ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.17.2007:35
sp. zn. 9 Azs 17/2007 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele Z. L., zastoupeného
JUDr. Evou Poláčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Starobrněnská 13, za účasti
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou
3, v řízení o kasační stížnosti podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
31. října 2006, č. j. 56 Az 273/2006 - 14,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátce JUDr. Evě Poláčkové, se sídlem
v Brně, Starobrněnská 13, se odměna za zastupování nepřiznává .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného
usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla podle §37 odst. 5
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, ze dne 25. 8. 2006, č. j. OAM-913/LE-PA03-PA03-2006,
jímž byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci azylu,
Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nejprve zabýval otázkou,
zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního
řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
Podle citovaného usnesení s. ř. s. je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva
jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu
případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním
úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věci azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační
stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení
§103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje v mezích kritérií přijatelnosti
v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
V dané kasační stížnosti však stěžovatel uplatňuje toliko kasační důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. a namítá, že krajský soud vůbec neposuzoval postup
správního orgánu, když dospěl k závěru, že žalobu je třeba odmítnout pro nedostatek
náležitostí ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., které vzdor výzvě a poučení soudu nebyly
odstraněny. Podle stěžovatele však podaná žaloba splňovala zákonem požadované
náležitosti a soud se jí měl věcně zabývat, byť nebyla v návaznosti na jeho výzvu doplněna.
Argumentuje přitom rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2005,
č. j. 5 Azs 208/2005 - 51, jakož i dosavadní praxí krajského soudu, který se dosud meritorně
zabýval žalobami skutkově vymezenými ve stejném rozsahu tak, jako byla žaloba stěžovatele.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud konstatuje, že výše citovaný rozsudek Nejvyššího
správního soudu je v současné chvíli překonán rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58 (publikovaným
pod č. 835/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz), který se otázkou náležitostí žaloby
proti rozhodnutí správního orgánu zabýval a kterému postup krajského soudu v předmětné
věci konvenuje. Podle citovaného rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
totiž žaloba musí obsahovat jak skutkové, tak i právní důvody, pro které žalobce považuje
napadené rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, a pokud žaloba postrádá konkrétní skutková
tvrzení a žalobce vzdor výzvě a poučení soudu vady neodstraní, je důvodné její odmítnutí.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud se v napadeném usnesení
nikterak neodchyluje od této interpretace a aplikace ustanovení §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
v návaznosti na §37 odst. 5 s. ř. s. U stálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poté, co byl vydán shora citovaný rozsudek rozšířeného senátu,
tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitku podávanou v kasační stížnosti a Nejvyšší
správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Ve světle těchto skutečností tedy Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji shledal ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele,
který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát. V předmětné věci však soud ustanovenému zástupci odměnu
za zastupování nepřiznal, neboť z obsahu soudního spisu vyplývá, že žádný úkon právní
služby, za který náleží odměna dle §11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů,
nevykonal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu