ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.109.2006
sp. zn. 8 Azs 109/2006 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Barbary Pořízkové
a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce Z. K., proti žalovanému Ministerstvu
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2005,
čj. OAM-2203/VL-07-11-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2006, čj. 62 Az 78/2005–29
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 15. 12. 2005, čj. OAM-2203/VL-07-11-2005, žalovaný zamítl
žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu u Krajského soudu v Ostravě, který
ji rozsudkem ze dne 27. 4. 2006, čj. 62 Az 78/2005 - 16, zamítl. Proti rozsudku podal
žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost a zároveň požádal o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Krajský soud poté zaslal stěžovateli k vyplnění vzor 060,
tj. potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Napadeným usnesením
krajský soud následně rozhodl o tom že se stěžovateli zástupce neustanovuje
s odůvodněním, že stěžovatel neosvědčil své majetkové poměry, neboť zůstal vůči soudu
nečinný a z tohoto důvodu nemohl krajský soud posoudit předpoklady stěžovatele
pro osvobození od soudních poplatků jako jednu z podmínek pro ustanovení zástupce.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost,
v níž vyslovil nesouhlas s usnesením krajského soudu a uvedl, že soudem zaslaný
formulář obdržel teprve 3. 10. 2006, nikoli v den uvedený v usnesení krajského soudu,
a že jej řádně vyplněný soudu odeslal dne 6. 10. 2006. Dále doplnil, že nemá práci, bydlí
u kamaráda, který mu také poskytuje veškerou pomoc a spolupracuje s církví. Stěžovatel
proto navrhl, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení, v němž by mu byl ustanoven zástupce.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
§104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního
řádu správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005.
Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl
proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006-39.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat
na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti
kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského
soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie
přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze
pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu
nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení
především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity,
aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Z výše uvedeného plyne, že je v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem
stěžovatele je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil
a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat pouze
v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že krajskému soudu zaslal vyplněný formulář
osvědčující jeho majetkové poměry a učinil tak až 6. 10. 2006 v důsledku skutečnosti, že
mu byl tento formulář doručen teprve 3. 10. 2006, zatímco soud v odůvodnění usnesení
uvedl datum doručení 4. 9. 2006. Ačkoli to tedy stěžovatel výslovně nespecifikoval, opírá
kasační stížnost o důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
K námitce stěžovatele, že krajský soud nesprávně posoudil splnění podmínek
pro ustanovení zástupce, kasační soud připomíná, že se touto otázkou již ve své
rozhodovací činnosti několikrát zabýval (viz např. rozsudek ze dne 26. 7. 2006,
čj. 3 Azs 116/2006 - 150, rozsudek ze dne 26. 7. 2006, čj. 3 Azs 35/2006 - 104)
a konstatoval, že předpoklad osvobození od soudních poplatků je jednou z podmínek,
které musejí být naplněny, aby správní soud mohl účastníku řízení na jeho žádost
ustanovit zástupce. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá
dostatečné prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen
od soudních poplatků. Stěžovatel však musí svoje majetkové poměry doložit
(např. vyplněným formulářem vzor 060).
Stěžovatel nepopírá, že před vydáním napadeného usnesení na výzvu soudu
nikterak nereagoval a tudíž neprokázal splnění zákonných předpokladů pro osvobození
od soudního poplatku, resp. pro ustanovení advokáta a napadá pouze nesprávné
hodnocení soudu o době doručení formuláře stěžovateli. Ze spisu plyne, že soud
doručoval formulář na adresu uvedenou stěžovatelem v kasační stížnosti proti rozsudku
krajského soudu, na které navíc, jak se později ukázalo, skutečně stěžovatel poštu přebíral
a kterou opakovaně uvedl i v kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu. Písemnost
byla uložena na poště dne 30. 8. 2006, takže lhůta pro náhradní doručení uplynula, jak
krajský soud správně v napadeném usnesení uvedl, dne 4. 9. 2006. Také ohledně
náhradního doručování je judikatura jednotná (viz např. usnesení ze dne 10. 3. 2004,
čj. 1 Azs 26/2004 - 35, usnesení ze dne 24. 2. 2004, čj. 5 Azs 15/2004- 34).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti.
Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle
ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu