ECLI:CZ:NSS:2007:9.AS.58.2007
sp. zn. 9 As 58/2007 - 108
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatele
MVDr. J. D., zastoupeného Mgr. Ondřejem Pivoňkou, advokátem se sídlem v Mladé
Boleslavi, Laurinova 1049, za účasti Krajského úřadu Středočeského kraje, se sídlem
v Praze 5, Zborovská 11, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 31. 1. 2007, č. j. 3 Ca 8/2005 - 87,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo zastaveno řízení o kasační
stížnosti proti rozsudku městského soudu ze dne 12. 9. 2006, č. j. 3 Ca 8/2005 - 55.
Tímto rozsudkem městský soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Krajského
úřadu Středočeského kraje, odboru územního a stavebního řízení, ze dne 8. 4. 2005,
č. j. ÚSŘ/1234/05/Kt (dále jen „žalovaný“), kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele
proti rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav (dále jen „stavební úřad“), ze
dne 7. 2. 2005, č. j. Ost.: 829-10679/2005-338, o uložení pokuty ve výši 40 000 Kč za to,
že stěžovatel ve stanovené lhůtě neprovedl rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby
přípojky plynu a přípojky vody vedených po pozemku parc. č. 79/2 v katastrálním území Č. u
M. B.
Stěžovatel v úvodu kasační stížnosti konstatuje, že jeho dosavadní zástupce
JUDr. Ladislav Řípa přerušil výkon advokacie a z uvedeného důvodu předkládá soudu plnou
moc nového zástupce pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Ondřeje Pivoňky. Dále namítá,
že soudní poplatek ve výši 3000 Kč za kasační stížnost směřující proti rozsudku městského
soudu ve věci samé byl zaplacen kolkovými známkami a zaslán soudu prostřednictvím
nového zástupce spolu s touto kasační stížností dne 16. 2. 2007, což dokládá originálem
podání s nalepenými kolkovými známkami. V doplnění kasační stížnosti ze dne 8. 3. 2007
stěžovatel označuje jako důvod y kasační stížnosti nezákonnost rozhodnutí soudu o zastavení
řízení dle ustanovení §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
v platném znění (dále jen „ s. ř. s.“). Stěžovatel cituje ustanovení §9 odst. 7 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „zákon o soudních
poplatcích“), a v dané souvislosti uvádí, že v podání ze dne 16. 2. 2007 žádal o zrušení
usnesení městského soudu o zastavení řízení právě z toho důvodu, že soudní poplatek byl
z jeho strany zaplacen ve lhůtě pro podání opravného prostředku. Ze všech výše uvedených
důvodů proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí městského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil.
Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné
pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
V projednávané věci byl stěžovateli dne 10. 10. 2006 doručen rozsudek městského
soudu ve věci samé , proti němuž podal dne 19. 10. 2006 k poštovní přepravě prostřednictvím
svého zástupce, advokáta JUDr. Ladislava Řípy, kasační stížnost. Dne 30. 10. 2006 byl
stěžovatel městským soudem vyzván, aby ve stanovené lhůtě od doručení výzvy zaplatil
soudní poplatek ve výši 3000 Kč, a zároveň byl poučen, že nebude-li soudní poplatek
v této lhůtě zaplacen, bude řízení o kasační stížnosti zastaveno. Uvedená výzva byla zástupci
stěžovatele doručena dne 9. 11. 2006.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatel na výzvu soudu žádným způsobem nereagoval
a soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil, městský soud usnesením ze dne 31. 1. 2007,
č. j. 3 Ca 8/2005 - 87, řízení o této kasační stížnosti dle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení
s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, zastavil.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
jsou v ní namítány důvody dle ustanovení §103 ods t. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené
nezákonnosti rozhodnutí soudu o zastavení řízení. Rozsahem a důvody kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů uplatněných
kasační stížností a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Při posuzování
důvodnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vycházel z následujících úvah:
Vzhledem k tomu, že zaplacení či nezaplacení soudního poplatku může svými
důsledky v konkrétních případech omezit právo účastníka na přístup k soudu, umožňuje zákon
o soudních poplatcích následkům nezaplacení soudního poplatku předejít tím, že navrhovateli
dává dle ustanovení §9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích možnost zaplatit soudní
poplatek až na základě výzvy soudu ve lhůtě soudem stanovené , případně soudní
poplatek zaplatit ještě předtím, než usnesení o zastavení řízení nabude právní moci
(§9 odst. 7 téhož zákona).
Co se týká výzvy soudu k zaplacení soudního poplatku dle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích, Nejvyšší správní soud z obsahu spisu ověřil, že tato výzva byla dne
9. 11. 2006 řádně doručena zástupci stěžovatele a byla v ní stanovena pětidenní lhůta
pro zaplacení soudního poplatku ode dne doručení včetně poučení o následcích pro případ,
že výzvě soudu nebude ve stanovené lhůtě vyhověno . Z konstantní judikatury
Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 671/02),
jakož i Nejvyššího správního soudu (např. rozhodnutí rozšířeného senátu ze dne 22. 7. 2005.
č. j. 2 Afs 187/2004 - 69, publikovaného pod č. 726/2005 Sb. NSS), přitom vyplývá,
že placení soudního poplatku není úkonem, který by účast ník řízení musel vykonat osobně;
jedná se o zastupitelné jednání a nedostatek osobního prvku jednajícího nezpůsobuje
neplatnost či neúčinnost tohoto jednání. Účinky doručení výzvy k zaplacení soudního
poplatku proto u zastoupeného účastníka nastávají dnem doručení této výzvy jeho zástupci
a městský soud postupoval v souladu se zákonem, když výzvu zaslal pouze zástupci
stěžovatele, a nikoli stěžovateli samotnému. V daném případě však stěžovatel ve stanovené
lhůtě soudní poplatek nezaplatil a až do doby vydání usnesení městského soudu,
který s rozhodnutím vyčkal do 31. 1. 2007, na uvedenou výzvu nikterak nereagoval, změnu
zastoupení soudu oznámil až přípisem z 16. 2. 2007.
Zákon o soudních poplatcích dále v ustanovení §9 odst. 7 jednoznačně stanovuje,
že usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zruší soud, který usnesení
vydal, je-li poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo
právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení.
Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká
poplatková povinnost. Z uvedeného vyplývá, že i přesto, že soudní poplatek není zaplacen
ve lhůtě stanovené soudem, má účastník řízení možnost tento uhradit nejpozději do nabytí
právní moci usnesení, kterým bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno.
Zákonodárce však v uvedeném ustanovení zcela zřetelně odlišil řízení ve věcech správního
soudnictví od řízení v ostatních věcech, kdy tato odlišnost není náhodná,
ale má své opodstatnění v principu jednoinstančnosti správního soudnictví, který zůstal
zachován i po přijetí nové právní úpravy obsažené v soudním řádu správním, který nabyl
účinnosti od 1. 1. 2003.
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem, a proto v daném případě
nelze lhůtu pro podání kasační stížnosti vykládat stejně jako lhůtu pro podání odvolání,
jak to zřejmě měl na mysli stěžovatel, který ve své kasační stížnosti citoval znění ustanovení
§9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích. Z jazykového výkladu předmětného ustanovení
totiž zcela jasně vyplývá, že ve věcech správního soudnictví je nejzazším
termínem pro úhradu soudního poplatku den nabytí právní moci rozhodnutí, tj. den,
kdy předmětné rozhodnutí bylo doručeno účastníkům řízení (§54 odst. 5 s. ř. s.).
Ke shodnému závěru Nejvyšší správní soud dospěl již ve svém rozhodnutí ze dne 30. 9. 2003,
č. j. 5 Afs 4/2003 – 29, publikovaném pod č. 69/2004 Sb. NSS, podle něhož: „Ustanovení
§9 odst. 7 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, umožňuje i ve správním
soudnictví zaplatit soudní poplatek po vydání usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
poplatku, pokud toto usnesení ještě nenabylo právní moci.“
V projednávané věci nabylo předmětné usnesení soudu o zastavení řízení právní moci
dnem jeho doručení zástupci stěžovatele, tj. 9. 2. 2007. V tento den dle výše citovaného
ustanovení, věty druhé in fine, zákona o soudních poplatcích, zanikla poplatková povinnost
za kasační stížnost směřující do rozhodnutí soudu ve věci samé a řízení bylo pravomocně
zastaveno. V daném případě však k zaplacení soudního poplatku stěžovatelem došlo až dne
16. 2. 2007, tj. až po nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že městský soud
se nedopustil stěžovatelem vytýkané nezákonn osti, zastavil-li řízení o předchozí kasační
stížnosti, neboť v řízení postupoval zcela v souladu se zákonem, neopomenul žádné procesní
kroky, které mu zákon ukládá, a naopak využil všech prostředků, jak stěžovatele poučit
o jeho právech. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou
podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.) a žalovanému
správnímu orgánu žádné náklady řízení nevznikly. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu