ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.33.2006
sp. zn. 8 Azs 33/2006-63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a
soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr.
Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně S. K., zastoupené Mgr. Ing. Lukášem
Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Bašty 2, 602 00 Brno, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2004, čj. OAM-2130/VL-07-P17-2004, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2005,
čj. 36 Az 265/2004–31
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Napadeným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobkyni azyl podle §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a dále rozhodl o tom, že se na
žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu u Krajského soudu v Brně, který ji
napadeným rozsudkem zamítl. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek
krajského soudu v rozsahu prvního výroku, jímž soud zamítl žalobu, kasační stížností.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle
citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
S ohledem na ochranu veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob je
vhodné připomenout, že v případě řízení o kasační stížnosti byla soudní ochrana
stěžovatelce již jednou poskytnuta individuálním projednáním její věci na úrovni
krajského soudu, a to v plné jurisdikci. Další procesní postup v rámci správního
soudnictví nezvyšuje automaticky míru právní ochrany stěžovatelky, a je podmíněn již
zmíněným přesahem vlastních zájmů stěžovatelky.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou
přijatelnosti kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního
řádu správního byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005.
Jeho výklad, který demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl
proveden např. usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006-39.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační
stížnost se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat
na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu; 3) Kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit tzv. judikatorní odklon. To znamená, že Nejvyšší správní
soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně; 4) Další případ přijatelnosti
kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského
soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu;
b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního
práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie
přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze
pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu
nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení
především procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity,
aby způsobila přijatelnost následné kasační stížnosti.
Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti
na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Přípustnost (či spíše absence některého
z důvodů nepřípustnosti) kasační stížnosti je dána splněním zákonných procesních
předpokladů, jako je včasné podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.), řádné
zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), absence dalších zákonných důvodů nepřípustnosti
(§104 s. ř. s.) apod. Důvodnost kasační stížnosti na straně druhé je otázkou věcného
posouzení kasačních důvodů stěžovatelem uváděných (§103 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud kasační stížnost splňuje zákonné podmínky procesní přípustnosti,
pak je zkoumán přesah vlastních zájmů stěžovatele, tedy její přijatelnost. Jinými slovy,
přichází-li stěžovatel s námitkami, o nichž se Nejvyšší správní soud vyslovil již dříve
a své rozhodnutí zveřejnil, není nutné ani efektivní, aby v obdobné věci znovu jednal
a rozhodoval, když výsledkem by nepochybně byl stejný závěr. Teprve je-li kasační
stížnost přípustná i přijatelná, Nejvyšší správní soud posoudí její důvodnost.
Z výše uvedeného plyne, že je v zájmu stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s. Zájmem
stěžovatelky je rovněž uvést, v čem spatřuje přesah svých vlastních zájmů, a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Zde je nutné uvést, že stěžovatelka žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdila
a Nejvyšší správní soud se mohl otázkou přijatelnosti její kasační stížnosti zabývat pouze
v obecné rovině za použití shora nastíněných kriterií.
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že žalovaný porušil řadu procesních
ustanovení a nezjistil správně a úplně skutkový stav věci, zatímco krajský soud žádná
z těchto pochybení neshledal a napadené rozhodnutí nezrušil (§103 odst. 1 písm. b) s. ř.
s.). V podrobnostech stěžovatelka odkázala na žalobu. Krajský soud dále podle
stěžovatelky nesprávně posoudil právní otázku, zda lze stěžovatelce udělit azyl z důvodu
dle §12 zákona o azylu, jako příslušnici sociální skupiny „žen pronásledovaných ze strany
manželů či partnerů“ a dále nedostatečně posoudil otázku dostupnosti národní ochrany
v zemi původu stěžovatelky (§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.).
K námitce vad řízení vedeného žalovaným je třeba uvést, že stěžovatelka jednotlivá
pochybení žalovaného ani krajského soudu blíže nespecifikovala, naopak formulace
námitky, tak jak je uvedena v kasační stížnosti i v žalobě, se vyskytuje i v kasačních
stížnostech v obdobných věcech, a proto byla také Nejvyšším správním soudem již
posuzována (viz např. rozsudek ze dne 27. 10. 2004, čj. 4 Azs 149/2004-52, publ. pod č.
488/2005 Sb. NSS, rozsudek ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58). Předchozí
námitka, kterou stěžovatelka brojí proti postupu žalovaného při zjišťování skutkového
stavu věci, má shodně s námitkou nesprávného právního posouzení za cíl dovodit, že lze
definovat určitou sociální skupinu, do níž náleží i stěžovatelka, pročež bylo na místě udělit
jí azyl dle §12 zákona a azylu. Také tímto problémem se kasační soud již zabýval (viz
rozsudek ze dne 31. 3. 2004, čj. 6 Azs 41/2004-67). Konečně i poslední námitka týkající
se nesprávného posouzení dostupnosti národní ochrany stěžovatelky byla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu již řešena (viz rozsudek ze dne 22. 10. 2003, čj. 4 Azs
14/2003, viz www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny přípustné námitky podávané v kasační stížnosti.
Za situace, kdy stěžovatelka sama žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdila,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle ustanovení
§104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu