ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.154.2007
sp. zn. 9 Azs 154/2007 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele A. K. za účasti Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2006, č. j. 64 Az 74/2005 - 33,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2006, č. j. 64 Az 74/2005 – 33,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Stěžovatel kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Krajského soudu
v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým mu nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů
a ve kterém byl současně krajským soudem vyzván, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení
tohoto usnesení doložil do spisu plnou moc udělenou advokátovi, který jej bude zastupovat
v řízení o kasační stížnosti.
Stěžovatel v podané kasační stížnosti v prvé řadě soud žádal o bezplatné ustanovení
právního zástupce z řad advokátů a o tlumočníka do ukrajinského jazyka. K samotnému
usnesení o neustanovení zástupce pak uvedl, že s ním nesouhlasí, neboť mu bylo doručeno
dne 1. 3. 2007 již současně s formulářem k prokázání majetkových, výdělkových a osobních
poměrů (vzor 060; dále jen „formulář“), a to dokonce v jedné obálce.
Z předloženého spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil následující
relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
Žalobou doručenou krajskému soudu dne 7. 6. 2005 stěžovatel napadl
rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 26. 5. 2005,
č. j. OAM -936/VL-07-19-2005, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu
60
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Krajský
soud tuto žalobu zamítl rozsudkem ze dne 4. 9. 2006, č. j. 64 Az 74/2005 - 18, proti němuž
stěžovatel brojil kasační stížností podanou dne 13. 11. 2006, jejíž součástí byla mimo jiné
i žádost o bezplatné ustanovení právního zástupce. Téhož dne stěžovatel v souvisejícím
podání soudu oznámil svou doručovací adresu, odlišnou od adresy pobytu uvedené v kasační
stížnosti. Krajský soud však formulář zaslal stěžovateli právě na adresu pobytu. Jelikož si zde
stěžovatel zásilku nepřevzal a dle právního názoru krajského soudu nastaly účinky fikce
doručení [ve smyslu ustanovení §50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aplikovatelného ve správním
soudnictví dle §64 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], vydal krajský soud napadené usnesení o neustanovení zástupce
(usnesení ze dne 20. 12. 2006, č. j. 64 Az 74/2005 - 33), které považoval za doručené na tutéž
adresu stejným způsobem. Kasační stížnost se spisy pak po marném uplynutí lhůty k doložení
plné moci stěžovatelem zvolenému advokátovi předložil Nejvyššímu správnímu soudu,
přičemž v předkládací zprávě uvedl, že stěžovatel není zastoupen advokátem.
Nejvyšší správní soud spis vrátil krajskému soudu a vytkl mu procesní vadu
při doručování výše zmíněného formuláře i usnesení o neustanovení zástupce. Krajský soud
tedy zaslal obě písemnosti na adresu, kterou uvedl stěžovatel jako adresu pro doručování
písemností, a to obě současně v téže obálce. Stěžovatel si zde zásilku vyzvedl, vyplněný
formulář zaslal soudu zpět a proti usnesení o neustanovení zástupce podal kasační stížnost.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Stěžovatel formálně
nepodřadil své námitky pod důvody kasační stížnosti dle ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.,
což ovšem nebylo jeho zákonnou povinností. Pro posouzení náležitostí kasační stížnosti
je podstatné, že stěžovatel řádně vymezil a formuloval kasační námitky. Ty obsahově
odpovídají důvodu uvedenému v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., konkrétně namítané vadě řízení
před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci sam é.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodů uplatněných
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato je důvodná.
Jednou z podmínek řízení o kasační stížnosti je, že stěžovatel jako fyzická osoba musí
být podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem, pokud sám nemá
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie. Z tohoto zákonného ustanovení vycházel krajský soud, když zasláním příslušného
formuláře zkoumal, zda stěžovatel splňuje podmínky pro bezplatné ustanovení zástupce,
který by jej v řízení o kasační stížnosti zastupoval. V této souvislosti je nutno vzít v úvahu
také fakt, že stěžovatel není zastoupen ani v tomto řízení o kasační stížnosti proti usnesení
o neustanovení zástupce. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004,
č. j. 6 Azs 27/2004 – 41, však platí, že „v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační
stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců
není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (§105
odst. 2 s. ř. s.).“. V tomto řízení tedy nebylo třeba zkoumat, zda je stěžovatel řádně zastoupen
advokátem.
S. ř. s. upravuje doručování pouze v některých jednotlivostech a v dalším odkazuje
v §42 odst. 5 na ustanovení §45 a následující o. s. ř. Dle §46 odst. 1, věty druhé, o. s. ř.
platí, že jestliže o to fyzická osoba požádá, soud předá písemnost k doručení na adresu jiného
61
místa v České republice, kterou mu sdělila. Stěžovatel soudu sdělil doručovací adresu
odlišnou od místa jím uvedeného pobytu, soud mu však na tuto adresu nedoručoval a citované
ustanovení tak porušil. Když pak následně opakovaně doručil formulář již správně na adresu
pro doručování písemností, měl vyhodnotit stěžovatelem sdělené údaje a teprve potom
na jejich základě rozhodnout o ustanovení či neustanovení zástupce z řad advokátů.
Pokud stěžovatel formulář zaslaný soudem vyplnil a odeslal jej soudu zpět, nemůže za takové
procesní situace obstát usnesení vydané před tímto datem, nadto odůvodněné tím,
že stěžovatel na výzvu k prokázání svých majetkových, výdělkových a osobních poměrů
nereagoval. Napadené usnesení krajského soudu bylo vydáno po neúčinně doručené výzvě
stěžovateli, kdežto na výzvu, které stěžovatel po řádném doručení vyhověl, krajský soud
již nijak nezareagoval.
V dalším řízení je krajský soud povinen řádně posoudit stěžovatelem sdělené
údaje relevantní pro posouzení nároku na bezplatné ustanovení zástupce z řad advokátů
(či si v případě potřeby vyžádat další potřebné informace) a na základě tohoto posouzení
vydat odpovídající rozhodnutí. Teprve po vydání zákonného rozhodnutí o ustanovení zástupce
bude možno rozhodnout o kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku ve věci azylu.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud pochybil,
když považoval za zákonné své usnesení, které vydal na podkladě neúčinně doručené výzvy.
Jelikož v posuzovaném případě nebyly za dané procesní situace splněny podmínky pro vydání
tohoto usnesení, Nejvyšší správní soud jej pro nezákonnost zrušil a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud je v něm povinen v souladu
s vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu, jímž je dle ustanovení §110
odst. 3 s. ř. s. vázán, znovu posoudit žádost stěžovatele.
V novém rozhodnutí pak krajský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. září 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu