ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.7.2006
sp. zn. 8 Azs 7/2006 - 41
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passer a v právní věci žalobkyně: Z. H.,
zastoupená Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, I. P. Pavlova 3,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2005, čj. OAM-23/LE-01-
07-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze
dne 30. 6. 2005, čj. 47 Az 6/2005 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka
domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla
zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 31. 1. 2005,
čj. OAM-23/LE-01-07-2005. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla žádost
stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu
se zákonem a na podkladě dostatečně zjištěného stavu věci.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje důvody obsažené v ustanovení §103
odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
Namítá, že se soud nezabýval tím, zda správní orgán postupoval v řízení v souladu
s platnými předpisy a vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci dle §3 odst. 4 a §46
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní
řád“). Krajský soud nezkoumal, zda jsou splněny podmínky pro přiznání azylu dle §14
zákona o azylu, které stěžovatelka naplňuje z následujících důvodů. V Číně nemohla kvůli
svému nízkému vzdělání nalézt dobře placenou práci. V roce 2004 se její matka znovu
provdala a manžel matky se ke stěžovatelce a její sestře choval velmi špatně, bil je a hrál
hazardní hry. Pro jeho chování se rodina zadlužila a otcův věřitel rodině sebral veškerý
majetek a nakonec i požadoval, aby otec prodal stěžovatelku a její sestru. Proto
se rozhodla opustit Čínu. V případě návratu do vlasti by jí hrozilo pronásledování
ze strany soukromých osob, jež je tolerováno státními orgány. Vzhledem k tomu,
že zákon o azylu neobsahuje výčet humanitárních důvodů a jejich konkretizaci ponechává
na uvážení správního orgánu, je nutné soudně přezkoumat meze tohoto správního
uvážení. Stěžovatelce nebylo řádně zdůvodněno, proč důvody uvedené v žádosti o azyl
(bití a pronásledování věřitelem) nejsou důvody hodnými zvláštního zřetele, přičemž
je nutno vzít v úvahu i celkovou politickou situaci v Čínské lidové republice. Krajský soud
pouze konstatoval závěry, ke kterým dospěl žalovaný, proto je jeho rozhodnutí
nepřezkoumatelné dle §103 odst. 1 písm. d) s . ř. s.
Vzhledem k uvedenému navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; rovněž požádala
o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 19. 12. 2005 uvedl,
že považuje rozsudek krajského soudu i svá rozhodnutí za vydaná v souladu s právními
předpisy a odkázal na správní spis, zejména na podání a výpovědi stěžovatelky.
Stěžovatelka neuvedla žádnou skutečnost svědčící o pronásledování ve smyslu §12
zákona o azylu. V daném případě shledal naplnění ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu, posuzování případu dle §14 citovaného zákona tak bylo nadbytečné
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 4 Azs 23/2003 - 69). Proto navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky zamítl.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam,
kde je žadatelka chráněna před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu
za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza
za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti
proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu
na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území
po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční
policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza
zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti
o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam,
negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bráni lo řádnému soudnímu řízení.
Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné,
neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu
jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Jde-li o stěžovatelčiny námitky neúplného zjištění skutkového stavu, Nejvyšší
správní soud konstatuje, že ke zjištění skutkového stavu věci má v řízení o udělení azylu
zásadní význam výpověď žadatele představovaná vlastní žádostí o udělení azylu a zejména
pohovor, jenž je za účelem zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí správním orgá nem
prováděn. Stěžovatelka v návrhu na zahájení řízení o udělení azylu ze dne 18. 1. 2005
a v protokolu o pohovoru k důvodům návrhu na zahájení řízení o udělení azylu na území
ČR provedeném dne 26. 1. 2005 v Zařízení pro zajištění cizinců V. P. uvedla, že důvodem
jejího odchodu z Číny bylo chování otce. Matka se znovu provdala a otec se k dcerám
choval velmi špatně, hrál hazardní hry, pil a bil je. Rodina se kvůli otcovým problémům
zadlužila, přišla o majetek a otec chtěl zadlužení řešit prodejem dcer. Mimo to uvedla, že
je bez vzdělání a v Číně tudíž nemůže najít normální práci. Stěžovatelka tedy neuváděla
žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být pronásledována z důvodů uvedených v
§12 zákona o azylu , tedy z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité
sociální skupině či zastávání určitých politických názorů. Problémy rodinného a
ekonomického charakteru, konkrétně problémy s nevlastním otcem, zadlužení rodiny a
nemožnost vydělat na splacení dluhu v Číně, nejsou důvody svědčícími o možnosti
pronásledování stěžovatelky ve smyslu §12 citovaného zákona. Proto byl namístě postup
správního orgánu, jímž žádost stěžovatelky o azyl zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §
16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Nejvyšší správní soud v tomto ohledu neshledal
v postupu správního orgánu i krajského soudu žádné vady.
K stěžovatelčině námitce, že správní orgán ani soud nevzaly v úvahy okolnosti
jejího případu hodné zvláštního zřetele a neposuzovaly její žádost dle §14 zákona o azylu,
Nejvyšší správní soud v souladu s konstantní judikaturou
1
podotýká, že zamítnutí žádosti
o udělení azylu jako zjevně nedůvodné [§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu] znamená,
že neproběhlo dokazování ke zjištění existence důvodů pro udělení azylu podle §12
cit. zákona. Protože neexistence těchto důvodů je podmínkou rozhodování podle §14
zákona o azylu (humanitární azyl) i podle §13 zákona (sloučení rodiny), nemůže správní
orgán tímtéž rozhodnutím vyslovit, že se azyl podle §13 nebo podle §14 neuděluje.
Tato stěžovatelčina námitka není tudíž důvodná. Z tohoto pohledu jsou správné i závěry
krajského soudu, jenž se řádně a logicky vypořádal se stěžovatelčinými námitkami.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení a úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl,
že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává
(§60 odst. 1, §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. ledna 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu
1
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 4 A zs 35/2003, dostupný na www.nssoud.cz