ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.30.2007:60
sp. zn. 9 Azs 30/2007 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatelky G. Z., zastoupené Mgr. Miroslavem
Krutinou, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského 3, za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2 9. 5. 2006, č. j. 60 Az
77/2005 - 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatelky Mgr. Miroslavu Krutinovi, advokátovi se sídlem
v Praze 5, Ostrovského 3, se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši
4800 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 24. 7. 2006
se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného rozsudku, kterým byla podle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové
a migrační politiky (dále jen „Ministerstvo“ nebo „správní orgán“), ze dne 7. 6. 2005,
č. j. OAM-986/VL-10-11-2005, kterým byla zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). Stěžovatelka zároveň žádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
a ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů. Po ustanovení právního zástupce
byla kasační stížnost doplněna podáním, které bylo soudu doručeno dne 17. 10. 2006.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se je dná o kasační stížnost ve věci azylu,
Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nejprve zabýval otázkou,
zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky .
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního
řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní
a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti, v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
V dané věci stěžovatelka namítá zákonné důvody specifikované v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. s tím, že shledává vážná pochybení všech orgánů v řízení
o udělení azylu, včetně Krajského soudu v Ostravě, který posoudil její kauzu v rozporu
s platným právním řádem. Stěžovatelka žádá odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí,
neboť „současný stav řízení jí může přivodit značnou újmu na jejích právech“, a při nuceném
opuštění České republiky by jí při návratu na Ukrajinu hrozilo vážné nebezpečí z politických
důvodů. V doplnění kasační stížnosti prostřednictvím ustanoveného zástupce pak stěžovatelka
zužuje námitku na zákonný důvod obsažený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Namítá, že soud nesprávně hodnotil její žádost pouze ve světle
ust. §12 zákona o azylu, aniž by vzal v potaz tehdy ještě platné a účinné znění ustanovení
§91 citovaného zákona, tj. nezabýval se překážkami vycestování do země svého původu.
Stěžovatelka uvádí, že se obává útoků osoby, která měla zájem o její byt na Ukrajině,
protože byla osobami spřízněnými s tímto člověkem fyzicky napadena, utrpěla zranění,
která jsou zdokumentována v lékařské zprávě, a státní mocí nebyla proti těmto útokům
chráněna, protože ukrajinská policie se jejím podnětem nezabývala. Má proto důvodné obavy,
že by jí při návratu hrozilo nebezpečí vážné újmy na životě.
S otázkou problémů se soukromými osobami se již Nejvyšší správní soud dostatečně
vypořádal např. ve svých rozsudcích ze dne 29. 11. 2006, č. j. 4 Azs 34/2006 - 75, ze dne
14. 1. 2004, č. j. 5 Azs 25/2003 – 94, ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 – 48, a ze dne
31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, všechny dostupné na www.nssoud.cz. Problémy
se soukromými osobami navíc nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými,
tedy pronásledováním z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální
skupině či pro zastávané politické názory.
Ohledně ustanovení §91 zákona o azylu již Nejvyšší správní soud také opakovaně
judikoval, že byla-li žádost o azyl zamítnuta podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu jako zjevně nedůvodná, není správní orgán povinen rozhodnout o překážce
vycestování (viz např. rozsudek NSS ze dne 22. 9. 2004, č. j. 5 Azs 230/2004 – 45,
nebo ze dne 9. 9. 2004, č. j. 2 Azs 147/2004 - 41).
Pokud jde o námitku stěžovatel ky, že by jí po návratu na Ukrajinu hrozilo vážné
nebezpečí z politických důvodů, tato námitka nebyla v průběhu celého správního
ani soudního řízení zmíněna, a tvoří proto nepřípustné nóvum ve smyslu §109 odst. 4 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v souladu s výše citovaným ustanovením nepřihlížel při rozhodování
ke skutečnostem, které stěžovatel ka uplatnila až poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační
stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
Stěžovatelka podala návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť kasační
stížnost ve věcech azylových je vybavena odkladným účinkem ex lege (ustanovení §32
odst. 5 zákona o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., dle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Krajský soud v Ostravě stěžovatelce k její žádosti ustanovil zástupcem advokáta
pro řízení o kasační stížnosti, náklady řízení v tomto případě hradí stát. Náklady spočívají
v odměně za dva úkony právní služby v částce 4200 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1
písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném od 1. 9. 2006] a v náhradě hotových
výdajů v částce 600 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem 4800 Kč. Tato částka
bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce stěžovatelky
Mgr. Miroslava Krutiny do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu