ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.184.2007:40
sp. zn. 9 Azs 184/2007 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele V. I., zastoupeného JUDr. Janem
Kocourkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 21, za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2007, č. j. 64 Az
130/2005 – 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele JUDr. Janu Kocourkovi, advokátovi se sídlem
v Praze 9, Drahobejlova 21, se p ř i z n á v á odměna za poskytnutou právní
službu ve výši 4800 Kč. Tato částka bude uhrazena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky (dále též „správní orgán“), ze dne 12. 10. 2005,
č. j. OAM-1877/VL-10-08-2005, jímž byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu dle ust. §16
odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), jako zjevně
nedůvodná.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v ust. §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší
správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
V dané věci napadá stěžovatel shora uvedené rozhodnutí krajského soudu z důvodů
uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a) , b) a d) s. ř. s. Stěžovatel namítá, že krajský soud
nesprávně uzavřel, že lze na daný případ aplikovat ust. §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu.
Stěžovatel sice podal žádost o udělení azylu poté, co mu bylo uděleno správní vyhoštění
z území České republiky, v žádném případě tak ale neučinil s cílem vyhnout se vyhoštění.
Uvádí, že je osobou neznalou práva a úředních postupů v České republice, což je také důvod,
proč nepodal žádost o azyl v době před rozhodnutím o správním vyhoštění, a že „měl důvody
pro mezinárodní ochranu již před vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění“,
neboť kromě pronásledování ve svém domovském státě a diskriminace ve smyslu ust. §12
písm. b) zákona o azylu má v České republice „pozitivní a důležitou osobní vazbu na svou
partnerku – družku“. Za těchto okolností mu přinejmenším měl být udělen azyl
z humanitárního důvodu dle ust. §14 zákona o azylu. Stěžovatel dále namítá, že v řízení měla
být z úřední povinnosti vyslechnuta jeho družka a měla být obstarána zpráva Ministerstva
zahraničních věcí České republiky o tom, jak jsou dodržována lidská práva na Ukrajině,
jak účinně tamní úřady prosazují zákonnost. Stěžovatel je přesvědčen, že bylo namístě,
aby řízení před krajským soudem bylo z úřední povinnosti v těchto směrech doplněno
s ohledem na možnou a žádoucí aplikaci ust. §120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel se dále domnívá, že napadené
rozhodnutí krajského soudu je „nepřezkoumatelné, přičemž není uveden dostatek důvodů v
samotném rozhodnutí po formální stránce, ale zejména z hlediska materiálního nebyl
dokazováním ani dostatek důvodů pro správné rozhodnutí obstarán“. Proto navrhl zrušení
rozsudku krajského soudu a vrácení věci zpět tomuto soudu k dalšímu řízení.
Se shora uvedenými námitkami stěžovatele se Nejvyšší správní soud neztotožňuje
a naopak je považuje za nepřípadné, neboť jak vyplývá z judikatury tohoto soudu
(např. z rozsudku ze dne 10. 2. 2004, č. j. 4 Azs 35/2003 – 71), zamítnutí žádosti o udělení
azylu jako zjevně nedůvodné podle ust. §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu znamená,
že neproběhlo dokazování ke zjištění existence důvodů pro udělení azylu podle ust. §12,
resp. §14 citovaného zákona. Krajský soud posoudí toliko, zda si správní orgán
opatřil dostatek důkazů, na jejichž základě zjistil přesně a úplně skutkový stav věci,
a zda je vyhodnotil v kontextu platné právní úpravy, a to ve vztahu k ust. §16 odst. 1 písm. k)
citovaného zákona. Z výše uvedeného proto vyplývá, že vzhledem ke skutečnosti,
že se všechny výše nastíněné námitky stěžovatele týkaly azylových důvodů uvedených
v ust. §12, resp. §14 citovaného zákona a s tím souvisejícího neprovedeného dokazování
ve vztahu k těmto skutečnostem, zde zejména požadavek na vyslechnutí družky či obstarání
zprávy Ministerstva zahraničních věcí České republiky, jsou bezpředmětné. Tento závěr
potvrzuje i názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2005,
č. j. 4 Azs 300/2004 - 36, www.nssoud.cz, podle něhož byla-li žádost o azyl podána až poté,
co bylo rozhodnuto o správním vyhoštění žadatele, a tato žádost byla zamítnuta jako zjevně
nedůvodná podle ust. §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, nemohou před soudem obstát
námitky nesprávného posouzení skutkového stavu věci vztahující se k důvodům udělení
azylu.
Nejvyšší správní soud nepovažuje za důvodnou též námitku stěžovatele týkající
se nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Zatímco spatřovaný materiální nedostatek
důvodů rozhodnutí souvisí s výše zodpovězenými námitkami, které směřovaly
proti nedostatečně provedenému dokazování, nelze se ke stěžovatelem postrádanému
formálnímu nedostatku důvodů vyjádřit, neboť stěžovatel jej blíže neupřesnil a neuvedl tedy,
v čem spočívá.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu
tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost nepřijatelnou,
a proto ji podle ust. §104a s. ř. s. odmítl.
Stěžovatel podal návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek dle ust. §107
s. ř. s. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť kasační stížnost ve věcech
mezinárodní ochrany je vybavena odkladným účinkem ex lege (ust. §32 odst. 5 zákona
o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.). Soud
proto určil odměnu advokátovi částkou 2 x 2100 Kč za dva úkony právní služby – převzetí
a příprava věci a písemné podání soudu týkající se věci samé, a 2 x 300 Kč na úhradu
hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 4800 Kč. Ustanovenému
zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu