ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.87.2006
sp. zn. 8 Azs 87/2006 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Hubáčka
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobců: a) O. D., b) nezl. M. P., zastoupeni
JUDr. Emilem Mikešem, advokátem se sídlem Praha 3, Lucemburská 43, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka
21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 10. 3. 2006, čj. 64 Az 114/2005 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobci jako stěžovatelé domáhali
zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta
jejich žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 8. 9. 2005,
čj. OAM-1664/VL-20-08-2005. Tímto (posledně uvedeným) rozhodnutím byla žádost
stěžovatelů o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16
odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu).
Kasační stížnost je přípustná, proto Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení
otázky, zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů ve smyslu
§104a s. ř. s. (k této otázce viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu pod č. 933, rok 2006, sešit č. 9, či rozhodnutí ze dne 6. 12. 2006,
čj. 3 Azs 68/2006 - 50, www.nssoud.cz).
Stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí důvody dle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.,
přičemž konkrétně namítá nesprávné posouzení právní otázky soudem spočívající
zhodnocení jí tvrzeného pronásledování z důvodů vyznávání buddhismu na Ukrajině, dále
nesprávné zjištění skutkového stavu věci a neúplnost důkazů opatřených správním
orgánem. Ze správního spisu bylo zjištěno, že stěžovatelka podala žádost o azyl až poté,
co jí bylo uděleno správní vyhoštění. K tomu Nejvyšší správní soud odkazuje
na svou konstantní judikaturu k této otázce (např. rozsudek ze dne 12. 1. 2005,
čj. 4 Azs 300/2004 - 36, či rozsudek ze dne 30. 10. 2005, čj. 8 Azs 107/2005 - 61)
s tím, že byla-li žádost o azyl podána až poté, co bylo rozhodnuto o správním vyhoštění
žadatele, a tato žádost byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 325/1999 Sb., nemohou před soudem
obstát námitky nesprávného posouzení skutkového stavu věci vztahující se k důvodům
udělení azylu.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu skýtá
dostatečnou odpověď na námitky stěžovatelů a nebyl shledán ani jiný důvod k přijetí
kasační stížnosti k věcnému projednání. Lze proto shrnout, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů, tudíž je nutno ji ve smyslu
§104a s. ř. s. považovat za nepřijatelnou a odmítnout.
O nákladech řízení soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s., dle něhož nemá žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. února 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu