ECLI:CZ:NSS:2007:9.AZS.96.2007:48
sp. zn. 9 Azs 96/2007 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Barbary Pořízkové, JUDr. Michala Mazance
a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci stěžovatele N. K., zastoupeného JUDr. Pavlem
Ščučkou, advokátem se sídlem v Ostravě 1, tř. 28. října 37, za účasti Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2006, č. j. 59 Az 126/2005
- 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru
azylové a migrační politiky, ze dne 10. 10. 2005, č. j. OAM-714/LE-VL02-VL02-2005,
jímž byla dle ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění platném pro projednávanou věc
(dále jen „zákon o azylu“), zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně
nedůvodná.
Vzhledem k okolnosti, že v dané věci se jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle citovaného ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Pro vlastní vymezení
institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního Nejvyšší správní
soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik
zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje, v mezích kritérií přijatelnosti, v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
V dané věci stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že nemůže souhlasit s napadeným
rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, neboť lze dovodit, že opustil svou vlast z důvodů
pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, v případě návratu do vlasti
mu hrozí nebezpečí. Dle jeho názoru soud přehlédl, že stěžovatel žije v České republice
dlouhodobě s družkou a synem, který je na něj velmi silně citově vázán. Mimo to přiznává,
že byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a trestu vyhoštění,
ale zároveň dodává, že k soudu podal návrh na obnovu předmětného trestního řízení.
V prvé řadě je nutno uvést, že s otázkou podání žádosti o azyl až po vydání rozhodnutí
o vyhoštění žadatele v trestním řízení se Nejvyšší správní soud již zabýval ve svém rozsudku
ze dne 12. 1. 2005, č. j. 4 Azs 300/2004 - 36, publikovaném na www.nssoud.cz. Za situace,
kdy byl vydán pravomocný odsuzující rozsudek o vyhoštění, nelze brát pro účely
tohoto azylového řízení v úvahu tvrzení stěžovatele, že podal návrh na obnovu trestního
řízení.
K tvrzení stěžovatele, dle kterého u něho byl dán důvod k udělení azylu, neboť aktivně
vystupoval proti režimu v Kosovu, Nejvyšší správní soud odkazuje na rozsudek
ze dne 27. 5. 2004, č. j. 7 Azs 124/2004 - 45, publikovaný pod č. 349/2004 Sb. NSS,
ve kterém uvádí: „jsou-li splněny podmínky vymezené v ustanovení §16 odst. 1
tohoto zákona, tj. podmínky pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné, není namístě
zkoumat případnou existenci důvodů pro udělení azylu podle §12 písm. b) citovaného zákona,
protože udělení azylu je za takové situace vyloučeno.“ Obdobně viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, publikovaný
pod č. 244/2004 Sb. NSS.
V žádosti o udělení azylu stěžovatel uvedl, že ji podává zejména proto,
aby nemusel vycestovat. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004,
č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, publikovaného pod č. 397/2004 Sb. NSS, „potřeba další legalizace
pobytu žalobce ... není zákonným důvodem pro udělení azylu (§12 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu).“ Tím spíše nemůže být takovým zákonným důvodem v této věci, když stěžovatel
podal žádost o udělení azylu za účelem vyhnout se trestu vyhoštění. Nebezpečí následného
pronásledování, mučení či nelidského nebo ponižujícího zacházení posuzuje obligatorně soud
v trestním řízení před uložením trestu vyhoštění ve smyslu §57 odst. 3 písm. d) zákona
č. 140/1961, trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů.
Nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele, že by Krajský soud v Ostravě přehlédl
jeho dlouhodobé soužití s družkou a synem, který je na něj velmi silně citově vázán. Krajský
soud v odůvodnění rozhodnutí poukázal na skutečnost, že pokud je žádost o udělení azylu
posouzena jako zjevně nedůvodná, jsou již nadbytečné výroky o neudělení azylu dle §13
a §14 zákona o azylu, což je zcela v souladu s názorem vysloveným Nejvyšším správním
soudem v rozsudku ze dne 15. 10. 2003, č. j. 1 Azs 8/2003 - 90, publikovaném
na www.nssoud.cz.
Ze shora uvedeného vyplývá, že ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího správního
soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na všechny námitky podávané v kasační stížnosti.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ust. §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s ust. §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2007
JUDr. Radan Malík
předseda senátu