ECLI:CZ:NSS:2008:1.AFS.3.2008:47
sp. zn. 1 Afs 3/2008 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce L. Č., zastoupeného
JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem Orlická 163, Hradec Králové, proti žalovanému
Finančnímu ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, Hradec Králové 2, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. září 2007,
č. j. 31 Ca 223/2006 - 21,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. září 2007, č. j. 31 Ca 223/2006 - 21,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) shora uvedený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na zrušení
rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové (dále též „žalovaný“) ze dne 29. září 2006,
č. j. 2089/110/2006-Ha. Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání stěžovatele
proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Litomyšli (dále též „správce daně“) ze dne
6. prosince 2005 č. j. 34987/05/264970/4002, kterým bylo stěžovateli sděleno penále na dani
z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2001 ve výši 2715 Kč.
Krajský soud ve svém rozhodnutí k námitce stěžovatele především dovodil,
že není důvodná námitka stěžovatele, že právo vyměřit daňové penále je promlčeno
a prekludováno. K druhé žalobní námitce stěžovatele, podle níž stěžovatel zaplatil
daň včas a jenom postup správce daně, který poté převedl tuto platbu na nedoplatek starších
daní, způsobil, že dodatečně, a to po splnění daňové povinnosti, vykázal žalovaný v evidenci
nedoplatek na této dani za rok 2001, pak krajský soud uvedl, že se jí nemohl s ohledem na §50
odst. 3 daňového řádu a §75 odst. 2 s. ř. s. zabývat, neboť stěžovatel tyto námitky neuplatnil
v odvolání proti rozhodnutí správce daně.
II.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti tvrdí důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. a) a písm. d) s. ř. s. Stěžovatel především namítá nesprávné posouzení právní otázky
soudem, a to konkrétně otázky vzniku práva na daňové penále k jistině daně. Skutkovou
podstatou věci je postup správce daně po zaplacení, když ten s řádně a včas zaplacenou platbou
na aktuální daňovou povinnost nakládal tak, že jí zaúčtoval na dřívější nedoplatek na téže dani
a s ním jdoucím daňovým penále. Aktuální daň přitom stěžovatel zaplatil včas a řádně
a není tedy dán žádný důvod k tomu, aby ohledně této daně byl postižen daňovým penále.
Stěžovatel dále upozorňuje, že krajský soud se odmítl vypořádat se zásadní námitkou obsaženou
v žalobě, spočívající právě v absenci vzniku práva na příslušenství daně, tedy daňového penále,
neboť daň byla řádně a včas zaplacena. Krajský soud rozhodl s odkazem na §50 odst. 3
daňového řádu a §75 s. ř. s. přesto, že právě tato otázka je elementárním základem existujícího
sporu, a jako takovou jí výslovně zmiňuje a s věcí se vypořádává i žalovaný v žalobou napadeném
rozhodnutí. Stěžovatel uzavírá, že nelze připustit, aby řádné a včasné plnění aktuálních
daní bylo spojeno se vznikem povinnosti hradit daňové penále.
Žalovaný podal dne 14. 12. 2007 stručné vyjádření v dané věci, v němž se odvolává
na důvody obsažené ve svém rozhodnutí a ztotožňuje se s rozhodnutím krajského soudu.
III.
Stěžovatel především namítá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť se krajský soud ve svém rozsudku nezabýval jeho klíčovou
žalobní námitkou. Kasační stížnost je v tomto bodě důvodná.
Krajský soud se ve svém rozsudku odmítl věcně zabývat žalobní námitkou,
kterou stěžovatel označil v žalobě jako námitku hlavní, a podle níž stěžovatel zaplatil
daň včas, pročež nikdy nemohl být v prodlení. Krajský soud se ve svém rozhodnutí odvolal
na §50 odst. 3 daňového řádu a na §75 s. ř. s. Tato ustanovení však krajský soud posoudil
nejenom v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, ale aplikoval je i v rozporu
s obsahem samotného napadeného rozhodnutí žalovaného.
Podle judikatury Nejvyššího správního soudu rozhodnutí odvolacího orgánu nebude možno
shledat nezákonným pouze za předpokladu, že odvolací orgán v daňovém řízení přezkoumá (a správně posoudí)
rozhodnutí orgánu prvoinstančního jednak v rozsahu požadovaném v odvolání (§50 odst. 3 věta první daňového
řádu), jednak (nad rámec tohoto rozsahu) i z důvodů uvedených v §50 odst. 3 větě druhé daňového
řádu, které nutno vykládat extenzívně. Pouze důvody nespadající do takto široce vymezeného rozsahu přezkumu
jsou důvody, kterými není odvolací orgán povinen (a ani oprávněn – toto vyplývá ze zásady legální licence ve spojení
s §50 odst. 3 větou první a druhou daňového řádu, jež vymezují rozsah přezkumu) se v rámci rozhodování
o odvolání zabývat, a které tedy nemohou – pokud je jen a pouze o ně opřena následná správní žaloba
proti tomuto rozhodnutí – být důvodem pro to, aby správní soud takto napadené rozhodnutí shledal nezákonným
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2006, č. j. 2 Afs 31/2005 - 57,
publ. jako č. 868/2006 Sb. NSS).
V daném případě bylo třeba aplikovat §50 odst. 3 větu prvou daňového řádu. Zatímco
krajský soud uvádí, že jedinou námitkou stěžovatele v odvolání proti rozhodnutí správce
daně byla námitka promlčení práva předepsat penále, a také jen touto námitkou se byl žalovaný
povinen zabývat, ze správního spisu je jasně patrné, že stěžovatel ve svém doplnění odvolání
proti platebnímu výměru na daňové penále podaném správci daně dne 13. 2. 2006 uvedl
mj., že u daňové jistiny, k níž se výměr na daňové penále váže, nedošlo k prodlení,
ze kterého by bylo lze usuzovat na vznik práva na daňové penále. Žalovaný
se také s touto námitkou vypořádal a poté shrnul, že toto stěžovatelovo tvrzení je nedůvodné,
a k prodlení s úhradou daně z příjmů ze strany stěžovatele tedy došlo. Z toho plyne, že krajský
soud ve svém rozhodnutí neposoudil, a to přestože v tomto směru stěžovatel jasně formuloval
svůj žalobní bod, zda žalovaný jako odvolací orgán v daňovém řízení přezkoumal a správně
posoudil rozhodnutí správce daně v rozsahu požadovaném v odvolání (§50 odst. 3 věta první
daňového řádu).
Rozsah přezkumu je ve správním soudnictví vymezen žalobními body formulovanými
v žalobě (§75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.). Stížní bod, že napadeným rozsudkem se v rozporu
se zákonem krajský soud nevypořádal s argumentem stěžovatele, podle něhož zaplatil
daň včas, pročež nemohl být v prodlení, je tedy důvodný. Řízení před krajským soudem,
který se v rozporu se zákonem odmítl zabývat jedním žalobním bodem, je tak stiženo vadou,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Stěžovatel tedy uspěl s prvou ze svých stížnostních námitek. Další námitku ve smyslu
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nejvyšší správní soud nepřezkoumával, neboť z podstaty
nepřezkoumatelnosti rozhodnutí plyne, že usuzovat na důvodnost či nedůvodnost námitek
lze jen ve vztahu k rozhodnutí, které je přezkumu schopné a tedy není zatíženo vadou,
která jej činí nepřezkoumatelným (srov. takto rozsudek NSS ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud proto zrušil napadený rozsudek a vrátil věc Krajskému soudu
v Hradci Králové k dalšímu řízení; v něm bude krajský soud vázán právním názorem vysloveným
v rozsudku zdejšího soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.) a přezkoumá rozhodnutí žalovaného
též na základě žalobního bodu, podle něhož stěžovatel zaplatil daň včas, pročež nemohl
být v prodlení. V novém rozhodnutí o věci rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. února 2008
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu