ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.40.2007:38
sp. zn. 9 Azs 40/2007 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele D. J., zastoupeného Mgr. Janem
Valihrachem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Žižkova 13, za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2006, č. j. 60 Az
72/2005 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla podle §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky , ze dne 24. 5. 2005, č. j. OAM-891/VL-07-HA08-2005,
kterým byla zamítnuta jeho žádost o azyl jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
Podle citovaného usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva
jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu
případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním
úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní
ochrany je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je pak nejenom
splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů
a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat.
V kasační stížnosti však stěžovatel uplatnil toliko kasační důvody podle §103
odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítl, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku
a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Uvedl přitom, že důvodem
jeho žádosti o udělení azylu není pouze snaha o zajištění ochrany před soukromým jednáním
třetích osob, ale rovněž skutečnost, že tuto ochranu mu není schopen či ochoten poskytnout
jeho domovský stát. Za dané situace dovodil, že v jeho případě jsou splněny podmínky
pro udělení azylu, a to přinejmenším z humanitárních důvodů.
K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že pokud jde o námitku stěžovatele,
že jeho domovský stát není způsobilý zabránit jednání soukromých osob, jemuž by byl
v případě návratu vystaven, tato byla uplatněna poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí,
a proto tvoří nepřípustné nóvum ve smyslu §109 odst. 4 s. ř. s., ke kterému se nepřihlíží.
Nicméně i přesto Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že otázkou protiprávního jednání
soukromých osob se již opakovaně zabýval a dostatečně vypořádal (srov. např. rozsudek
ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 – 48, či rozsudek ze dne 27. 8. 2003,
č. j. 4 Azs 7/2003 - 60, www.nssoud.cz). Co se týče posuzování důvodů pro udělení
humanitárního azylu (§14 zákona o azylu) v situaci, kdy je žádost o azyl zamítána
jako zjevně neopodstatněná (§16 zákona o azylu), odkazuje v tomto směru Nejvyšší správní
soud rovněž na svou ustálenou judikaturu (srov. především rozsudek ze dne 31. 10. 2003,
č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že krajský soud se v napadeném rozsudku
nikterak neodchyluje od shora uvedené judikatury, která je jednotná a ustálená a poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uplatněné v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší
správní soud neshledal žádný důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání
a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele, a proto ji shledal ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opír á o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu