ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.114.2006
sp. zn. 8 Azs 114/2006 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Příhody a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: A. P., zastoupeného JUDr. Tomášem
Matouškem, Ph.D., advokátem v Praze 1, Senovážné nám. 23, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2005, čj. OAM-292/VL-20-11-2005, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2006,
čj. 60 Az 34/2005 - 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Tomáše Matouška, Ph.D. se určuje částkou
2150 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 2. 2005, čj. OAM-292/VL-20-11-2005, zamítl
žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ostravě,
který ji rozsudkem ze dne 31. 3. 2006, čj. 60 Az 34/2005 - 16, zamítl. Žalobce (stěžovatel)
napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle
citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního
řádu správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005.
Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti,
byl proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39 (www.nssoud.cz).
O přijatelnou kasační stížnost se pak může typicky, nikoliv však výlučně, jednat
tehdy, když 1) se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu, 2) se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny
rozdílně, ať již na úrovni krajských soudů nebo v rámci Nejvyššího správního soudu,
3) je potřeba učinit tzv. judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené
dosud správními soudy jednotně, 4) by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu
shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O takové pochybení se může např. tehdy, když a) krajský soud ve svém rozhodnutí
nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze vyloučit, že k nedostatku respektu
bude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva. Zde je třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není
v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského
soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat,
že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné.
Zájmem stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je tedy nejenom
splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů
kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s., ale také uvést, v čem spatřuje přesah
svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
V posuzované věci stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil
a Nejvyšší správní soud se proto mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití kriterií nastíněných ve shora citovaném usnesení
Nejvyššího správního soudu.
Stěžovatel v kasační stížnosti především parafrázoval některá ustanovení správního
řádu, která měla být správním orgánem porušena, a dovolával se čl. 53 a čl. 43 Příručky
procedur a kriterií pro přiznání postavení uprchlíka. Dále uvedl, že z Ukrajiny odešel,
aby byl v bezpečí před věřitelem a že se obává návratu, protože mu bylo vyhrožováno
i smrtí, když vše oznámil na policii, zjistil, že policie nemá zájem věc řešit. Jediná
konkrétní stížní námitka tedy směřuje do hmotněprávního posouzení jeho žádosti
o udělení azylu a existence překážky vycestování. Stěžovatel tedy namítl nesprávné
posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.],
jakkoliv tomuto ustanovení stížní důvody výslovně nepodřadil.
Nejvyšší správní soud připomíná, že obdobnými otázkami se již zabýval v řadě
svých rozhodnutí, např. ze dne 27. 11. 2003, čj. 4 Azs 26/2003 - 44, ze dne 27. 8. 2003,
čj. 4 Azs 7/2003 - 60, ze dne 18. 12. 2003, čj. 6 Azs 45/2003 - 49, a ze dne 3. 11. 2005,
čj. 6 Azs 550/2004 - 69 (všechna dostupná na www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti.
Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle
ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení
§107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl k závěru, že o něm
není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo
ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2x 1000 Kč za dva úkony právní
služby (převzetí a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé) a dále
2x 75 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením §9 odst. 3 písm. f), §7,
§11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
celkem 2150 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu