ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.5.2007:63
sp. zn. 9 Azs 5/2007 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele B. S., zastoupeného JUDr. Davidem
Černým, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 343/6, za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 6. 2006, č. j. 24 Az 540/2004 -
30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení .
Odůvodnění:
Stěžovatel kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu
v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán“), ze dne
6. 9. 2004, č. j. OAM-2638/VL-07-04-2004. Tímto rozhodnutím správní orgán neudělil
stěžovateli azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), a zároveň vyslovil, že se na stěžovatele nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu ustanovení §91 téhož zákona.
Vzhledem k okolnosti, že se v dané věci jedná o kasační stížnost ve věci azylu,
Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu
tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení
správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, dostupné
též na www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele
jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního
práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému
typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech
azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.
V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit
podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., nýb rž také uvést, v čem spatřuje, v mezích
kritérií přijatelnosti, v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů
a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně
projednat.
V dané věci stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že krajský soud pochybil,
když jednání ze strany soukromých osob, konkrétně členů rodiny bývalé manželky
stěžovatele, neposoudil jako pronásledování stěžovatele z důvodů uvedených v ustanovení
§12 zákona o azylu. S touto otázkou se Nejvyšší správní soud již dostatečně vypořádal
např. ve svých rozhodnutích ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, ze dne
31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 – 65, a ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 7/2003 - 60
(publikovaných na www.nssoud.cz), v nichž vyslovil, že obavy stěžovatele z vyhrožování
soukromých osob v zemi původu nejsou bez dalšího důvodem pro udělení azylu
podle ustanovení §12 zákona o azylu, ani důvodem pro udělení azylu humanitárního
dle ustanovení §14 téhož zákona.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na stěžovatelem uplatněnou námitku
podávanou v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje,
že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou ve smyslu §104a s. ř. s. a dle tohoto ustanovení ji odmítl.
O návrhu stěžovatele, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, protože kasační
stížnost ve věcech azylových je ve smyslu ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu odkladným
účinkem vybavena ex lege.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu