ECLI:CZ:NSS:2007:8.AFS.73.2006
sp. zn. 8 Afs 73/2006 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Ing. J. K.,
zastoupeného JUDr. Igorem Nitrianským, advokátem se sídlem v Prachaticích, Kostelní
nám. 16, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, se sídlem
v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2006, čj. 10 Ca 1/2006 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá přezkoumání usnesení
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 1. 2006, čj. 10 Ca 1/2006 - 20, jímž
byla odmítnuta jeho žaloba doručená tomuto soudu dne 4. 1. 2006, neboť s ohledem
na znění §71 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a §37
odst. 2 a 3 téhož zákona byla pouze blanketní, tj. nesplňovala zákonem předepsané
náležitosti podání. Doplnění žaloby bylo podáno po lhůtě stanovené §72 s. ř. s., tudíž
k němu soud nemohl přihlížet.
Žalobce jakožto stěžovatel v kasační stížnosti s ohledem na její obsah uplatňuje
důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy tvrdí nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí
návrhu.
Stěžovatel namítá, že v době, kdy podával žalobu, tj. 4. 1. 2006, nebyl z důvodu
svých majetkových poměrů právně zastoupen a neznal přesné znění soudního řádu
správního. Tohoto dne podal pouze blanketní žalobu, a to z důvodu, že byl v rozhodné
době nemocen, trpěl vysokým tlakem a problémy se srdcem, a projevily se u něj
nepříznivé následky léčby. Podrobné zdůvodnění žaloby byl tak nucen odložit na pozdější
dobu. Po zlepšení zdravotního stavu po konzultaci s daňovým poradcem důvody kasační
stížnosti doplnil. Má za to, že jej krajský soud měl po obdržení blanketní žaloby vyzvat
v souladu s §37 odst. 5 s. ř. s., aby své podání doplnil a upozornit jej, že pokud
tak neučiní, bude jeho žaloba odmítnuta. Soud tedy svým postupem porušil stěžovatelovo
právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny základních práva a svobod.
Stěžovatel v této souvislosti poukázal na tvrzenou nezákonnost rozhodnutí žalovaného.
Žalovaný ve vyjádření k obsahu kasační stížnosti uvedl, že ze spisu je zjevné,
že rozhodnutí žalovaného bylo stěžovateli doručeno 5. 11. 2005, blanketní žaloba
byla podána 4. 1. 2006 a zdůvodnění žaloby až dne 19. 1. 2006, tedy s ohledem na §72
odst. 1 s. ř. s. opožděně. Dle §72 odst. 4 je lhůta k podání žaloby prekluzivní, tj. není
možné ji prominout. Na tom nemůže nic změnit ani stěžovatelem tvrzený nepříznivý
zdravotní stav nebo majetkové poměry. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti přezkoumal napadené
rozhodnutí krajského soudu v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán
rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti.
Dle obsahu spisu bylo rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2005,
čj. 6403/110/2005, stěžovateli doručeno dne 5. 11. 2005 (č. l. 19). Žaloba byla podána
k poštovní přepravě dne 3. 1. 2006 a soudu doručena 4. 1. 2006. Text žaloby zní:
„Žalobce tímto podáním podává žalobu proti rozhodnutí Finančního ředitelství
v Českých Budějovicích čj. 2936/110/2005 ze dne 21. 10. 2005, a to k projednání
ve správním soudnictví dle ustanovení hlavy II dílu 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů, kterou odůvodní v nejbližších následujících
dnech“. Doplnění žaloby bylo podáno 19. 1. 2006.
Nejvyšší správní soud se otázkou žalobních bodů a nutností vyzývat k odstranění
jejich nedostatku zabýval již ve svých předchozích rozhodnutích. Např. v rozsudku ze dne
23. 10. 2003, čj. 2 Azs 9/2003 - 40, publikovaném ve Sbírce Nejvyššího správního soudu
pod č. 113/2004
1
, dospěl k závěru, že v důsledku přísné dispoziční zásady v řízení
o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body,
z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce
napadené výroky rozhodnutí za nezákonné či nicotné [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Přitom zákon stanoví, že žaloba musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod (viz věta
druhá §71 odst. 2 s. ř. s.). Pokud žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento
nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá z §71
odst. 2 s. ř. s. Není však dána zákonná povinnost soudu v těchto případech vždy vyzývat
žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto
široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zmíněné zásadě dispoziční
a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován.
Tento závěr potvrzuje i nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. I. ÚS 390/05,
v němž se vymezil k omezení možnosti doplnění kasační stížnosti, a to oproti možnostem
doplnění žaloby. Mj. zde uvedl, že pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
1
Rozhodnutí je dostupné na www.nssoud.cz
§71 odst. 2 s. ř. s. výslovně uvádí, že rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky
rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body lze jen ve lhůtě pro podání žaloby.
Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod k odchýlení se od dosavadní
judikatury. V daném případě je nepochybné, že lhůta k podání žaloby (§72 odst. 1 s. ř. s.)
uplynula dne 5. 1. 2006. K doplnění žaloby dne 19. 1. 2006 s ohledem na citovanou
judikaturu již nebylo možné přihlédnout.
Dle ustanovení §72 odst. 4 s. ř. s. zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze
prominout. Toto ustanovení vylučuje možnost přihlédnout k jakýmkoliv překážkám
na straně žalobce. V této souvislosti je nutno poznamenat, že lhůta k podání žaloby je dva
měsíce poté, kdy správní rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného
vyhotovení. Tato lhůta je tedy dostatečně dlouhá k tomu, aby žalobce zvážil, zda žalobu
podá či nikoliv, zvážil důvody žaloby a vyhledal případně i právní pomoc.
Jde-li o stěžovatelovu námitku, že v době podání žaloby nebyl zastoupen
advokátem, a neznal tudíž své povinnosti, jež jsou mu kladeny soudním řádem správním,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že jednak pro řízení o žalobě je zastoupení účastníka
řízení fakultativní, a jednak, že soudní řád správní dává účastníku řízení, jenž se domnívá,
že splňuje zákonem předvídané požadavky, požádat soud o ustanovení zástupce
pro řízení o žalobě (§35 odst. 8 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že jednu z podmínek
pro ustanovení zástupce soudem představují majetkové poměry žalobce, stěžovateli
nic nebránilo, aby soud o ustanovení zástupce požádal.
K stěžovatelovým námitkám vztahujícím se k nezákonnosti rozhodnutí žalovaného
Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší se v daném řízení vyjadřovat, neboť předmětem
tohoto řízení je pouze přezkoumání zákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že napadené rozhodnutí krajského soudu
odpovídá závěrům konstantní judikatury, jimiž jsou vyvráceny vznesené kasační námitky.
Pouze jako obiter dictum Nejvyšší správní soud uvádí, že v daném případě bylo
namístě odmítnutí žaloby podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nedostatek
podmínek řízení, a nikoliv pro opožděnost dle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť
blanketní žaloba byla podána včas, pouze však neobsahovala žádný žalobní bod. Tento
nedostatek však stěžovatel nenamítal a navíc se nejedná o pochybení natolik závažné,
jehož následkem by byla nesprávnost výroku napadeného usnesení.
Nejvyšší správní soud toto rozhodnutí přezkoumal v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel ve své kasační
stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal
kasační stížnost nedůvodnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez
jednání (§109 odst. 1 s. ř. s.).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, větu první,
s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému dle obsahu spisu nevznikly žádné
náklady přesahující rámec jeho úřední činnosti, proto soud rozhodl, že se žalovanému
náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. září 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu