ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.89.2007:68
sp. zn. 9 Azs 89/2007 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele A. G., zastoupeného JUDr. Pěvou
Skýbovou, advokátkou se sídlem v Brně, Bartošova 4, za účasti Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2006, č. j. 56 Az 75/2006 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatele, JUDr. Pěvě Skýbové, advokátce se sídlem v Brně,
Bartošova 4, se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 4800 Kč.
Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného
usnesení, kterým bylo podle §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítnuto jeho podání ze dne 8. 3. 2006
směřující vůči rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky,
ze dne 27. 2. 2006, č. j. OAM-100/VL-10-ZA07-2006, kterým mu nebyl udělen azyl
podle ustanovení §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu),
ve znění pozdějších předpisů, a kterým bylo současně rozhodnuto, že se na něho nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91 zákona o azylu.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení
odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem
Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení
§103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti –
v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
V dané věci však stěžovatel bez jakékoli další konkretizace uplatnil toliko důvody
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. s tím, že Krajský soud v Brně
postupoval nesprávně a ve věci měl řádně rozhodnout a posoudit předchozí postup správního
orgánu, neboť měl dostatek podkladů pro svoje rozhodnutí. K dispozici měl celý spisový
materiál správního orgánu, který obsahoval požadované náležitosti. Odmítnutím projednání
jeho podání (žaloby) soud porušil právo na spravedlivý proces. Nadto stěžovatel namítl,
že správní orgán v řízení, které předcházelo vydání napadeného usnesení krajského soudu,
porušil §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, jakož i §12 zákona o azylu; poukázal
přitom na to, že krajský soud nesprávně vyhodnotil politickou situaci v zemi původu
stěžovatele, nepřihlédl dostatečně k národnostní nesnášenlivosti, neudržitelným politickým
poměrům a pronásledování lidí, z čehož pramenila jeho obava o život a zdraví.
Proto Nejvyššímu správnímu soudu navrhl, aby usnesení Krajského sodu v Brně zrušil a věc
vrátil zpět k dalšímu řízení.
K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že v důsledku přísné dispoziční zásady
v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body,
z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené
výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.). V souzené věci
je však zřejmé, že žaloba stěžovatele žalobní body, jakož i další nutné náležitosti,
neobsahovala a že stěžovatel tuto žalobu v zákonné lhůtě pro její podání v tomto směru
ani nijak nedoplnil. Přitom zákon jasně specifikuje náležitosti žaloby s tím, že musí
vždy mimo jiné obsahovat alespoň jeden žalobní bod (viz 2. věta ustanovení §71 odst. 2
s. ř. s.). Pokud žádný žalobní bod neobsahovala a žalobce vzdor výzvě a poučení soudu
nijak nereagoval a vadu neodstranil, postupoval krajský soud v souladu se zákonem, odmítl-li
žalobcovo podání z tohoto důvodu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 10. 2004, č. j. 4 Azs 149/2004 – 52, publikovaný pod č. 488/2005 Sb. NSS,
www.nssoud.cz).
Pokud jde o stížnostní námitky vztahující se k porušení shora citovaných ustanovení
správního řádu v řízení před správním orgánem a k porušení §12 zákona o azylu, Nejvyšší
správní soud připomíná, že tyto byly uplatněny teprve poté, co bylo vydáno napadené
usnesení krajského soudu, a proto tvoří nepřípustné novum ve smyslu §109 odst. 4 s. ř. s.,
ke kterému se nepřihlíží.
Nejvyšší správní soud tak dospívá k závěru, že Krajský soud v Brně se prima facie
v napadeném usnesení nikterak neodchyluje od shora uvedené judikatury, která je jednotná
a ustálená a poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uplatněné v kasační stížnosti.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji shledal ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
Stěžovatel podal návrh, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek
dle ustanovení §107 s. ř. s. O tomto návrhu Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť kasační
stížnost ve věcech azylových je odkladným účinkem vybavena ex lege (§32 odst. 5 zákona
o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Podle §35 odst. 8 s. ř s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele,
který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát. V předmětné věci proto Nejvyšší správní soud ustanovené zástupkyni –
advokátce JUDr. Pěvě Skýbové – přiznal náklady spočívající v odměně za dva úkony právní
služby v částce 4200 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů v částce 600 Kč
(§13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem tedy 4800 Kč. Tato částka bude zaplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu k rukám zástupkyně stěžovatele do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu