ECLI:CZ:NSS:2007:8.AFS.90.2006:65
sp. zn. 8 Afs 90/2006-65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Globe 21, a.
s., se sídlem Táboritská 23, Praha 3, zastoupeného Mgr. Alenou Abbidovou, advokátkou
v Praze 2, Chodská 12, proti žalovanému Finančnímu ředitelství pro hl. m. Prahu,
Štěpánská 28, Praha 1 o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 9. 3. 2006, čj. 11 Ca 307/2005-25 o návrhu žalobce na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2006 čj. 11 Ca 307/2005-25 se
zamítá.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 4. 4. 2006 kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v
Praze, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného o zamítnutí odvolání
proti exekučnímu příkazu na přikázání pohledávky na peněžní prostředky dlužníků
vedených u Československé obchodní banky. Současně s podanou kasační stížností
žalobce navrhl přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti podle §107 s. ř. s.
Uvedl, že tak činí proto, že pokládá rozhodnutí správce daně, následné rozhodnutí
odvolacího orgánu (žalovaného) a nakonec i kasační stížností napadený rozsudek
Městského soudu v Praze za nezákonné a jako takové vedoucí k ekonomické újmě, a
rovněž proto, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti může mít
nejen pro žalobce závažný právní význam do budoucna.
K výzvě Nejvyššího správního soudu žalobce podáním ze dne 2. 9. 2006 žádost o
přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti doplnil. Poukázal, že meritem sporu
je otázka, zda správní orgán I. stupně mohl proti žalobci nařídit exekuci či nikoli, za
situace, kdy žalobce tvrdí, že nebylo dán základní předpoklad pro její vedení, totiž
vykonatelné rozhodnutí správce daně. Zásadní okolností, která dosud nebyla objasněna, je
to, zda byly exekuční tituly (platební výměry) žalobci doručeny či nikoli. Pokud doručeny
nebyly, nemohl se proti nim dosud účinně bránit. Podání žádosti o přiznání odkladného
účinku podané kasační stížnosti bylo vedeno snahou o eliminaci nepříznivých důsledků a
nenahraditelné újmy, která žalobce postihla a nadále postihuje: žalobci byly zablokovány
veškeré účty a je mu znemožněn běžný bankovní styk a veškeré prostředky, které mohly
být žalobci připsány na účet, byly okamžitě exekvovány. Z nenahraditelnou újmu je třeba
bezpochyby považovat náklady daňové exekuce a rovněž omezení běžného bankovního
styku žalobce. O nenahraditelnou újmu jde proto, že eventuelní regresní vymáhání této
pohledávky vůči správci daně není de facto realizovatelné. Pokud jde o plnění, kterého bylo
doposud v rámci daňové exekuce po žalobci dosaženo či které by takto dosaženo být
mohlo, je takové plnění i v rámci zákonné úpravy velmi problematické a v reálném čase
by ani nemohlo saturovat škody, které daňovému poplatníku nezákonnou exekucí vznikly
či vzniknou. Rozhodnutí o žalobě (míněno patrně o kasační stížnosti) nemusí znít v
neprospěch žalobce a v případě, že by po dřívějším plnění ručitele bylo žalobě vyhověno,
vzniká majetková újma, kterou nelze nahradit. Přiznání odkladného účinku se nedotkne
nepřiměřeným způsobem žádných práv třetích osob a rovněž veřejný zájem ohrožen není.
Na závěr zmínil, že předpoklad existence eventuality vzniku újmy je dána již samotným
zahájením daňové exekuce a jejím prováděním.
Podle ustanovení §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší
správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 a 4 s. ř.
s. se užije přiměřeně. Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po
vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě (kasační stížnosti) odkladný účinek, jestliže
by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou
újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv
třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nezbytným předpokladem pro přiznání odkladného účinku je skutečnost, že jsou
alespoň osvědčeny podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Je na žalobci, aby v návrhu
na přiznání odkladného účinku označil rozhodné skutečnosti, popř. navrhl prostředky,
jimiž je lze osvědčit.
Návrh však žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo lze dospět k závěru o tom,
že návrhu na odklad vykonatelnosti lze vyhovět, neobsahuje. Žalobce neuvedl žádné
konkrétní okolnosti, ze kterých by tento závěr vyplýval a nepředložil důkazní prostředky,
které by uvedený předpoklad osvědčovaly. Z obecného tvrzení o tom, že žalobce
považuje dosud vydaná správní a soudní rozhodnutí za nezákonná, nelze takové
osvědčení dovodit; to, že žalobce uvedená rozhodnutí subjektivně považuje za nezákonná
bez dalšího neznamená, že jsou rovněž splněny svojí povahou objektivní podmínky pro
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Rovněž tvrzení o případných důsledcích
meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu samo o sobě přiznání odkladného
účinku neodůvodňuje, neboť závažnost či právní význam předmětu řízení soudní řád
správní jako důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti neuvádí.
Ani doplnění návrhu na tom nic podstatného nemění. Především jde o rekapitulaci
procesní situace, ve které se žalobce nachází a navození otázky, zda je k dispozici
vykonatelné rozhodnutí (v důsledku námitek týkajících se jeho doručování v nalézacím
řízení). Je vhodné připomenout, že Nejvyšší správní soud již v minulosti judikoval (byť v
jiné souvislosti), že důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vůči
rozsudku krajského soudu nemůže být sama tvrzená nezákonnost rozhodnutí jako
příčina, jejímž následkem má být újma (usnesení ze dne 20. 9. 2006, čj. 6 Ads 99/2006,
www.nssoud.cz). Uváděné okolnosti se totiž vztahují k důvodnosti kasační stížnosti jako
takové a nikoli k tomu, zda jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě (kasační stížnosti) jsou
svou podstatou rozhodnutími předběžné povahy. Nelze v nich předjímat rozhodnutí o
věci samé. Proto nelze při rozhodování podle §73 odst. 2 a §107 s. ř. s. vždy učinit
jednoznačný (konečný) závěr, že správní rozhodnutí má za následek újmu pro žalobce či
stěžovatele (obdobně usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, sp. zn. 8 As 26/2005,
www.nssoud.cz).
Nezbytným předpokladem důvodnosti návrhu na přiznání odkladného účinku je
osvědčení předpokladu vzniku nenahraditelné újmy. Stěžovatel shledával naplnění tohoto
předpokladu v tom, že mu byly blokovány veškeré jeho účty a je mu znemožněn běžný
bankovní styk. Jde o tvrzení značnou měrou obecná, jakkoli nesporně o újmu jde; v čem
je však její nenahraditelnost, ale návrh neuvádí. Není zřejmé, proč případný regresní nárok
vůči správci daně v případě úspěchu ve věci považuje stěžovatel za de facto
nerealizovatelný; soud tento náhled nesdílí a uzavírá s tím, že zákonný předpoklad vzniku
nenahraditelné újmy žalobce neosvědčil.
Chybějící předpoklad hrozící nenahraditelné újmy má za následek, že ani v případě,
pokud by bylo zjištěno splnění ostatních předpokladů pro přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti, nebylo by možné návrhu vyhovět. Proto Nejvyšší správní soud
návrh za přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. května 2007
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu