ECLI:CZ:NSS:2007:8.AS.45.2006
sp. zn. 8 As 45/2006 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce M. Č.,
zastoupeného Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 13, proti
žalovanému Magistrátu hl. m. Prahy, Praha 1, Mariánské nám. 2, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2006, čj. 10 Ca 136/2005 -
20,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2006,
čj. 10 Ca 136/2005 - 20 se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Úřadu městské části Praha 5, odboru výstavby, ze dne 17. 1. 2005,
čj. výst.: 22/D 96 Vok/05-Koc bylo ve věci žádosti M. Č. o poskytnutí informace formou
zaslání kopií nebo nahlédnutím do kolaudačních rozhodnutí týkajících se stavby hotelu A.
čp. 96 v k. ú. V., ul. K. 115, P., podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, vysloveno, že se této žádosti nevyhovuje. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto
rozhodnutí, správní orgán dospěl, s poukazem na rozsudek Krajského soudu v Ostravě,
ve věci sp. zn. 22 Ca 551/2000, k závěru, že poskytnout informace lze jen při splnění
podmínek vyplývajících z §133 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním
řádu (stavební zákon). Tyto podmínky však dány nejsou.
Rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy, odboru stavebního ze dne 16. 3. 2005,
čj. MHMP-56636/2005/OST/Ja bylo odvolání pana M. Č. zamítnuto a citované
rozhodnutí správního orgánu prvého stupně bylo potvrzeno. I odvolací orgán dovodil, že
nejsou dány podmínky §133 stavebního zákona a dále s poukazem na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2004, čj. 5 A 158/2001 - 100 dovozoval, že i
dle §23 správního řádu (tj. zákona č. 67/1967 Sb.) musí žadatel prokázat odůvodněnost
svého požadavku, tj. důležitý právní zájem.
Žalobou podanou u Městského soudu se M. Č. (dále též „žalobce“) domáhal
přezkoumání a zrušení tohoto (posledně uvedeného) správního rozhodnutí.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2006, čj. 10 Ca 136/2005 - 20
byla tato žaloba zamítnuta. V odůvodnění rozsudku, pokud se týká právních úvah
a závěrů, tento soud uvedl následující:
Územní a stavební řízení, které je zvláštním druhem správních řízení, je obecně ve smyslu správního
řádu řízením neveřejným. Proto správní řád v ustanovení §23 a stavební zákon v ustanovení §133
upravují speciální možnost seznámení se s informacemi z konkrétního správního spisu v rozsahu takto
zákonem vymezeném a v tomto jsou tato ustanovení zvláštní úpravou ve vztahu k obecnému zákonu
o svobodném přístupu k informacím. Právo na informace o činnosti správního orgánu pak zahrnuje v sobě
právo na informace o zahájení jednotlivých řízení, popř. obecně o činnosti úřadu apod.
Ačkoliv se žalobce první námitkou snaží přesvědčit soud o rozdílnosti seznámení se se spisem
při nahlížení do spisu či při zaslání kopií požadovaných rozhodnutí, a to s poukazem, že nahlížením
do spisu je získána komplexní informace o průběhu řízení, zatímco zasláním kopií požadovaných
rozhodnutí jsou získány pouze informace v těchto písemnostech obsažené, je soud toho názoru, že vždy jde
o seznámení se s informacemi obsaženými ve spise a to buď formou nahlížení do spisu nebo formou
pořízení kopií listin, které jsou součástí předmětného spisu. Jestliže ustanovení §133 stavebního zákona
umožňuje osobám, které prokáží odůvodněnost svého požadavku nahlížet do územně plánovací
dokumentace a dokumentace staveb (včetně jejích jednotlivých částí) a pořizovat z ní výpisy, pak je logické,
že zaslání kopií konkrétních rozhodnutí, které požadoval žalobce zahrnuje kromě práva nahlížení do
stavební dokumentace (což de facto znamená seznámení se s určitými informacemi), pořizování z ní
výpisů (kopií této dokumentace), tj. zachycení získaných informací v písemné podobě i žádost o zaslání
kopií v části této stavební dokumentace ve formě kolaudačních rozhodnutí. Žalobce tedy v daném případě
nejenže neprokázal odůvodněný právní zájem (dle ustanovení §133 stavebního zákona), ale i nad
rozsah práva obsaženého v ustanovení §133 stavebního zákona navíc žádal zaslání požadovaných listin
poštou. Za této situace je soud toho názoru, že správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, když
žádost žalobce dle ustanovení v rozhodnutích obsažených zamítly.
Včas podanou kasační stížností se žalobce domáhá přezkoumání a zrušení tohoto
rozsudku. Ve své stížnosti především, s obsáhlejším rozborem a s poukazem na některá
rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, znovu dovozuje, že na jeho
žádost o informace není možno aplikovat ustanovení §133 stavebního zákona a §23
správního řádu, protože upravují pouze „fyzické“ nahlížení do - v nich uvedené -
dokumentace, resp. správního spisu a s ním spojené pořizování výpisů.
Žalovaný navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta. Zejména poukázal
na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, čj. 5 As 7/2000 – 53
(ke vztahu §133 stavebního zákona a zákona č. 106/1999 Sb.) a rozhodnutí téhož soudu
ze dne 13. 10. 2004, čj. 6 A 83/2001 – 39 (ke vztahu §23 správního řádu a zákona
č. 106/1999 Sb.).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze
v rozsahu důvodů uvedených v kasační stížnosti, přičemž vycházel z následujících
skutečností, úvah a závěrů.
Otázkou vztahu §23 správního řádu (z roku 1967) a zákona č. 106/1999 Sb. se již
zabýval opakovaně Nejvyšší správní soud, mimo jiné ve svém rozsudku ze dne
28. 3. 2006, čj. 8 As 34/2005 – 76. V tomto rozhodnutí k této problematice bylo zejména
konstatováno.
Zákon o svobodném přístupu k informacím zajišťuje provedení práva zaručeného Listinou
základních práv a svobod v článku 17 odst. 1 (práva na informace); toto právo lze omezit zákonem,
jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost
státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Potřebné informace jsou jednak
nástrojem kontroly veřejnosti vůči orgánům spravujícím věci veřejné, jednak slouží jako podklad pro volbu
postupu každého jednotlivého občana při správě věcí veřejných. Zákon o svobodném přístupu
k informacím tak představuje normu obecnou, což nevylučuje, aby určité otázky byly pro vymezený okruh
právních vztahů a subjektů řešeny v jiných právních předpisech, např. v §23 správního řádu jako
v posuzované věci.
Z §23 správního řádu vyplývá, že účastníci řízení a jejich zástupci (v některých případech – a to
prokáže-li odůvodněnost svého požadavku, i jiná osoba) mohou získat informace o řízení před správními
orgány nahlížením do spisu. Citované ustanovení zároveň upravuje maximální možnou šíři tohoto
oprávnění, tj. právo nahlížet do spisu v celém jeho rozsahu s výjimkou protokolu o hlasování, a aniž
by nahlížející osoba musela jakkoliv specifikovat obsah informací, které hodlá ve spisu nalézt. V takto
široce koncipovaném oprávnění přístupu ke spisu ustanovení §23 správního řádu vylučuje aplikaci
zákona o svobodném přístupu k informacím. Tento závěr ovšem nemůže vyloučit užší přístup (podle
zákona o svobodném přístupu k informacím) k informacím obsaženým ve spise o správním řízení, není-li
poskytnutí požadované informace zákonem omezeno.
Nejvyšší správní soud považuje žádost o kopii rozhodnutí, jak byla žalobcem podána,
za jednoznačnou žádost o informace v tomto rozhodnutí obsažené; zákon o svobodném přístupu
k informacím neobsahuje definici „informace“ – obecně je obsah tohoto výrazu chápán jako „zpráva,
sdělení“, jako určitý projev, ve kterém se konstatují fakta. Pokud žalobce požadoval kopii rozhodnutí
jako celku, pak nevyloučil žádný z údajů v něm obsažených jako takový, který nepožaduje. Úvaha
o tom, že žádost o kopii určitého rozhodnutí ze správního spisu není žádostí o informaci o skutečnostech
v rozhodnutí obsažených, ale žádostí o nahlédnutí do spisu, není důvodná. Žalobce nepožadoval
nahlédnutí do spisu, ale domáhal se informací obsažených v jediném konkrétním rozhodnutí, které ve své
žádosti zcela přesně specifikoval. Taková žádost ostatně odpovídá situaci, kdy žadatel nemůže znát
detailně obsah požadovaného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud proto žádost stěžovatele, navíc výslovně tak označenou, považuje
za nepochybnou žádost o sdělení informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, která
v posuzované věci není ustanovením §23 správního řádu nijak omezena. V uvedených závěrech Nejvyšší
správní soud odkazuje rovněž ke svému rozsudku ze dne 25. 8. 2005, čj. 6 As 40/2004 - 62
(publikovanému pod č. 711/05 Sb. NSS).
Zcela obdobné právní závěry lze učinit i pokud se týká vztahu §133 stavebního
zákona a zákona č. 106/1999 Sb., zejména se zřetelem na požadavek zaslání kopie
rozhodnutí o kolaudaci. Pokud žalovaný poukazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne
22. 7. 2005, čj. 5 As 7/2004 – 53, je třeba uvést, že se v této věci jednalo o odlišnou
situaci, když žadatel (žalobce) požadoval „veškeré informace obsažené v projektové
dokumentaci doložené navrhovatelem k územnímu řízení na stavbu ...“.
Ze všech těchto důvodů byla kasační stížnost žalobce shledána důvodnou,
jí napadený rozsudek městského soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení, ve kterém je tento soud vázán právním názorem zde vysloveným (§101
odst. 1, 3 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud
v svém novém rozhodnutí (§101 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu