ECLI:CZ:NSS:2007:9.AS.79.2007
sp. zn. 9 As 79/2007 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci stěžovatelek
a) F. K., b) M. Š., za účasti Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního
plánování a stavebního řádu, se sídlem v Brně, Žerotínovo nám. 3/5, v řízení o kasační
stížnosti podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2007,
č. j. 30 Ca 125/2007 – 7,
takto:
I. Kasační stížnost stěžovatelky a) F. K. se zamítá .
II. Kasační stížnost stěžovatelky b) M. Š. a její návrh ze dne 11. 6. 2007 na ustanovení
zástupce v řízení o kasační stížnosti se o d m í t a j í .
III. Návrh stěžovatelky a) F. K. ze dne 11. 6. 2007 na ustanovení zástupce v řízení o
kasační stížnosti se odmítá .
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatelky kasační stížností napadají v záhlaví označené usnesení Krajského soudu
v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti
stěžovatelky F. K. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2006, č. j. 30 Ca
252/2004 – 41. Krajský soud napadené usnesení odůvodnil tím, že současně s podáním
kasační stížnosti jmenovanou stěžovatelkou nebyl zaplacen soudní poplatek a tento nebyl
uhrazen ani následně k výzvě soudu.
Z předložené spisové dokumentace krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil
následující relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
Dne 7. 6. 2006 vydal krajský soud rozsudek č. j. 30 Ca 252/2004 – 41, kterým zamítl
žalobu stěžovatelek proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru
územního plánování a stavebního řádu, ze dne 29. 9. 2004, č. j. JMK 32358/2004 OÚPSŘ.
Obě stěžovatelky tento rozsudek napadly kasační stížností podanou dne 12. 7. 2006.
Vzhledem k tomu, že ve svém podání požádaly o ustanovení advokáta, zaslal krajský soud
každé z nich samostatně k vyplnění formulář Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
(vzor č. 060 o. s. ř.). Obě stěžovatelky jej vyplněný doručily soudu a ten následně na základě
takto sdělených údajů posoudil jejich žádosti o ustanovení zástupce. Dospěl k závěru,
že předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a tím i pro ustanovení zástupce
(§35 odst. 8 s. ř. s.) splňuje pouze stěžovatelka b). Usnesením ze dne 7. 9. 2006,
č. j. 30 Ca 252/2004 – 53, tak stěžovatelce b) přiznal osvobození od soudních poplatků
v plném rozsahu a k ochraně zájmů v projednávané věci jí ustanovil zástupce Mgr. Matúše
Bónu, advokáta se sídlem v Brně, Novobranská 14. Žádost stěžovatelky a) o ustanovení
zástupce krajský soud usnesením ze dne 7. 9. 2006, č. j. 30 Ca 252/2004 – 55, zamítl a řádně
ji poučil o možnosti podat proti tomuto usnesení kasační stížnost. Stěžovatelka
a) opravný prostředek nepodala, krajský soud ji následně usnesením ze dne 6. 12. 2006,
č. j. 30 Ca 252/2004 – 57, vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila
soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 3000 Kč. Jelikož krajský soud zjistil,
že soudní poplatek za podanou kasační stížnost ve stanovené lhůtě nezaplatila, usnesením
ze dne 22. 5. 2007, č. j. 30 Ca 125/2007 – 7, řízení o její kasační stížnosti proti rozsudku
ze dne 7. 6. 2006, č. j. 30 Ca 252/2005 – 41, zastavil. Proti tomuto usnesení si obě
stěžovatelky podaly další kasační stížnost. I v ní požádaly o ustanovení zástupce,
přičemž samy navrhly krajskému soudu ustanovit JUDr. Leonu Grumlíkovou, advokátku
se sídlem v Brně, Údolní 61, a dále zrušit ustanovení Mgr. Matúše Bóny.
Kasační stížnost stěžovatelky F. K. je podle §102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), přípustná. Ačkoli v ní nejsou
výslovně uvedeny důvody jejího podání, z obsahu této stížnosti a procesního stavu řízení je
zřejmé, že byla podána z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení ve
smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je
Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Vedle výše uvedeného má zdejší
soud za splněné všechny podmínky řízení, a to i přesto, že stěžovatelka a) za podání kasační
stížnosti proti usnesení o zastavení řízení nezaplatila soudní poplatek a není ani řádně
zastoupena ve smyslu a dle požadavků ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. Jak již totiž Nejvyšší
správní soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, „v řízení o
kasační stížnosti, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení,
které bylo důsledkem nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační stížnost, by
opětovné trvání jak na podmínce uhrazení poplatku pro toto řízení, tak i na podmínce
povinného zastoupení ve svém důsledku znamenalo jen další řetězení téhož problému, což by
popíralo smysl samotného řízení, a zároveň by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti a
rychlosti řízení, která se obecně uplatňuje ve vztahu k výkonu celé veřejné správy“.
Při respektování své judikatury Nejvyšší správní soud pohlížel rovněž na požadavek
splnění všech formálních náležitostí kasační stížnosti podané stěžovatelkami ne zcela striktně
a formalisticky. Učinil tak z toho důvodu, že v okamžiku, kdy v konkrétní situaci upustí
od vyžadování zákonné povinnosti zastoupení advokátem či jinou osobou s právnickým
vzděláním, nelze od účastníků samotných očekávat a vyžadovat perfektní znalost procesních
ustanovení s. ř. s. o náležitostech kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů uplatněných
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato není důvodná.
Dle §7 odst. 1 zákona ČNR č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je poplatek splatný vznikem
poplatkové povinnosti. Dle §4 odst. 1 písm. d) téhož právního předpisu vzniká poplatková
povinnost podáním kasační stížnosti.
Podle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá
dostatečné prostředky, na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen
od soudních poplatků. Stěžovatelky v kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu
č. j. 30 Ca 252/2004 – 41 sice výslovně nepožádaly o osvobození od soudních poplatků,
ale podaly žádost o ustanovení zástupce, kterému lze v souladu s ustanovením §35 odst. 8
s. ř. s. vyhovět mimo jiné tehdy, jsou-li u navrhovatele předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků. Krajský soud tak zkoumal předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce současně. Jak je výše uvedeno, v případě stěžovatelky F. K.
dospěl krajský soud k závěru, že u ní nejsou splněny podmínky pro osvobození od soudních
poplatků a tedy ani ustanovení zástupce, o tomto rozhodl samostatným usnesením, které bylo
stěžovatelce a) řádně doručeno. Ačkoli stěžovatelka byla poučena o možnosti podat proti
tomuto usnesení kasační stížnost, v zákonné lhůtě dvou týdnů (a ani poté) toho nevyužila a
napadla spolu s druhou stěžovatelkou až následně vydané usnesení krajského soudu
o zastavení řízení. Tím se stěžovatelka F. K. připravila o možnost přezkoumat správnost
úvahy krajského soudu, zda má či nemá nárok na osvobození od soudních poplatků a následně
tedy i na ustanovení zástupce soudem. Přitom je zřejmé, že poučení o možnosti podat opravný
prostředek proti rozhodnutí krajského soudu pro ni bylo srozumitelné, neboť proti dalším
rozhodnutím krajského soudu kasační stížnost podala.
Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že v tomto řízení je přezkoumáváno usnesení
krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, ve kterém krajský soud
již nezjišťoval osobní poměry stěžovatelky a možnost jejího osvobození od soudních
poplatků, ale pouze skutečnost, zda soudní poplatek zaplacen byl či nikoli.
Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek
za řízení splatný podáním … kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Za situace, kdy krajský soud dospěl k závěru, že u stěžovatelky F. K. nejsou předpoklady, aby
byla osvobozena od soudních poplatků, ji řádně vyzval k zaplacení soudního poplatku a
stanovil k tomu lhůtu. Současně ji poučil o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené
lhůtě zaplacen, řízení před soudem bude zastaveno. Dotčená stěžovatelka si posledně zmíněné
usnesení převzala dne 18. 12. 2006. Ani ve stanovené desetidenní lhůtě soudní poplatek
nezaplatila (lhůta tedy marně uplynula dne 28. 12. 2006).
Jestliže tedy krajský soud z uvedených důvodů zastavil řízení o kasační stížnosti
stěžovatelky a) podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s., za použití §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích, postupoval zcela v souladu se zákonem. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší
správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelkou F. K. uplatněné stížní námitky nejsou ve
vztahu k napadenému usnesení krajského soudu důvodné. Protože v řízení nebyly shledány
ani jiné nedostatky, ke kterým Nejvyšší správní soud dle §109 odst. 3 s. ř. s. přihlíží z úřední
povinnosti, byla její kasační stížnost v souladu s §110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s.
zamítnuta. Návrh stěžovatelky a) ze dne 11. 6. 2007 na ustanovení zástupce pro řízení o
kasační stížnosti byl odmítnut v souladu s již výše citovaným rozhodnutím Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, neboť v dané věci by opakované
zjišťování podmínek pro ustanovení zástupce a s tím související osvobození od soudních
poplatků, jež bylo předmětem rozhodnutí, proti němuž byla podána tato kasační stížnost,
vedlo k nekončícímu řetězení stejných rozhodnutí.
Kasační stížnost stěžovatelky M. Š. Nejvyšší správní soud odmítl, neboť podmínky
řízení zkoumal u každé ze stěžovatelek zvlášť. Podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. platí, že
nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán osobou k
tomu zjevně neoprávněnou. Napadené usnesení o zastavení řízení se týkalo pouze
stěžovatelky F. K., jak je výslovně uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, proto pouze ona
byla osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti. Krajský soud tuto skutečnost konstatoval
i v závěru odůvodnění napadeného usnesení, kde uvádí, že řízení o kasační stížnosti
stěžovatelky M. Š. je nadále vedeno u krajského soudu samostatně pod sp. zn. 30 Ca
252/2004, předmětné usnesení o zastavení řízení se jí proto nedotýká.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatelky M. Š., včetně jejího návrhu
ze dne 11. 6. 2007 na ustanovení zástupce pro toto řízení, odmítl podle §46 odst. 1 písm. c) s.
ř. s. ve spojení s §120 téhož právního předpisu.
Stěžovatelka a), která neměla v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s.). Stěžovatelka b) nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož její kasační stížnost
byla odmítnuta (§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému, jak vyplývá
z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu