ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.67.2007:45
sp. zn. 9 Azs 67/2007 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele J. Y. Z., zastoupeného Mgr. Lilianou
Balašovou Vochalovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, I. P. Pavlova 3, za účasti
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
25. 10. 2006, č. j. 32 Az 13/2006 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, ze dne 2. 2. 2006, č. j. OAM-155/VL-10-ZA07-2005.
Tímto rozhodnutím stěžovateli nebyl dle ust. §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění platném
pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“), udělen azyl a dále bylo vysloveno,
že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 citovaného předpisu.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), nejprve
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního
řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
V dané věci stěžovatel v kasační stížnosti namítá pochybení Krajského soudu v Hradci
Králové (dále jen „krajský soud“), který se nezabýval tím, zda správní orgán postupoval
v řízení tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Dále krajský soud
řádně nezkoumal, zda jsou dány podmínky dle §12 písm. b) zákona o azylu a stěžovateli
ani řádně nezdůvodnil, proč důvody, které uvedl ve své žádosti, nenaplňují podmínky
uvedené v citovaném zákonném ustanovení. Závěrem stěžovatel poukázal na to, že krajský
soud ve svém rozsudku pouze konstatoval závěry, ke kterým dospěl správní orgán,
v čemž spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
Ke stěžovatelem namítanému pochybení krajského soudu týkajícího se nezjištění
zákonnosti postupu správního orgánu Nejvyšší správní soud odkazuje na svůj rozsudek ze dne
29. 10. 2003, č. j. 4 Azs 4/2003 - 68, publikovaný na www.nssoud.cz, či na rozsudek ze dne
18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, publikovaný na www.nssoud.cz, ve kterých se s danou
problematikou již vypořádal. Co se týče obavy stěžovatele z pronásledování z důvodu
náboženství, zabýval se takovou námitkou Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne
19. 8. 2004, č. j. 4 Azs 152/2004 - 36, publikovaném pod č. 903/2006 Sb. NSS. Ohledně
námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů lze stěžovatele odkázat
např. na rozsudek ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, publikovaný pod č. 638/2005
Sb. NSS nebo na rozsudek ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, publikovaný
na www.nssoud.cz. K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajských soudů Nejvyšší správní soud
mimo to přihlíží dle ustanovení §109 odst. 3 s. ř. s. z úřední povinnosti. V napadeném
rozhodnutí se však Krajský soud v Hradci Králové řádně vypořádal se všemi žalobními
námitkami a přesvědčivě, úplně a komplexně svůj rozsudek odůvodnil.
Z přiložené spisové dokumentace je dále zřejmé, že stěžovatel nepožádal o udělení
azylu ihned po svém příjezdu na území České republiky a dále, že mu bylo uloženo správní
vyhoštění a následně byl trestním příkazem i odsouzen k trestu vyhoštění. Pro úplnost
tedy Nejvyšší správní soud odkazuje i na svá rozhodnutí, ve kterých se vyjádřil
k problematice legalizace pobytu prostřednictvím institutu mezinárodní ochrany a k podání
žádosti o udělení azylu až po vydání rozhodnutí o vyhoštění, a to konkrétně na rozsudek
ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, publikovaný pod č. 397/2004 Sb. NSS,
a rozsudek ze dne 12. 1. 2005, č. j. 4 Azs 300/2004 - 36, publikovaný na www.nssoud.cz.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího správního
soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ust. §104a s. ř. s. odmítl.
O návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ustanovení
§107 s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru,
že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. června 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu