. 2 s. ř. s. pojem originálu nedefinuje a v
případě datových zpráv tak nečiní ani jiné ustanovení českého právního řádu. Objektivně
lze přitom dojít k závěru, že pojem „originál“ v sobě zahrnuje nejen vyhotovení v listinné
podobě, nýbrž i původní vyhotovení elektronického podání opatřené elektronickým
podpisem splňující požadavky zákona o elektronickém podpisu. Nejvyšší správní soud
uzavírá, že elektronické podání bez elektronického podpisu, doplněné ve stanovené lhůtě
elektronickým podáním s elektronickým podpisem, je třeba považovat za řádné podání ve
smyslu ustanovení §37 odst. 2 s. ř. s. V této souvislosti Nejvyšší správní soud odkazuje na
shodné rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. IV. ÚS 319/05
(www.judikatura.cz), ve kterém Ústavní soud v rámci interpretace §42 odst. 3 o. s. ř.
dospěl k závěru, že podání v elektronické podobě splňující požadavky zákona o
elektronickém podpisu je podáním rovnocenným s podáním v písemné podobě na papíře
s vlastnoručním podpisem. Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro zaujetí odlišného
právního názoru při interpretaci ustanovení §37 odst. 2 s. ř. s., jehož zřetelným
inspiračním zdrojem bylo ustanovení Ústavním soudem vyložené.
Stěžovatel svá podání přijatá dne 6. 12. 2004 doplnil dne 9. 12. 2004 (tj. ve lhůtě tří
dnů) elektronickým podáním s elektronickým podpisem. Žaloby byly podány ve lhůtě k
podání žalob proti napadeným správním rozhodnutím (§72 odst. 1 s. ř. s.). Proto je
městský soud odmítl nezákonně.
Nejvyšší správní soud se z důvodů procesní ekonomie dále nezabýval námitkami o
nesprávném zjištění skutkového stavu, tj. zda prvé podání správních žalob v elektronické
podobě obsahovalo či neobsahovalo řádný elektronický podpis. Vzhledem k výše
uvedenému by zjištění této skutečnosti nemělo vliv na skutečnost, že žaloby byly podány
včas a městský soud je povinen zabývat se jimi věcně.
Již pouze obiter dictum Nejvyšší správní soud doplňuje, že nepřisvědčil argumentaci
stěžovatele, podle nějž má soud při odstraňování vady, spočívající v absenci
elektronického podpisu, postupovat shodně jako v případech chybějícího podpisu na
písemném podání. Elektronické podání bez elektronického podpisu představuje podání
učiněné v jiné formě, a v souladu se zde učiněným výkladem je třeba postupovat podle
výslovné právní úpravy předpokládající nutné doplnění v třídenní lhůtě.
Konečně Nejvyšší správní soud odkazuje na své rozhodnutí ze dne 30. 1. 2007, čj.
2 Afs 81/2006–75 (bude publikováno na www.nssoud.cz), kde se identickou právní
otázkou ve věci téhož stěžovatele rovněž podrobně zabýval.
Kasační stížnosti jsou tedy důvodné; proto Nejvyšší správní soud napadená
rozhodnutí městského soudu zrušil (§110 odst. 1 s. ř. s.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V něm bude městský soud postupovat ve shodě s právním názorem vysloveným v tomto
rozsudku.
O náhradě nákladů řízení o kasačních stížnostech městský soud pojedná v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. března 2007
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu