ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.2.2007:43
sp. zn. 9 Azs 2/2007 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele S. V., zastoupeného Mgr. Radomírem
Bašnárem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 4, za účasti Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2006, č. j. 59 Az 111/2005-22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného
usnesení, kterým byla podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.), odmítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 29. 8. 2005,
č. j.: OAM-1469/VL-07-HA08-2005, jímž byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen zákon o azylu).
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci azylu,
Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nejprve zabýval otázkou,
zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud
by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního
Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věci
azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít
o některý z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje –
v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů
a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat.
V dané věci stěžovatel v kasační stížnosti namítá nezákonnost rozhodnutí Krajského
soudu v Ostravě o odmítnutí žaloby s tím, že bylo nesprávně aplikováno ustanovení
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle názoru stěžovatele tím, že ho Krajský soud v Ostravě
nevyzval k odstranění vad žaloby a neposkytl mu přiměřenou lhůtu k odstranění těchto vad,
porušil právo na spravedlivý proces a rovněž tím porušil ustanovení
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť podle jeho názoru byly podmínky řízení u krajského soudu
splněny a vadná žaloba nezakládala procesní vadu, která by se nedala odstranit.
Proto Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě
zrušit a současně přiznat kasační stížnosti odkladný účinek s tím, že pokud by kasační
stížnosti nebyl odkladný účinek přiznán, byl by stěžovatel vrácen do Mongolska a případné
kladné vyřízení kasační stížnosti by již pro něj nemělo žádný efekt.
K této argumentaci stěžovatele Nejvyšší správní soud konstatuje, že otázkou aplikace
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. se ve svých rozhodnutích opakovaně zabýval, a to s následujícím
závěrem. V důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím
správního orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno,
z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné (§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.). V souzené věci je však zřejmé,
že žaloba stěžovatele žádné žalobní body neobsahovala a že stěžovatel tuto žalobu v zákonné
lhůtě pro její podání v tomto směru ani nijak nedoplnil. Přitom zákon stanoví, že žaloba
musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod (viz druhá věta ustanovení
§71 odst. 2 s. ř. s.). Pokud žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek
podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá z citovaného
ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s. Není však dána zákonná povinnost soudu v těchto případech
vždy vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s.,
neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zmíněné zásadě
dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení
koncipován (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003,
č. j. 2 Azs 9/2003 – 40, publikovaný pod č. 113/2004 Sb. NSS, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud tak dospívá k závěru, že Krajský soud v Ostravě se prima facie
v napadeném usnesení nikterak neodchyluje od této interpretace a aplikace ustanovení
§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. U stálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního
soudu poskytuje dostatečnou odpověď na námitku podávanou v kasační stížnosti a Nejvyšší
správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání.
Ve světle těchto skutečností tedy Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační
stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji shledal
ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Stěžovatel podal návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť kasační
stížnost ve věcech azylových je odkladným účinkem vybavena ex lege (§32 odst. 5 zákona
o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu