ECLI:CZ:NSS:2007:8.AZS.99.2006
sp. zn. 8 Azs 99/2006 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Michala Mazance, Mgr. Jana Passera, JUDr. Jaroslava Hubáčka
a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: P. V. H., zastoupeného Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2006, čj. 56 Az 185/2005 -
19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhal
zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla odmítnuta
jeho žaloba směřující proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. 2. 2005,
čj. OAM-3342/VL-10-C07-2004, pro opožděnost. Tímto (posledně uvedeným)
rozhodnutím bylo řízení o udělení azylu zastaveno podle §25 písm. d) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), neboť se nedostavil k pohovoru
(§23 odst. 2 cit. zákona).
Kasační stížnost je přípustná, proto Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení
otázky, zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu
§104a s. ř. s. (k této otázce viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu pod č. 933, rok 2006, sešit č. 9, či rozhodnutí ze dne 6. 12. 2006,
čj. 3 Azs 68/2006 - 50, www.nssoud.cz)
1
.
Stěžovatel se neztotožňuje se závěrem krajského soudu o opožděnosti
žaloby a jejím odmítnutí. Toto rozhodnutí shledává nezákonným. Soud nezkoumal,
zda účastníkovi bylo skutečně dne 23. 2. 2005 doručeno, neboť tento svůj závěr opřel
pouze o doložku právní moci na správním rozhodnutí. K tomu bylo ze soudního spisu
zjištěno, že zástupce stěžovatele doložil k výzvě soudu správní rozhodnutí opatřené
doložkou právní moci s tím, že nabylo právní moci dne 23. 2. 2005. Ze správního spisu
bylo zjištěno, že se stěžovatel nedostavil k pohovoru, ačkoliv mu byla výzva doručena.
Dne 9. 2. 2005 správní orgán provedl pokus o doručení předvolání k převzetí rozhodnutí
do vlastních rukou dle §24 odst. 1 zákona o azylu v p. s. Č. Ú.. Z úředního záznamu ze
dne 10. 2. 2005 se podává, že se stěžovatel v místě svého pobytu nezdržuje a že
dle evidence S. u. z. dne 6. 1. 2005 uvedené pobytové středisko svévolně opustil. Dne
1) Všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz
11. 2. 2005 byl předvolán k převzetí rozhodnutí ve věci řízení o azylu. Oznámení o
uložení písemnosti bylo vyvěšeno 11. 2. 2005 a svěšeno 21. 2. 2005. Dne 23. 2. 2005 učinil
správní orgán úřední záznam, že se stěžovatel bez sdělení důvodu nedostavil k převzetí
rozhodnutí, přestože mu byla výzva doručena. V tento den pak nabylo právní moci
rozhodnutí správního orgánu o zastavení řízení o udělení azylu. K této otázce viz např.
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2003, čj. 2 Azs 8/2003 - 52,
publikované č. 80/2004 Sb. NSS., rozhodnutí ze dne 30. 4. 2004, čj. 5 Azs 16/2004 - 53,
publikované č. 730/2005 Sb. NSS., rozhodnutí ze dne 10. 6. 2004, čj. 4 Azs 38/2004 - 47,
publikováno tamtéž pod č. 368/2004; a rozhodnutí ze dne 27. 9. 2006, čj. 7 Azs
227/2005 - 30.
Navíc ze soudního spisu vyplývá, stěžovatel v žalobě pouze uvedl, že rozhodnutí
žalovaného je nezákonné, nepřesvědčivé, byl jím zkrácen na svých právech a že správní
orgán nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci a neopatřil si potřebné podklady
pro rozhodnutí. V žalobě bylo avizováno její doplnění, avšak stěžovatel tak neučinil.
V žalobě tudíž zcela absentují jakákoliv konkrétní skutková tvrzení o nezákonnostech
a právní výtky, neboť obecné a nekonkrétní výtky žalobce nejsou subsumovány
pod konkrétní skutková tvrzení. Žaloba stěžovatele neobsahovala žádný žalobní bod
a tento nedostatek podmínek řízení nebyl v zákonné lhůtě (ostatně ani po jejím uplynutí)
odstraněn.
Nejvyšší správní soud připomíná, že se řešením obdobné procesní situace
již dříve zabýval v řadě svých rozhodnutí, např. v rozsudku rozšířeného senátu
ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005 - 57, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS.,
a v rozsudcích ze dne 31. 5. 2005, čj. 8 Azs 52/2005 - 56, ze dne 22. 4. 2004,
čj. 6 Azs 22/2004 - 42, ze dne 30. 11. 2005, čj. 7 Azs 294/2004 - 41, a ze dne 20. 2. 2006,
čj. 8 Azs 172/2005 - 50.
Vzhledem k ustálené judikatuře Nejvyššího správního soudu a k tomu, že nebyl
shledán ani jiný důvod k přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, lze shrnout,
že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele,
tudíž je nutno ji ve smyslu §104a s. ř. s. považovat za nepřijatelnou a odmítnout.
Co se týče žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že není třeba o něm samostatně rozhodovat, neboť
je přiznán přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O nákladech řízení soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s., dle něhož nemá žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. března 2007
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu