ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.172.2007:44
sp. zn. 9 Azs 172/2007 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele Y. V., zastoupeného Mgr. Martinem
Slezákem, advokátem se sídlem v Chýni, U dráhy 316, za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2007, č. j. 48 Az
17/2007 – 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele Mgr. Martinu Slezákovi, advokátovi se sídlem
v Chýni, U dráhy 316, se odměna za poskytnutou právní službu nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán“), ze dne 28. 5. 2007, č. j. OAM-
10-206/LE-C09-C09-2007, jímž byla zamítnuta jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany
dle ust. §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o
Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně
nedůvodná.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v ust. §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší
správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
V dané věci stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu z důvodů uvedených
v ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Ve své kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že během
voleb na Ukrajině volila jeho rodina prozápadního kandidáta V. Juščenka, neboť úroveň
kultury lidí ze západu je podle názoru stěžovatele nesrovnatelně vyšší než lidí z východu.
Jelikož stěžovatel nikdy neskrýval tyto své názory, vztah lidí z jeho okolí k němu
a jeho rodině začal být „nepopsatelně nepřátelský“. Na začátku na něho a jeho rodinu
byl vyvíjen psychický nátlak, pak následoval nátlak fyzický. V této souvislosti stěžovatel
dodává, že byl několikrát napaden a zbit skupinou mladíků, následkem čeho měl zlomená
žebra a čelist a dále, že bezdůvodně ztratil práci. Stěžovatel uvádí, že žádal ochranu
u pořádkových orgánů (milicia), ale tam jej vůbec nebrali vážně a odmítali jakoukoliv
ochranu. Jeho rodina byla donucena prodat byt. Vzhledem k výše uvedenému se stěžovatel
obrací na Nejvyšší správní soud s návrhem, aby rozsudek krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Nutno poznamenat, že ačkoliv je kasační stížnost stěžovatele v řadě ohledů kusá,
zejména pokud jde o podložení kasačních důvodů konkrétními skutkovými a právními
okolnostmi, lze podle názoru Nejvyššího správního soudu nalézt několik ucelených námitek.
Především je to stěžovatelovo přesvědčení, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní
ochrany podle ust. §12 písm. b) zákona o azylu. S touto otázkou, tj. otázkou vztahu
rozhodování dle ust. §16 zákona o azylu a dle ust. §12 téhož zákona, se Nejvyšší správní
soud již dostatečně vypořádal ve svém rozsudku ze dne 15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90,
www.nssoud.cz. Z výše citovaného rozhodnutí vyplývá, že pokud v řízení o udělení
mezinárodní ochrany vyplyne některá ze skutečností taxativně uvedených v ust. §16 zákona
o azylu, pak správní orgán bez dalšího žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítne
jako zjevně nedůvodnou. Rozhodne tedy konečným způsobem ve věci, aniž by v řízení
zjišťoval existenci některého z důvodů pro udělení azylu podle ust. §12 téhož zákona.
A protože skutečnosti předvídané tímto rozhodnutím nastaly i v tomto případě, neboť v řízení
o mezinárodní ochraně bylo zjištěno, že stěžovatel podal žádost o udělení mezinárodní
ochrany s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, ačkoli mohl o mezinárodní ochranu požádat
dříve, nebylo povinností správního orgánu zjišťovat existenci některého z důvodů pro udělení
azylu podle ust. §12 zákona o azylu. S ohledem na výše uvedené považuje Nejvyšší správní
soud námitku stěžovatele, týkající se obav z možného pronásledování ze strany soukromých
osob, plynoucí ze skutečnosti, že „byl pro Juščenka“, za bezpředmětnou. I přesto Nejvyšší
správní soud poukazuje na svůj rozsudek ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65,
www.nssoud.cz, ve kterém se vyjádřil k hrozbě nebezpečí pronásledování soukromými
osobami v zemi původu.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti rovněž uvedl, že žádal ochranu u pořádkových
orgánů. Ze správního a soudního spisu, které měl Nejvyšší správní soud k dispozici, zejména
z materiálů správního orgánu, bylo však zjištěno, že stěžovatel do podání kasační stížnosti
tuto skutečnost nikdy neuvedl a naopak zdůrazňoval, že „svoje potíže a svoji situaci žádným
způsobem neřešil“, neboť jeho matka se obracela na policii, ale bez jakéhokoliv výsledku.
Touto námitkou se proto Nejvyšší správní soud s ohledem na ust. §109 odst. 4 s. ř. s.
pro její novost nezabýval.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu
tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ust. §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120
s. ř. s.). V dané věci však Nejvyšší správní soud zástupci stěžovatele odměnu za zastupování
nepřiznal, neboť ustanovený zástupce neuvedl, jaké úkony v tomto řízení vykonal,
a ani z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by tento nějaký úkon právní služby,
za který by mu dle ust. §11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, náležela odměna, vykonal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. října 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu