ECLI:CZ:NSS:2008:1.ANS.8.2008:105
sp. zn. 1 Ans 8/2008 - 105
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: I. M.,
zastoupeného JUDr. Vítězslavem Blahutem, advokátem se sídlem Škrobálkova 17, Ostrava,
proti žalovanému: Finanční úřad Ostrava II, se sídlem Horní 63, Ostrava, o žalobě na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu ve věci odvolání žalobce proti rozhodnutím žalovaného ze dne
10. 10. 2006, č. j. 145303/06/389911/1214, č. j. 145304/06/389911/1214 a
č. j. 145305/06/389911/1214, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2008, č. j. 22 Ca 89/2008 - 69,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Odměna advokáta JUDr. Vítězslava Blahuta se u r č u je částkou 2856 Kč,
která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 27. 7. 2007 žalobce brojil proti přípisu žalovaného ze dne 8. 2. 2007,
č. j. 22567/07/389040/4755, v němž měl žalovaný rozhodnout o tom, že se nebude zabývat
jeho odvoláním proti v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného (platebním výměrům
na daňové penále), podaným elektronicky se zaručeným podpisem dne 12. 10. 2006,
a jeho odvoláním proti výzvě žalovaného k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě ze dne
16. 11. 2006, č. j. 160343/06/389911/1214, podaným rovněž elektronicky se zaručeným
podpisem dne 21. 11. 2006. Dále se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného,
pokud jde o jeho odvolání proti označeným platebním výměrům žalovaného podané elektronicky
se zaručeným podpisem dne 12. 10. 2006 a pokud jde o jeho odvolání proti výše uvedené výzvě
žalovaného k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě podané rovněž elektronicky se zaručeným
podpisem dne 21. 11. 2006. Zároveň žalobce požadoval, aby žalovaný v souladu se zákonem
č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně ně kterých dalších zákonů (zákon
o elektronickém podpisu), potvrdil přijetí jeho výše specifikovaných odvolání podaných
elektronicky se zaručeným podpisem dne 12. 10. 2006 a dne 21. 11. 2006.
Krajský soud posoudil uvedené podání žalobce tak, že šlo o tři žaloby a rozhodl
o nich rozsudkem ze dne 1. 11. 2007, č. j. 22 Ca 258/2007 - 25. Výrokem č. I. odmítl dle §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s. žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení „rozhodnutí“ žalovaného
(ze dne 8. 2. 2007, č. j. 22567/07/389040/4755) o tom, že se nebude zabývat jeho odvoláními
ze dne 12. 10. 2006 a ze dne 21. 11. 2006, neboť se věcně jednalo o vyjádření žalovaného
ke kasační stížnosti ve věci vedené Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 22 Ca 448/2006.
Výrokem č. II. krajský soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti
žalovaného ohledně jeho odvolání ze dne 10. 10. 2006 a ze dne 21. 11. 2006, s tím že žalobce měl
možnost bránit se proti nečinnosti žalovaného v rámci daňového řízení postupem podle §34c
daňového řádu, podnět podle tohoto ustanovení však řádně nepodal a nevyčerpal
tak bezvýsledně prostředek ochrany proti nečinnosti. Výrokem č. III. pak krajský soud odmítl
pro nedostatek podmínek řízení dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. žalobu, kterou se žalobce
domáhal, aby žalovaný potvrdil přijetí jeho elektronických podání, jak mu ukládá vyhláška
č. 496/2004 Sb., o elektronických podatelnách, neboť se nejedná o postup správního orgánu,
jehož účelem je vydání rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení (§79 odst. 1 s. ř. s.).
Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud
rozhodl rozsudkem ze dne 11. 3. 2008, č. j. 1 Ans 1/2008 - 50. Kasační stížnost proti výroku č. I.
napadeného rozsudku zamítl. Výrok č. II. napadeného rozsudku však zrušil; přičemž současně
odmítl žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve věci odvolání žalobce
proti výzvě žalovaného k zaplacení nedoplatku v náhradní lhůtě ze dne 16. 11. 2006,
č. j. 160343/06/389911/1214, a v části, v níž se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti
žalovaného ve vztahu k jeho odvolání ze dne 12. 10. 2006 proti označeným platebním výměrům
na daňové penále, věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Nepřisvědčil totiž názoru
krajského soudu, že žalobce řádně a účinně neuplatnil prostřed ek ochrany proti nečinnosti
dle §34c daňového řádu, tedy nebyla splněna podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků
ochrany stanoveného procesním předpisem platným pro řízení před správním orgánem.
Bez dalšího pak zrušil výrok č. III rozsudku, neboť žalobcovo žalobní tvrzení, že žalovaný
nepotvrdil přijetí jeho odvolání bylo ve skutečnosti součástí výše vymezených žalob na ochranu
proti nečinnosti, nikoli samostatnou žalobou.
Následně tedy krajský soud rozhodoval již pouze o žalobě, jíž se žalobce domáhal
ochrany proti nečinnosti žalovaného, pokud jde o jeho odvolání proti v záhlaví označeným
platebním výměrům žalovaného, podané elektronicky se zaručeným podpisem dne 12. 10. 2006 ,
a rozsudkem ze dne 18. 6. 2008, č. j. 22 Ca 89/2008 - 69, ji zamítl. V odůvodnění uvedl,
že na elektronické podání podané daňovým subjektem na jinou elektronickou adresu,
než je adresa společného technického zařízení správců daně (§21 odst. 7 daňového řádu),
jakkoli je opatřeno zaručeným elektronickým podpisem, nelze hledět jako na podání
se zaručeným elektronickým podpisem ve smyslu §21 odst. 3 daňového řádu, ale je třeba
je považovat za podání učiněné za pomoci jiných přenosových technik. Takové podání musí být
doplněno do tří dnů po odeslání písemně nebo ústně do protokolu nebo s ním musí být vyjádřen
souhlas písemně nebo ústně do protokolu. K tomuto doplnění není správce daně povinen
daňový subjekt vyzývat podle §21 odst. 8 daňového řádu. Není-li takové podání v uvedené lhůtě
uvedeným způsobem doplněno či s ním není uvedeným způsobem vyjádřen souhlas,
hledí se na něj, jako by nebylo podáno. To neplatí jen, jde-li o daňové přiznání, hlášení
nebo vyúčtování a současně dojde k za placení v něm vyčíslené daně (§21 odst. 5 daňového řádu).
Z těchto právních závěrů vyplynulo, že na žalobcovo odvolání proti platebním výměrům
žalovaného ze dne 10. 10. 2006, zaslané elektronicky na adresu podatelna@os2.os.ds.mfcr.cz
(nikoli tedy na adresu společného technického zařízení správců daně
http://adis.mfcr.cz/adis/jepo/hlavni.htm), a ve lhůtě tří dnů neopakované či neodsouhlasené
písemně nebo ústně do protokolu, je třeba hledět, jako by nikdy nebylo podáno, a proto žalovaný
nikdy neměl a nemá povinnost o něm rozhodnout.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost.
Úvodem konstatoval, že je diskriminován na základě vzdělání, když samostatně podat kasační
stížnost může pouze ten, kdo má vysokoškolské právnické vzdělání. K věci samé pak uvedl,
že krajský soud se postavil do role obhájce postupu žalovaného. Sám vymyslel odůvodnění,
že žalobce podal podání na nesprávnou elektronickou podatelnu a k tomuto cíli také vedl
dokazování, a to aniž by se žalovaný k podstatě věci jakkoliv vyjádřil.
Dále namítl, že krajský soud rozhodl pouze o jediné žalobě, ačkoli jeho podání
obsahovalo šest žalob.
Dodal, že podle odůvodnění rozsudku soud nepochopil rozdíl mezi elektronickým
podáním a podáním učiněným pomocí jiných přenosových technik. Elektronickým podáním
je jednoznačně e-mail. Ten (žalobce k němu navíc připojuje elektronický podpis) však v žádném
případě nelze zaměňovat s jinými zastaralými přenosovými technikami uvedenými v §21 odst. 5
daňového řádu. Elektronický podpis se přiděluje pouze k elektronické adrese a z této adresy
tak lze poslat pouze elektronické podání. Žalovaný žalobcovo podání přijal a odpovídal na ně,
adresa žalovaného je přitom jasně uvedena na jeho úřední desce. Žalovaný ho nijak nepoučil,
ani neuvedl, jak má žalobce odstranit vady podání dle §21 odst. 8 daňového řádu .
Navíc v rozporu se zákonem o elektronickém podpisu nepotvrdil žalobcovo podání.
Přitom na adrese http://adis.mfcr.cz/adis/jepo/hlavni.htm, kterou soud označil jako jedinou
platnou adresu pro elektronická podání, nelze vůbec podání typu odvolání či stížnosti podat;
zde lze podat pouze různé typy daňových přiznání. Žalobce své podání poslal se zaručeným
podpisem, a to na adresu zveřejněnou správcem daně na jeho úřední desce. Není pravdou,
že, jak tvrdí soud, správce daně musí výslovně určit adresu pro příjem podání s elektronickým
podpisem. Soud se dále zmýlil, pokud uvedl, že orgány veřejné moci jsou povinny oznamovat
adresy svých podatelen Ministerstvu vnitra. Podle nařízení vlády č. 495/2004 Sb.,
kterým se provádí zákon o elektronickém podpisu, je tímto subjektem Ministerstvo informatiky.
Ze shora uvedených důvodů proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Kasační stížnost není důvodná.
Žalobce v prvé řadě namítl, že je diskriminován, nemůže-li, coby osoba
bez vysokoškolského právnického vzdělání, samostatně podat kasační stížnost. K otázce
povinného zastoupení stěžovatele advokátem či vysokoškolského právnického vzdělání
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti, se vedle Nejvyššího správního soudu
(srov. např. č. 533/2005 Sb. NSS) již vyjádřil i Ústavní soud, který ve svém usnesení ze dne
29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 222/05 (http://nalus.usoud.cz) konstatoval, že „ požadavek povinného
právního zastoupení nelze v dané věci považovat za skutečnost zakládající porušení ústavně zaručených
základních práv a svobod s těžovatelky“ a dodal, “že osoba s vysokoškolským právnickým vzděláním,
u níž lze předpokládat obecné znalosti práva v celé šíři, a nikoliv jen některé jeho oblasti, jak je tomu u daňových
poradců, zejména pak advokát skýtá určitou záruku toho, že na straně jedné budou řádně chráněna práva
stěžovatelů, na straně druhé že Nejvyšší správní soud nebude nadbytečně zatěžován “.
Pokud jde o žalobcovu námitku, že jeho žaloba obsahovala celkem šest návrhů, krajský
soud však rozhodl pouze o jediném z nich, lze poukázat na výše naznačenou chronologii celé
věci. K této otázce se navíc v předchozím rozsudku (ze dne 11. 3. 2008, č. j. 1 Ans 1/2008 - 50)
výslovně vyjádřil i zdejší soud. Lze uzavřít, že po nabytí právní moci uvedeného rozsudku
Nejvyššího správního soudu zůstalo nerozhodnuto pouze o návrhu, jímž se žalobce domáhal
ochrany proti nečinnosti žalovaného, pokud jde o jeho odvolání proti v záhlaví označeným
platebním výměrům. Tento návrh se následně stal předmětem nového řízení před krajským
soudem, který o něm rozhodl nyní napadeným rozsudkem. Žalobní návrh žalobce tak byl
zcela vyčerpán.
Podstatou žalobcovy kasační stížnosti je pak komplexní právní otázka elektronické
komunikace daňového subjektu se správcem daně. Při jejím posouzení se Nejvyšší správní soud
ztotožnil se zcela přiléhavým odůvodněním krajského soudu, k němuž pouze dodává následující.
Jako zásadní je zde nutno shledat skutečnost, že podle §21 odst. 7 se elektronické
podání (podání učiněné prostřednictvím datové zprávy) přijímá na společném tech nickém
zařízení správců daně na adresu zveřejněnou správcem daně. Toto zařízení zajišťovalo
(a i v současnosti stále zajišťuje) funkci elektronické podatelny pro všechny územní
finanční orgány, a jeho zveřejněná (jak bylo v řízení prokázáno) adresa
je http://adis.mfcr.cz/adis/jepo/hlavni.htm.
Jestliže tedy žalobce nepostupoval podle §21 odst. 7 daňového řádu a datovou zprávu
opatřenou zaručeným elektronickým podpisem obsahující jeho odvolání nezaslal na zveřejněnou
adresu společného technického zařízení správců daně, není z právního hlediska možné na takové
podání hledět jako na elektronické podání se zaručeným elektronickým podpisem ve smyslu §21
odst. 3 daňového řádu. Takové podání pak zcela nepochybně spadá pod rozsah neurčitého
právního pojmu „podání učiněné za použití jiných přenosových technik“ [byť zajisté lze souhlasit
se žalobcem, že technická podstata v zákoně příkladmo vyjmenovaných přenosových technik
(dálnopis, telefax) nese v porovnání s elektronickým podáním stopy tzv. morální zastaralosti,
což však na podstatě věci nic nemění] a jako s takovým je s ním nutno nakládat v režimu §21
odst. 5 daňového řádu.
Ostatně poté, kdy žalobce učinil své elektronické podání na nesprávnou adresu
(podatelna@os2.os.ds.mfcr.cz), žalovaný mu z této adresy bezprostředně odpověděl (skutečnost,
že mu tato zpráva byla doručena, žalobce potvrzuje i v kasační stížnosti), že tato adresa není
určena pro datové zprávy s daňovým podáním, označil adresu, na níž lze podání v daňových
věcech učinit a zároveň ho poučil o povinnosti postupu dle §21 odst. 5 daňového řádu.
Na toto upozornění však žalobce nijak nereagoval.
Kasační soud se pak ztotožnil i se závěrem krajského soudu ohledně neaplikace §21
odst. 8 daňového řádu. Toto ustanovení slouží k odstraňování vad, pro něž není podání
způsobilé k projednání, tedy k odstranění vad obsahových. Logicky je tak lze použít
pouze v případě, kdy je postaveno najisto, že zde nějaké podání formálně existuje . V dané věci
žalobce své podání způsobem stanoveným v §21 odst. 5 daňového řádu nedoplnil, bylo
proto na něj pohlíženo, jako by je neučinil. Lze dodat, že obdobný mechanizmus obsahují i jiné
procesní předpisy (např. §37 správního řádu, §37 odst. 2 s. ř. s. či §42 odst. 3 o. s. ř.).
Pokud pak žalobce namítl, že krajský soud nepostupoval v řízení nestranně, když zejména
důkazy prováděl pouze ve prospěch žalovaného, nemůže kasační soud s tímto tvrzením souhlasit.
Ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických
i právnických osob způsobem a za podmínek stanovených soudním řádem správním
nebo zvláštními zákony (§2 s. ř. s.). Přitom postupují v tzv. plné jurisdikci, nalézají tak nejen
v otázkách zákonnosti výkonu veřejné správy, nýbrž i co do stavu skutkového. Soud má právo
dokazováním nejen ujasnit nebo upřesnit, jaký byl skutkový stav, ze kterého správní orgán
vycházel, ale také právo důkazy provedenými a hodnocenými nad rámec zjistit nový či jiný
skutkový stav, jako podklad pro své rozhodování a porovnat jej s užitou právní kvalifikací,
kdy soud není vázán ani důkazními návrhy a může provést i další důkazy k úplnému přezkoumání
i co do stavu skutkového (§52 odst. 1 s. ř. s.). Ve věcech ochrany proti nečinnosti správního
orgánu pak zásada zjištění skutkového stavu soudem, a to dokonce ke dni svého rozhodnutí,
plyne přímo ze znění §81 odst. 1 s. ř. s. Soudem při jednání provedený důkaz zprávou
Ministerstva vnitra ze dne 12. 5. 2008 (č. l. 66) jednoznačně směřoval k objektivnímu objasnění
skutkového stavu věci. Z pouhé skutečnosti, že po zhodnocení důkazů, jakož i právní stránky
věci, soud dospěl k závěru pro žalobce nepříznivému, nelze dovozovat porušení procesní
rovnosti účastníků řízení.
V této souvislosti lze k žalobcově námitce stran působnosti Ministerstva informatiky
uvést, že tento ústřední orgán státní správy byl s účinností od 1. 6. 2007 zrušen zákonem
č. 110/2007 Sb., o některých opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy, souvisejících
se zrušením Ministerstva informatiky a o změně některých zákonů, a jeho působnost v oblasti
elektronického podpisu přešla na Ministerstvo vnitra. Tímto zákon em byla samozřejmě nepřímo
obrogována i s ním nesouladná ustanovení souvisejících podzákonných právních předpisů,
tedy i nařízení vlády č. 495/2004 Sb.
Nejvyšší správní soud tedy shledal námitk y žalobce nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly
najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti (§109
odst. 3 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému
správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu
nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nevznikly.
Žalobci byl pro řízení o výše uvedené kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát;
v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.).
Výše odměny byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu,
a to za jeden úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení, a náhrady
hotových výdajů, tedy ve výši 1 x 2100 Kč a 1 x 300 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1
písm. b), §13 odst. 3 citované vyhlášky], celkem 2400 Kč. Protože ustanovený advokát je plátcem
daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku 456 Kč, odpovídající dani,
kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§57 odst. 2 s. ř. s.). Ustanovenému
advokátovi se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 2856 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní
moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2008
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu