ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.2.2007
sp. zn. 8 Azs 2/2007-47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Jana Passera, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr.
Bc. Radovala Havelce v právní věci žalobce T. N. L., zastoupeného JUDr. Jaroslavem
Savkem, advokátem v Teplicích, Dlouhá 31/63, PSČ 415 01, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 1. 2003, čj. OAM-7363/VL-03-06-2001, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 10. 2006, čj. 15 Az
642/2003-25,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 30. 1. 2003, čj. OAM-7363/VL-03-06-2001, žalovaný neudělil
žalobci azyl, podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a dále
rozhodl o tom, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o
azylu.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu u Krajského soudu v Ústí nad Labem,
kterou tento soud dne 9. 10. 2006 zamítl.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) včas kasační stížnost, v níž
tvrdil, že ve správním řízení nebyl stěžovatel poučen tak, aby pro neznalost právních
předpisů neutrpěl újmu a nebyla mu dána možnost vyjádřit se ke všem podkladům pro
rozhodnutí, že stěžovateli nebyla doručena žádná písemnost, tedy ani výzva k převzetí
rozhodnutí, které z toho důvodu nenabylo právní moci, že ve správním řízení nebyl
opatřen žádný důkaz s výjimkou zprávy Ministerstva zahraničních věcí USA, jejíž
věrohodnost nelze prověřit a že žalovaný za důkaz označil informace obsažené v databázi
ČTK, aniž uvedl o jaké konkrétní informace jde. Stěžovatel tyto námitky podřadil pod
důvody kasační stížnosti uvedené v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. ; jde však pouze o
důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., kdy stěžovatel namítá vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při zjišťování
skutkové podstaty byl poručen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem
takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu
soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit.
Stěžovatel také požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle
citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního
řádu správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho
výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl
proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu publikovaným pod č. 933/2006
Sb. NSS.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1)
Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních
otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom
může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační
stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že
Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě
změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další
případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do
hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním
případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí
nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto
nerespektování nebude docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě
hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že
Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat
jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž
se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu
by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především procesního charakteru proto zpravidla
nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Je v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu nejenom splnit
podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů kasační
stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem stěžovatele je rovněž uvést, v čem
spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat. Přesahem vlastních zájmů stěžovatele
(který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu projednání kasační stížnosti), je přitom
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního
práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k
určitému typu případů či právních otázek. To prakticky znamená, že přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad
rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v tomto
řízení je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také
výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
Stěžovatel jako důvod přijatelnosti kasační stížnosti uvedl to, že státy postavené na
demokratických principech musí poskytovat pomoc občanům těch států, které na těchto
principech nestojí. Toto tvrzení ovšem není podřaditelné pod některé shora nastíněné
kritérium přijatelnosti kasační stížnosti a pro svoji obecnost, neurčitost a nekonkrétnost
pak není způsobilé posouzení; tedy se nemůže ani stát dalším kritéria přijatelnosti kasační
stížnosti. Nahlížel-li pak Nejvyšší správní soud na námitky, uvedené v kasační stížnosti
coby její důvody podle §103 odst. 1 s. ř. s., jako na možné důvody přijatelnosti, uzavřel,
že ani v tomto ohledu kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatele, neboť jde o otázky judikaturou již zodpovězené (srov. např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2004, čj. 1 Azs 45/2004-47, ze dne 20. 11.
2003, čj. 2 Azs 27/2003-59, ze dne 16. 2. 2005, čj. 4 Azs 333/2004-69, ze dne 30. 6. 2004,
čj. 7 Azs 138/2004-44, všechny na www.nssoud.cz), není třeba se od ní odchýlit a ani v
řízení před krajským soudem nedošlo k zásadnímu pochybení.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Shledal ji proto ve smyslu
§104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
O žádosti za odkladný účinek kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval,
neboť ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu, ve znění účinném od 13. 10. 2005, spojuje
odkladný účinek přímo s podáním kasační stížnosti.
Protože byla kasační stížnost odmítnuta, postupoval Nejvyšší správní soud v souladu
s §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 8. června 2007
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu