ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.31.2007:33
sp. zn. 9 Azs 31/2007 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele W. L., zastoupeného advokátkou JUDr.
Evou Poláčkovou, se sídlem v Brně, Starobrněnská 13, za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2006, č. j. 56 Az
289/2006 – 12,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatele, JUDr. Evě Poláčkové, advokátce se sídlem
v Brně, Starobrněnská 13, se nepřiznává odměna za zastupování.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného
usnesení, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, ze dne 1. 9. 2006, č. j. OAM-1064/PA03-PA03-2006,
jímž byla zamítnuta jeho žádost o udělení azylu dle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně nedůvodná.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížno st ve věci azylu,
Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou,
zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního
řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
V dané věci stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že soud musí posoudit
žalobu proti správnímu rozhodnutí v kontextu celého správního spisu. S otázkou náležitostí
žaloby, včetně povinnosti tvrzení konkrétních skutkových okolností, se Nejvyšší správní
soud již dostatečně vypořádal v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS. Stěžovatel dále shledává
usnesení krajského soudu v rozporu s čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech,
jakož i s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále konstatuje vady v řízení
před správním orgánem, avšak bez další konkretizace. Rovněž těmito námitkami se Nejvyšší
správní soud zabýval ve svém rozsudku ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 37,
publikovaném pod č. 312/2004 Sb. NSS. Nejvyšší správní soud považuje za nezbytné
v této věci rovněž zmínit svůj rozsudek ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54,
www.nssoud.cz, týkající se účelovosti podání žádosti o azyl poté, co stěžovateli pro nelegální
pobyt na území České republiky hrozilo správní vyhoštění. Tvrzením stěžovatele o změně
rozhodovací praxe Krajského soudu v Brně, podle něhož se měl soud doposud meritorně
zabývat žalobami skutkově vymezenými ve stejném rozsahu, v jakém byla odůvodněna
žaloba stěžovatele, se Nejvyšší správní soud pro jeho neurčitost nezabýval.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího správního
soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Stěžovateli byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (dle ustanovení §35
odst. 8 s. ř. s., ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s.). V dané věci však Nejvyšší správní soud
zástupkyni stěžovatele odměnu za zastupování nepřiznal, neboť ustanovená zástupkyně
neuvedla, jaké úkony v tomto řízení vykonala, a ani z obsahu soudního spisu nevyplývá,
že by tato nějaký úkon právní služby, za který by jí dle ustanovení §11 vyhlášky Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, náležela odměna, vykonala.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. března 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu