ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.4.2007
sp. zn. 8 Azs 4/2007 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Příhody a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: S. M., zastoupeného Mgr. Zbyňkem
Stavinohou, advokátem v Brně, Joštova 4, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7,
Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 4. 2006, čj. OAM-349/VL-11-ZA05-2006, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2006,
čj. 56 Az 117/2006 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 4. 2006, čj. OAM-349/VL-11-ZA05-2006, zamítl
žádost žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Brně,
který ji rozsudkem ze dne 26. 9. 2006, čj. 56 Az 117/2006 - 34, zamítl. Žalobce
(stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle
citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná. Výkladem institutu
nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích typických kriterií se Nejvyšší správní soud
zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39 (www.nssoud.cz).
V posuzované věci stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil.
Nejvyšší správní soud se proto mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat
pouze v obecné rovině za použití kriterií nastíněných ve shora citovaném usnesení
Nejvyššího správního soudu.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítal nesprávné posouzení právní otázky soudem
[§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Má za to, že o důvodech, které v průběhu správního řízení
uvedl - snaha dosáhnout sloučení se svou rodinou a vymanit se z nepříznivé sociální
situace v zemi původu, mělo být vede no řádné řízení a jeho žádost neměla být hodnocena
jako zjevně nedůvodná; důvody jeho žádosti o azyl odůvodňují rovněž udělení
humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud připomíná, že obdobnými otázkami se již zabýval v řadě
svých rozhodnutí, v nichž vyslovil, že snaha po legalizaci pobytu z důvodu společného
soužití s manželem žijícím na území České republiky (cizincem, který zde má upraven
trvalý pobyt) není důvodem pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu a bez přistoupení
dalších okolností zvláštního zřetele hodných ani důvodem pro udělení humanitárního
azylu ve smyslu §14 zákona o azylu (srov. rozhodnutí z e dne 8. 4. 2004,
čj. 4 Azs 47/2004 – 60, www.nssoud.cz) a rovněž ekonomické potíže žadatele o azyl ani
celková špatná ekonomická situace v zemi jeho původu nejsou důvodem pro udělení
azylu podle §12 zákona o azylu a bez přistoupení dalších okolností zvláštního zřetele
hodných ani důvodem pro udělení humanitárního azylu (srov. např. rozhodnutí ze dne
31. 10. 2003, čj. 4 Azs 23/2003 - 65, ze dne 30. 10. 2003, čj. 3 Azs 20/2003 - 43, a ze dne
27. 8. 2003, čj. 5 Azs 3/2003 – 54, všechna dostupná na www.nssoud.cz). V dalších svých
rozhodnutích pak Nejvyšší správní soud vyslovil, že vedle pozitivního vymezení
předpokladů pro udělení azylu v §12 zákona o azylu stanoví tento zákon v §15 a §16
rovněž vylučující důvody, při jejichž naplnění žadateli azyl udělit nelze (srov. rozhodnutí
ze dne 27. 5. 2004, čj. 7 Azs 124/2004 - 45, publikované pod č. 349/2004 Sb. NSS),
a že pokud správní orgán rozhoduje o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně
nedůvodné podle §16 odst. 1 zákona o azylu, nemůže tímtéž rozhodnutím vyslovit,
že se azyl podle §14 uděluje či neuděluje (srov. rozhodnutí ze dne 10. 2. 2004,
čj. 4 Azs 35/2003 – 71, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud, zejm. s ohledem na existenci své shora citované ustálené
a vnitřně jednotné judikatury v posuzované věci žádné důvody přijatelnosti kasační
stížnosti neshledal. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle
ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu