ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.57.2007
sp. zn. 8 Azs 57/2007 - 67
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Příhody a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: I. M., zastoupený JUDr. Boženou
Burdychovou, advokátkou v Praze 9, Rumburská 262/19, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2004, čj. OAM-72/CU-09-P08-2004, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2007,
čj. 14 Az 517/2004 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokátky JUDr. Boženy Burdychové se určuje částkou 4800 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví neudělil žalobci azyl podle §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a dále vyslovil,
že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného zákona.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem,
který ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku
krajského soudu kasační stížností.
Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti je její přijatelnost. Kasační
stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, když svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem
jejích typických znaků se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení ze dne
26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39 (č. 933/2006 Sb. NSS).
V posuzované věci stěžovatel tvrdil, že kasační stížnost přesahuje svým významem
jeho vlastní zájmy, neboť se týká právní otázky příslušnosti k určité sociální skupině,
konkrétně skupině mladých sociálně slabých a nezkušených občanů po skončení studia,
obtížně zaměstnatelných, která se tím stává zneužitelnou a snadným předmětem praktik
zkušených ekonomicky silných jedinců nebo složek společnosti v zemi, jejíž ekonomika
je charakterizována chudobou a nezaměstnaností, která není dosavadní judikaturou
řešena. Dále se pak kasační stížnost týká také otázky zastávaného restriktivního výkladu
pojmu pronásledování podle §2 odst. 6 zákona o azylu, ve znění před novelou
provedenou zákonem č. 165/2006 Sb.
Příslušnost k jakékoliv sociální skupině a s ní související pronásledování
[§12 písm. b) za použití §2 odst. 6 zákona o azylu, v tehdy účinném znění ] stěžovatel
v průběhu správního řízení, ani v řízení před krajským soudem, netvrdil. Z pohledu
přezkumu kasačním soudem se tak jedná o nový a tedy nepřípustný důvod kasační
stížnosti (§104 odst. 4 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud proto již nad rámec nutného odůvodnění ve stručnosti
připomíná, že otázku příslušnosti k sociální skupině v minulosti bohatě
judikoval, a to jak v rovině obecné (srov. např. rozhodnutí ze dne 19. 5. 2004,
čj. 5 Azs 63/2004 - 60, a ze dne 14. 1. 2004, čj. 2 Azs 69/2003 - 48, obě dostupná
na www.nssoud.cz), tak z hlediska konkrétních skupin osob, které jsou z dosahu
zákonného pojmu „příslušnosti k určité sociální skupině“ vyloučeny, např. dlužníci
(srov. rozhodnutí ze dne 18. 12. 2003, čj. 6 Azs 45/2003 - 49, www.nssoud.cz),
„nečlenové zločineckých struktur“ (srov. rozhodnutí ze dne 26. 8. 2004,
čj. 5 Azs 187/2004 - 49, www.nssoud.cz) a osoby bez vlivu a moci (srov. rozhodnutí dne
14. 1. 2004, čj. 2 Azs 69/2003 - 48, www.nssoud.cz). Sociální skupina „mladých sociálně
slabých a nezkušených občanů (…), která se tím stává zneužitelnou a snadným
předmětem praktik zkušených ekonomicky silných jedinců…“, kterou stěžovatel účelově
konstruuje ve své kasační stížnosti, je zjevně podobná uvedeným skupinám, jež byly
shledány nepodřaditelnými zákonnému pojmu „sociální skupina“, a proto je nutno závěry
uvedené v odkazovaných rozhodnutích Nejvyššího správního soudu vztáhnout i na ni.
Pokud jde o tvrzený restriktivní výklad pojmu pronásledování podle §2 odst. 6
zákona o azylu, v tehdy účinném znění, rozhodovacími orgány, Nejvyšší správní soud
připomíná, že předmětem jeho přezkumu je kasační stížností napadený rozsudek
krajského soudu, potažmo konkrétní případ stěžovatele, nikoliv obecná praxe správních
orgánů. Stěžovatel ostatně sám v kasační stížnosti uvedl, že restriktivní výklad
předmětného ustanovení je praxí zastáván „přes dosavadní judikaturu“.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nelze vyhrožování ze strany
soukromých osob považovat za pronásledování ve smyslu zákona o azylu,
jestliže ze zpráv, které byly podkladem pro rozhodnutí správního orgánu, vyplývá,
že politický systém v zemi původu žadatele o azyl dává občanům možnost domáhat
se ochrany práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti nebyly v řízení vyvráceny. Obavy
žadatele o azyl spočívající v tom, že mu vyhrožují organizované skupiny, resp. jejich
členové, používající nelegálních metod, nelze podřadit pod žádnou ze skutečností
uvedenou v zákoně o azylu, která by odůvodňovala udělení azylu (srov. rozhodnutí dne
18. 12. 2003, čj. 4 Azs 38/2003 - 36, www.nssoud.cz). Potíže se soukromými osobami
v zemi původu mohou být důvodem pro udělení azylu, resp. pro vztažení překážky
vycestování, pouze tehdy, pokud by orgány v zemi původu, u nichž by se žadatel o azyl
skutečně domáhal poskytnutí ochrany, nebyly schopny ochranu před takovým jednáním
poskytnout (srov. rozhodnutí ze dne 27. 8. 2003, čj. 4 Azs 5/2003 - 51, www.nssoud.cz).
Ze správního a soudního spisu vyplývá, že důvodem, pro který stěžovatel opustil zemi
původu a následně požádal o udělení azylu v České republice, byly jeho problémy
se soukromými osobami (stěžovatel přijal fiktivní zaměstnání, jeho nadřízený a osoby
kolem něj se souhlasem stěžovatele založily na jeho jméno firmu, stěžovatel o její činnosti
nic nevěděl, pouze podepisoval dokumenty, později stěžovatele navštívily osoby,
které mu sdělily, že jeho firma jim dluží 30 000 USD, požadovaly jejich vrácení
a vyhrožovaly mu, současně stěžovateli začal vyhrožovat i jeho nadřízený, aby si zajistil
jeho mlčení). Stěžovatel se neobrátil na policii ani žádný jiný kompetentní orgán s žádostí
o ochranu, neboť se domníval, že ho hledá policie v souvislosti s jednáním, které mu
způsobilo zmíněné problémy a které je trestným činem. Pro úplnost Nejvyšší správní
soud připomíná, že v minulosti rovněž vyslovil, že obava z policejního pronásledování
pro obvinění ze spáchání trestného činu a obava z toho, jaké nebezpečí žadateli hrozí
jak ze strany podsvětí, tak ze strany policie, bude-li do země původu vydán, nepředstavují
důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu ani pro vyslovení existence překážky
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu (srov. např. rozhodnutí ze dne 4. 12. 2003,
čj. 4 Azs 25/2003 - 80, www.nssoud.cz).
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že v posuzované věci přesah vlastních zájmů
stěžovatele neshledal. Z uvedeného důvodu kasační stížnost podle ustanovení §104a
s. ř. s. odmítl jako nepřijatelnou.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ustanovení
§107 s. ř. s. Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť odkladný účinek
je kasační stížnosti přiznán přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s.,
§120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátky částkou 2x 2100 Kč za dva úkony
právní služby (převzetí a příprava věci a písemné podání k soudu ve věci samé – doplnění
kasační stížnosti) a dále 2x 300 Kč na úhradu hotových výdajů, v souladu s ustanovením
§9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, celkem 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu ve lhůtě šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. října 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu