ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.91.2007:46
sp. zn. 9 Azs 91/2007 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele S. S., zastoupeného JUDr. Evou
Poláčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Starobrněnská 13, za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2006, č. j. 56 Az 299/2006 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni stěžovatele, JUDr. Evě Poláčkové, advokátce se sídlem
v Brně, Starobrněnská 13, se odměna za zastupování nepřiznává.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného
usnesení, kterým bylo podle §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítnuto jeho podání ze dne 27. 9. 2006,
směřující vůči rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky,
ze dne 26. 9. 2006, č. j. OAM-1124/LE-PA04-PA04-2006, kterým mu nebyla udělena
mezinárodní ochrana podle ustanovení §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nejprve zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta
jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního
řízení správního Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
47
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem
Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodů uvedených v ustanovení
§103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti –
v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl
Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
V kasační stížnosti však stěžovatel uplatnil toliko kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. a namítl, že krajský soud neměl důvod odmítnout jeho žalobu pro nesplnění
náležitostí stanovených v §71 odst. 1 s. ř. s., čímž mu zabránil v uplatnění ústavních práv,
konkrétně práva na spravedlivý proces. Připomněl přitom obsah svého podání
ze dne 27. 9. 2006 s tím, že v něm žalobní body vymezil dostatečně, když odkázal
na svou žádost o udělení mezinárodní ochrany, protokol o pohovoru a ostatní spisový
materiál. Závěrem stěžovatel poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
11. 11. 2005, č. j. 5 Azs 208/2005 – 51, www.nssoud.cz, a současně poukázal na změnu
rozhodovací praxe Krajského soudu v Brně, který se dříve žalobami skutkově vymezenými
ve stejném rozsahu tak, jako byla jeho žaloba, meritorně zabýval. Proto Nejvyššímu
správnímu soudu navrhl, aby usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil zpět
k dalšímu řízení.
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že problematikou náležitostí žaloby proti
rozhodnutí správního orgánu se ve smyslu §71 odst. 1 s. ř. s. zabýval rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu, který ve svém usnesení ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005
– 58, publikovaném pod č. 835/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz, jímž byla zajištěna jednota
právních názorů na danou problematiku a překonán stěžovatelem shora citovaný rozsudek,
dospěl k následujícím závěrům:
• Líčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být
toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž
při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně
individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů
či okolností jednoznačně odlišitelným popisem.
• Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů,
úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu
vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen
ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.
• Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá
ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje
na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise,
nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz
na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně
odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné,
jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené
nezákonnosti.
V návaznosti na shora uvedené tak Nejvyšší správní soud konstatuje, že Krajský soud
v Brně se v napadeném usnesení nikterak neodchyluje od závěrů judikovaných rozšířeným
48
senátem Nejvyššího správního soudu, jež poskytují dostatečnou odpověď na námitky
uplatněné v kasační stížnosti. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného
důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a uzavírá, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji shledal ve smyslu
ustanovení §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ustanovení §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zástupkyni stěžovatele,
která mu byla soudem ustanovena k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje
a odměnu za zastupování stát. V předmětné věci však soud ustanovené zástupkyni
JUDr. Evě Poláčkové odměnu za zastupování nepřiznal, neboť z obsahu soudního spisu
vyplývá, že žádný úkon právní služby, za který náleží odměna dle §11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, nevykonala.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. července 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu