ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.1.2007:46
sp. zn. 9 Azs 1/2007 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele H. H., zastoupeného JUDr. Janem
Štanglem, advokátem se sídlem ve Vysokém Mýtu, Bří. Škorpilů 44, za účasti Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o
kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2006, č. j. 59 Az
95/2005 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu
v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne
20. 7. 2005, č. j. OAM-1236/VL-19-05-2005. Tímto rozhodnutím správní orgán zamítl žádost
stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení
§16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“),
neboť dospěl k závěru, že stěžovatel ve své žádosti neuvedl žádné skutečnosti, z nichž by bylo
možno dovodit jeho pronásledování ve vlasti z některého azylově relevantního důvodu.
Vzhledem k okolnosti, že se v dané věci jedná o kasační stížnost ve věci azylu,
Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu
tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního
řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované ve pod č. 933/2006 Sb. NSS, dostupné
též na www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního
práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému
typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním
úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti
kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení
§103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti,
v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu
by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
V dané věci stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že krajský soud pochybil,
když se při právním posuzování jeho případu nezabýval skutečností, že má důvodné obavy
z pronásledování v zemi svého původu. Dále uvádí, že přestože odůvodněné obavy
z pronásledování v zemi svého původu nabyl až po vydání rozhodnutí správního orgánu,
krajský soud považoval dokazování provedené správním orgánem za dostatečné a ve věci
rozhodl.
Nejvyšší správní soud k uvedeným námitkám předesílá, že žádost stěžovatele
o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení
§16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť stěžovatel v průběhu předchozího řízení neuvedl
žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být v zemi svého původu vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12 téhož zákona. V průběhu správního řízení
stěžovatel sám jako důvod odchodu z vlasti uvedl ekonomické potíže, nemožnost získat
vhodné zaměstnání a snahu o legalizaci zdejšího pobytu. Nemožnost získat stálé zaměstnání
v zemi původu však není azylově relevantním důvodem, jak vyslovil Nejvyšší správní soud
např. ve svém rozsudku ze dne 22. 6. 2006, č. j. 4 Azs 309/2005 - 71, v rozsudku
ze dne 7. 3. 2006, č. j. 7 Azs 2/2006 - 61, nebo v rozsudku ze dne 19. 1. 2006,
č. j. 2 Azs 282/2005 - 46 (všechny publikovány na www.nssoud.cz); ekonomické důvody
(nedostatek finančních prostředků či nemožnost sehnat práci) byly předmětem posouzení
Nejvyššího správního soudu např. v rozsudku ze dne 30. 10. 2003,
č. j. 3 Azs 20/2003 - 43 (publikovaném na www.nssoud.cz). Nedostatek tvrzení důvodů
pro udělení azylu byl pak předmětem rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 5. 2004, č. j. 1 Azs 45/2004 - 47, rozsudku ze dne 26. 2. 2004, č. j. 5 Azs 50/2003 - 47,
či rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41 (publikovaných na www.nssoud.cz).
Stejně tak zhodnocení námitky stěžovatele, že krajský soud považoval dokazování
provedené správním orgánem za dostatečné a pro své rozhodnutí si neopatřil úplné důkazy,
již bylo předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu, např. v rozhodnutí ze dne
13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 37 (publ. ve pod č. 312/2004 Sb. NSS), v němž vyslovil,
že pokud stěžovatel v kasační stížnosti uvádí pouze námitky obecného charakteru,
aniž upřesňuje, které konkrétní důkazy či podklady měly být pro rozhodnutí opatřeny,
je takové tvrzení bez uvedení konkrétních skutečností nedůvodné; Nejvyšší správní soud
vychází z premisy „nechť si každý střeží svá práva“; proto stěžovatel nemůže v kasační
stížnosti úspěšně namítat, že správní orgán či soud v předcházejícím řízení nezjistily důsledně
skutečný stav věci, pokud sám neuvádí skutečnosti či důkazy, které pro takové tvrzení svědčí.
Nově stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že důvodné obavy z pronásledování nabyl
až po vydání rozhodnutí správního orgánu (aniž však blíže rozvádí, v čem tyto obavy
spočívají) a že neměl možnost tyto skutečnosti uplatnit u soudu. K této námitce Nejvyšší
správní soud odkazuje na §75 odst. 1 s. ř. s., dle kterého je krajský soud v řízení o žalobě
vázán skutkovým a právním stavem platným ke dni vydání napadeného správního rozhodnutí.
Stěžovatel se proto nemohl v řízení před krajským soudem domáhat posouzení nových
skutečností, zde dalších důvodů pronásledování, když je nesdělil při dokazování správnímu
orgánu a ten je neměl možnost ve svém rozhodnutí vyhodnotit (shodně rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 10. 2003, č. j. 3 Azs 23/2003 - 61 (publikované
na www.nssoud.cz).
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na stěžovatelem uplatněné námitky
podávané v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje,
že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou ve smyslu §104a s. ř. s. a dle tohoto ustanovení ji proto odmítl.
O návrhu stěžovatele, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
podle §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť kasační stížnost
ve věcech azylových je ve smyslu ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu odkladným účinkem
vybavena ex lege.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první,
s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu