ECLI:CZ:NSS:2007:NAO.60.2007:19
sp. zn. Nao 60/2007 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce
G & C Pacific, a. s., se sídlem v Oslavanech, Zámek 1, zast. JUDr. Kateřinou Tomkovou,
advokátkou se sídlem v Brně, Lesnická 52, proti žalovanému Finančnímu úřadu Brno III,
se sídlem v Brně, Šumavská 31, v řízení o žalobě proti nečinnosti správního orgánu, o návrhu
žalobce na vyloučení soudce JUDr. Jana Šanci z projednávání a rozhodování věci vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Ca 182/2007,
takto:
Soudce JUDr. Jan Šanca není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 30 Ca 182/2007.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně dne 3. 10. 2006 a doplněnou dne
20. 7. 2007 (po předcházejícím zrušení usnesení KS v Brně č. j. 30 Ca 187/2006 - 24 ze dne
27. 2. 2006 rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ans 3/2007 - 55 ze dne
19. 6. 2007) se žalobce domáhá aby krajský soud vydal rozsudek, kterým je Česká republika -
Finanční úřad Brno III povinen převést na účet žalobce nadměrný odpočet DPH za měsíc
duben 2006 ve výši 3 635 030 Kč a dále pak jako náhradu škody za nevyplacení nadměrného
odpočtu DPH v řádném termínu od 26. 6. 2006 do 23. 7. 2007 částku 3 782 964 Kč ke dni
23. 3. 2007 a 10 008 Kč za každý den do zaplacení. Dále je žalobcem navrhována náhrada
nákladů řízení ve výši 2000 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení ve výši 185 660 Kč
a DPH splatná do tří dnů po právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně. Podáním
ze dne 20. 7. 2007 namítl žalobce podjatost vůči soudci JUDr. Šancovi. Jako důvod uvádí,
že rozhodování JUDr. Šanci v návaznosti na jeho nadstandardní komunikaci s daňovými
orgány je vedeno nepřípustnou snahou rozhodovat v závislosti na zájmech daňových
a policejních orgánů, jejichž nezákonné postupy jsou předmětem soudních řízení. Žalobce
se pozastavuje nad přidělením všech svých žalob právě senátu JUDr. Šanci a uvádí, že tento
vystupuje spíše z pozice třetího stupně orgánu státní správy, který chrání především
zájmy státu. Navrhuje aby byl JUDr. Šanca z projednávání jeho věci vedené
pod sp. zn. 30 Ca 182/2007 (původně pod sp. zn. 30 Ca 187/2006) vyloučen.
Soudce JUDr. Jan Šanca se k podané námitce podjatosti vyjádřil tak, že zde není dán
důvod pochybovat o jeho nepodjatosti dle ust. §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud posoudil všechny vznesené námitky podjatosti a dospěl
k závěru, že námitky podjatosti nejsou důvodné.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním
řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. V projednávané věci
však žádný z těchto důvodů podjatosti zjištěn nebyl.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce
na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo
dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být
založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah
ekonomické závislosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s.
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým
je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup
výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci
jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu
nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce
totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal,
nebylo by důvodu ani pro konstituování soudní moci jako pilíře demokratické společnosti.
Důvody uváděné žalobcem, však tohoto charakteru nejsou. Podjatost jmenovaného
soudce nelze dovozovat z žalobcem obecných a zcela nekonkrétních tvrzení, že všechny
žaloby byly přiděleny právě JUDr. Šancovi a z jeho rozhodovací činnosti vyplývá snaha hájit
zájmy daňových orgánů. Nutno zdůraznit, že důvodem k vyloučení soudce nejsou a ani
nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo
v jeho rozhodování v jiných věcech (§8 odst. 1 s. ř. s.). Uvedená skutečnost (tvrzená
nezákonnost rozhodnutí) by mohla být eventuelně uplatněna v případném opravném
prostředku podaném proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně v této věci.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal vznesenou
námitku podjatosti za důvodnou, a proto rozhodl, že soudce JUDr. Jan Šanca není vyloučen
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
30 Ca 182/2007.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. října 2007
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu