ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.68.2007:65
sp. zn. 9 Azs 68/2007 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala
Mazance a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatelky V. K., zastoupené Mgr.
Marianem Francem, advokátem se sídlem v Plzni, Solní 4, za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti podané proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2006, č. j.
14 Az 222/2004 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví
označeného pravomocného rozsudku, kterým byla podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta
její žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne
2. 2. 2004, č. j. OAM-1029/VL-07-C09-2003, kterým jí nebyl udělen azyl podle ustanovení
§12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění
pozdějších předpisů, a kterým bylo současně konstatováno, že se na ni nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti
a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS,
www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší
správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
V kasační stížnosti však stěžovatelka uplatnila toliko důvody podle §103 odst. 1
písm. b) a d) s. ř. s. Namítla, že patří do sociální skupiny, která je pronásledovaná, respektive
vystavena bídě, daleko za hranicí sociální únosnosti. Dle jejího názoru měl soud vycházet
z toho, že i skupina obyvatel, která je na území dotčeného státu nucena žít pod hranicí sociální
únosnosti, je de facto ze strany státu pronásledována, a proto jí měl být poskytnut azyl
podle §12 zákona o azylu. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že otázkou příslušnosti
k určité sociální skupině se již opakovaně zabýval a dostatečně vypořádal (srov.
např. rozsudek ze dne 26. 8. 2004, č. j. 5 Azs 187/2004 - 49, publikovaný pod č. 401/2004 Sb.
NSS, rozsudek ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 63/2004 - 60, publikovaný pod č. 364/2004 Sb.
NSS, rozsudek ze dne 31. 3. 2004, č. j. 6 Azs 41/2004 - 67, či rozsudek ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 6 Azs 45/2003 - 49, www.nssoud.cz). Stejně tak se opakovaně zabýval i případy
ekonomicky tíživé situace, jakožto důvodu pro odchod ze země původu (srov. např. rozsudek
ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že Krajský soud v Ústí nad Labem
se v napadeném rozsudku nikterak neodchyluje od shora uvedené judikatury, která je jednotná
a ustálená a poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uplatněné v kasační stížnosti.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a proto ji shledal ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
Stěžovatelka podala návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť kasační
stížnost ve věcech azylových je odkladným účinkem vybavena ex lege (§32 odst. 5 zákona
o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. května 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu