ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.138.2007:41
sp. zn. 9 Azs 138/2007 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala
Mazance a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatelky H. H., zastoupené JUDr. Alenou
Strnadovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Tovaryšský vrch 1358/3, za účasti Ministerstva
vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o
kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2007, č. j.
59 Az 15/2006 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán“), ze dne 9. 2. 2006, č. j. OAM-
110/VL-20-08-2006, jímž byla zamítnuta její žádost o udělení azylu dle ust. §16 odst. 2
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně nedůvodná.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva
jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu
případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním
úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech
mezinárodní ochrany je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje –
v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů
a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat.
V dané věci stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že v řízení o žalobě
před krajským soudem byla porušena její zákonná práva, jelikož jí nebyla umožněna účast
v tomto řízení tím, že jí nebylo ve výzvě dle ust. §51 s. ř. s. poskytnuto zákonné poučení
v jejím mateřském jazyce a tím soud prvního stupně nedostál své povinnosti stanovené
v ust. §36 s. ř. s. a nepostupoval vůči ní v souladu s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod. S ohledem na výše uvedené se stěžovatelka domnívá, že rozhodnutí krajského
soudu je stiženo nepřezkoumatelností z důvodu vady řízení před soudem, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. S touto námitkou se Nejvyšší správní soud
neztotožňuje a konstatuje, že s otázkou poučovací povinnosti soudu dle ust. §51 odst. 1
s. ř. s., ve spojení s ust. §36 odst. 1 s. ř. s., se již dostatečně vypořádal ve svém rozsudku
ze dne 18. 9. 2003, č. j. 5 Azs 5/2003 - 33, publikovaném pod č. 59/2004 Sb. NSS. Z výše
citovaného vyplývá, že cizinka v řízení o azylu musí být o právu vyjádřit se k možnosti
rozhodnout o věci samé bez jednání (§51 odst. 1 s. ř. s.) poučena v jazyce, jemuž rozumí.
Vzhledem k tomu, že okolnosti předvídané ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího
správního soudu nastaly i v tomto případě, neboť stěžovatelka byla přípisem Krajského soudu
v Ostravě ze dne 16. 6. 2006, č. j. 59 Az 15/2006 - 20, který jí byl doručen dne 19. 7. 2006,
o možnosti rozhodnout o věci samé bez jednání ve smyslu ust. §51 odst. 1 s. ř. s. poučena
a tento jí byl zaslán v ukrajinštině, nelze považovat tuto námitku za důvodnou.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu
tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ust. §104a s. ř. s. odmítl.
Stěžovatelka podala návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle ust. §107 s. ř. s. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť kasační stížnost
ve věcech mezinárodní ochrany je vybavena odkladným účinkem ex lege (ust. §32 odst. 5
zákona o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu