ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.48.2007
sp. zn. 8 Azs 48/2007 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Příhody a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera
a Mgr. et Bc. et Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce R. M., zastoupeného
Mgr. Janem Mrázkem, advokátem v Praze 3, Žerotínova 37, proti žalovanému
Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o
žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2006, čj. OAM-1405/VL-20-11-2005, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
16. 1. 2007, čj. 29 Az 28/2006 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokáta Mgr. Jana Mrázka se určuje částkou 4800 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 4. 2006, čj. OAM-1405/VL-20-11-2005, neudělil
žalobci azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“) a současně rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu
§91 citovaného zákona.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci
Králové, který ji rozsudkem ze dne 16. 1. 2007, čj. 29 Az 28/2006 - 20, zamítl. Žalobce
(stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být
podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Výkladem institutu
nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích typických znaků se Nejvyšší správní soud
zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, dostupném
na www.nssoud.cz.
V posuzované věci stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil.
Nejvyšší správní soud se proto otázkou přijatelnosti kasační stížnosti zabýval pouze
v obecné rovině za použití kritérií nastíněných ve shora citovaném usnesení.
Stěžovatel v kasační stížnosti především namítl, že rozsudek soudu
je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], neboť soud
v rozsudku v podstatě pouze konstatoval názory žalovaného a nevypořádal se se všemi
žalobními body. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že namítané pochybení krajského
soudu – pokud by bylo shledáno - by mohlo představovat zásadní pochybení, které mohlo mít
dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele, ve smyslu shora citovaného usnesení. Nejvyšší
správní soud však v posuzované věci shledal, že krajský soud se v napadeném rozsudku
dostatečně vypořádal se všemi žalobními námitkami a rovněž řádně a dostatečně
konkrétně odůvodnil, proč se ztotožnil s názorem žalovaného; odůvodnění rozsudku
je logické, vnitřně konzistentní a dostatečně srozumitelné.
Stěžovatel dále namítl, že žalovaný nezjistil skutečný stav věci [§103 odst. 1
písm. b) s. ř. s.], když kvalifikoval stěžovatelovy problémy na Ukrajině (výhružky ze strany
příbuzných jeho muslimské přítelkyně) jako soukromé problémy a objektivně nezjistil
spory vyplývající z konfliktu pravoslavného a muslimského náboženství na Ukrajině
a hodnověrně neprověřil vztah státních orgánů k těmto sporům. K tomu Nejvyšší správní
soud připomíná, že obdobnými otázkami se již zabýval v řadě svých rozhodnutí, z nichž
lze namátkou uvést např. rozsudky ze dne 10. 3. 2004, čj. 3 Azs 22/2004 - 48, ze dne
18. 12. 2003, čj. 4 Azs 38/2003 - 36, ze dne 2. 3. 2005, čj. 4 Azs 271/2004 - 58, a ze dne
31. 1. 2007, čj. 2 Azs 81/2006 - 85, všechny dostupné na www.nssoud.cz. V této
souvislosti lze odkázat rovněž na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 10. 2001,
čj. 7 A 754/2000 - 28, které již citoval žalovaný ve svém rozhodnutí v posuzované věci.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura správních soudů tedy poskytuje dostatečnou
odpověď na kasační námitky stěžovatele.
Za situace, kdy stěžovatel sám žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou, proto ji podle
ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení
§107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl k závěru, že o něm
není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo
ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8 s. ř. s.,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta částkou 2x 2100 Kč za dva úkony právní
služby (převzetí a příprava zastoupení a písemné podání k soudu týkající se věci samé)
a dále 2x 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením §9 odst. 3
písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, celkem tedy 4800 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu