ECLI:CZ:NSS:2007:PST.24.2007:23
sp. zn. Pst 24/2007 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, Mgr. Jana Passera, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Brigity
Chrastilové, JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele:
vláda, se sídlem Praha 1, nábř. E. Beneše 4, zastoupeného JUDr. V. H., vrchním ředitelem
Sekce legislativy a všeobecné správy Ministerstva vnitra, se sídlem Praha 4, náměstí Hrdinů
3, proti odpůrci: politická strana Romská občanská iniciativa ČR, se sídlem Praha 10, Pod
Strašnickou vinicí 6, v řízení o návrhu na pozastavení činnosti politické strany,
takto:
I. Činnost politické strany Romská občanská iniciativa ČR se p o z a s t a v u je .
II. Navrhovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 5. 10. 2007 podala u Nejvyššího správního soudu vláda České republiky
(dále jen „navrhovatel“) návrh na pozastavení činnosti politické strany Romská občanská
iniciativa (dále jen „odpůrce“) podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb.,
o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, v platném znění (dále jen „zákon
o politických stranách“). Tento návrh odůvodnil navrhovatel tím, že odpůrce v rozporu
s ustanovením §18 zákona o politických stranách nepředložil Poslanecké sněmovně výroční
finanční zprávy za rok 2004, 2005 a 2006 a neučinil tak ani dodatečně, jak vyplývá
z dokumentace výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí uložené
v Kanceláři Poslanecké sněmovny.
Odpůrce nevyužil možnosti se k návrhu vyjádřit.
Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že podle usnesení Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky č. 1699 ze 44. schůze konané dne 12. 5. 2005 ke Zprávě
o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2004,
podle usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 2447 z 55. schůze
konané dne 26. 4. 2006 ke Zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran
a politických hnutí za rok 2005 a usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
č. 295 ze 14. schůze konané dne 27. 4. 2007 ke Zprávě o kontrole výročních finančních zpráv
politických stran a politických hnutí za rok 2006 odpůrce vůbec nepředložil výroční finanční
zprávy za rok 2004, 2005 a 2006.
Podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost
strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění
demokratických základů státu.
Podle §18 odst. 1 zákona o politických stranách jsou strany a hnutí povinny předložit
každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění
konkretizovaném pod body a) až e) citovaného ustanovení.
Podle §14 odst. 1 zákona o politických stranách může být činnost strany a hnutí
rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s §1 až 5, §6 odst. 5
a §17 až 19 nebo se stanovami.
Podle §15 odst. 1 citovaného zákona o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti
strany a hnutí a o znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Návrh podá
vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení podnětu, může návrh podat prezident
republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení
nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud v řízení podle části
třetí, hlavy druhé, dílu pátého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“). Podle §96 s. ř. s. rozhoduje soud o takovém návrhu podle skutkového stavu,
který tu je v době rozhodnutí soudu.
Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že podaný návrh je důvodný, neboť z údajů obsažených ve spise (konkrétně z výše uvedených
usnesení Poslanecké sněmovny), bylo zjištěno, že odpůrce skutečně nesplnil zákonem uložené
povinnosti, když opakovaně vůbec nepředložil příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně
Parlamentu České republiky, výroční finanční zprávu za roky 2004, 2005 a 2006. Neučinil
tak ani v době rozhodování Nejvyššího správního soudu. Odpůrce tak nesplnil zákonnou
povinnost stanovenou v §18 odst. 1 zákona o politických stranách, přičemž nesplnění
této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší správní
soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany.
Podle názoru zdejšího soudu nepředloží-li politická strana nebo politické hnutí výroční
finanční zprávu vůbec, anebo ji nepředloží se zákonem požadovanými náležitostmi, a stane-li
se tak opakovaně, pak takové porušení §18 odst. 1 zákona o politických stranách
opodstatňuje pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí. Nejvyšší správní
soud při svém rozhodování vycházel i z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995,
Pl. ÚS 26/94, podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikoli jednorázově
porušily, ale toto porušování má charakter perpetuálního chování - viz znění §4 zákona)
nemohou vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem
ohrožujícím demokratické základy státu.
Shora uvedené závěry Nejvyššího správního soudu jsou v souladu s jeho dosavadní
judikaturou, obsaženou např. v rozhodnutí ze dne 6. 4. 2005, č. j. Pst 2/2003 - 69,
publikovaném pod č. 586/2005 Sb., podle něhož: „…Povinnost politických stran každoročně
předkládat Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu, včetně zprávy auditora o ověření
roční účetní závěrky (§18 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách
a politických hnutích), není výrazem svévole zákonodárce, nýbrž představuje záruku
jejich otevřenosti a transparentnosti.“
Nejvyšší správní soud proto rozhodl na podkladě návrhu oprávněného subjektu
o pozastavení činnosti odpůrce, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §18 odst. 1 zákona
o politických stranách. Ve věci rozhodl soud bez jednání za podmínky souhlasu účastníků
(§51 odst. 1 s. ř. s.).
Pro úplnost lze dodat, že podle ustanovení §14 odst. 2 zákona o politických stranách
mohou strany a hnutí při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění
stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle
po dobu jednoho roku. Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena,
podají orgány uvedené v §15 tohoto zákona žalobu ve správním soudnictví na rozpuštění
strany. Podle §14 odst. 3 uvedeného zákona dojde-li ve stanovené lhůtě k odstranění stavu,
který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí
za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným
orgánem.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.,
podle něhož neúspěšný odpůrce nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona a úspěšný
navrhovatel náhradu nákladů nepožadoval a zjevně mu v této souvislosti ani žádné náklady
řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustná obnova řízení za podmínek uvedených
v §111 a násl. s. ř. s. Návrh na obnovu řízení lze podat k Nejvyššímu
správnímu soudu ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy ten, kdo obnovu řízení
navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy. Po třech letech od právní moci
napadeného rozhodnutí však může být návrh podán jen tehdy, jestliže byl
zrušen trestní rozsudek, jímž byl soud při svém rozhodování vázán.
V Brně dne 20. listopadu 2007
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu