ECLI:CZ:NSS:2007:NAO.38.2007:53
sp. zn. Nao 38/2007 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše
Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce:
BENLUX s. r. o. v likvidaci, IČ 62362640, se sídlem Bruzovská 3204, Frýdek-Místek,
jednající likvidátorem společnosti Ing. Václavem Khynem, adresa pro doručování
Nerudova 703, Frýdlant nad Ostravicí, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ostravě,
se sídlem Na Jízdárně 3, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 6. 10. 2006, č. j. 22 Ca 161/2006 - 37, o námitce podjatosti vznesené vůči
soudcům Nejvyššího správního soudu JUDr. Marii Žiškové, JUDr. Josefu Baxovi
a JUDr. Lence Kaniové,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Žišková, JUDr. Josef Baxa
a JUDr. Lenka Kaniová nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci
vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 1 Afs 132/2006.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora
uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žádost
o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. Usnesení vycházelo z toho, že stěžovatel
nereagoval na výzvu krajského soudu, aby doložil svou majetkovou situaci.
Návrhem podaným v zákonné lhůtě uplatnil žalobce námitku podjatosti vůči
ve výroku uvedeným soudcům Nejvyššího správního soudu. Důvod podjatosti pak spatřuje
v tom, že tito soudci hodlají rozhodovat v dané věci, aniž by se zabývali tím, že stěžovatel
musí být zastoupen advokátem, kterého Krajský soud v Ostravě odmítl ustanovit, ačkoliv bylo
soudu známo, že stěžovateli byl odcizen veškerý majetek, takže nemá prostředky, aby si mohl
advokáta opatřit. Stěžovatel je toho názoru, že mu je upřeno právo na spravedlivé soudní
řízení, neboť tím, že nebude zastoupen, je již předem diskvalifikován.
Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti všichni jmenovaní soudci uvedli,
že nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani k projednávané věci.
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud
z §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), podle
kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich
poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování
věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce
však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo
v jeho rozhodování v jiných věcech. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána
a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno
chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání
a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu
reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., tak je třeba uvést, že poměr k
věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy
zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti.
Takové důvody zjevně dány nejsou a žalobce je ani nenamítal.
Jde-li o důvody uvedené v druhé větě §8 odst. 1 s. ř. s (tj. vyloučení soudce z důvodu
jeho podílu na předchozím soudním řízení), pak smysl a účel tohoto ustanovení spočívá
ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými
soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý
proces. S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“
interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu
projednávat a rozhodovat stejný soudce. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí
Krajského soudu v Ostravě bylo vydáno předsedkyní senátu JUDr. Monikou Javorovou, je
patrné, že ani zde důvod podjatosti dán není.
Obecně je třeba také říci, že podjatost soudce zasahuje do principu nezávislosti
soudce. Institut soudce vychází z premisy nezaujatosti a nestrannosti a jako takový tvoří pilíř
demokratické společnosti. Proto vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí věci postupem
podle §8 odst. 1 s. ř. s. lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů. Žádný takový
důvod ovšem nebyl při projednávání námitky podjatosti v dané věci shledán. Ze všech těchto
důvodů pak Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Pro úplnost a ve vztahu k charakteru podané námitky ještě zdejší soud závěrem
dodává, že v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského
soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobce není důvodem pro odmítnutí
kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (§105 odst. 2 s. ř. s.), jak plyne z konstantní
judikatury zdejšího soudu (např. z rozsudku ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004 - 41,
publikován jako č. 486/2005 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2007
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu