ECLI:CZ:NSS:2008:1.AZS.22.2008:46
sp. zn. 1 Azs 22/2008 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Bc. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: K. M., zastoupená Mgr. Umarem
Switatem, advokátem se sídlem V Tůních 11, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2007,
č. j. OAM-98/VL-10-ZA04-R2-2006, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 31. 10. 2007, č. j. 56 Az 104/2007 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 14. 5. 2007 neudělil žalovaný žalobkyni mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (zákon o azylu).
Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně
dne 6. 6. 2007. Krajský soud svým rozsudkem ze dne 31. 10. 2007 žalobu zamítl.
Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační stížností,
v níž namítla nezákonnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného pro nesrozumitelnost,
neboť žalovaný nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci a neopatřil si úplné důkazy,
čímž porušil §3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a rovněž si neopatřil potřebné podklady
dle §50 správního řádu a výpovědi případných svědků dle §51 téhož zákona. Žalovaný
se též nezabýval meritem věci: politická a humanitární situace v Thajsku je obecně známá;
hlavním problémem současnosti je extrémní chudoba obyvatelstva a neschopnost státních orgánů
tuto problematiku řešit a ochránit obyvatelstvo. Humanitární situace přitom vyplývá ze situace
politické. I když žalovaný k politickým a jiným důvodům p odle §12 zákona o azylu
vůbec nepřihlédl, je dán důvod pro udělení azylu podle §14 téhož zákona z humanitárního
důvodu. Žalovaný též nepřihlédl ke špatné bezpečnostní situaci v Thajsku, a je tedy dán důvod
pro udělení doplňkové mezinárodní ochrany. Stěžovatelka se dále domnívá, že žalovaný
neshromáždil poznatky o zemi původu z nezávislých a objektivních zdrojů, jako například
od organizace Human Rights Watch nebo Amnesty International, o vývoji politické situace
v rozhodné době a postojích státní moci k otázkám rasovým, náboženským, dodržování lidských
práv a nekonfrontoval s nimi tvrzení stěžovatelky.
Závěrem stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a navrhla,
aby Nejvyšší správní soud předmětné rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Kasační stížnost je nepřijatelná.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda kasační stížnost ve smyslu §104a s. ř. s.
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a zda je tedy možno
ji považovat za přijatelnou. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti
ve věcech azylu (mezinárodní ochrany) lze přitom pro stručnost odkázat např. na usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované
pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Ve vztahu ke kasačním námitkám, kterými je namítána řada procesních poch ybení
správního orgánu (porušení §3 §50, §51 správního řádu), musí Nejvyšší správní soud
konstatovat, že jsou zcela obecné a nekonkrétní a chybí zde nezbytná náležitost: osvětlení
konkrétních důvodů kasační stížnosti v tomto bodě a uvedení k onkrétní nezákonnosti,
které se měly orgány dopustit. V této souvislosti je nutno poukázat na rozsudek rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č . j. 2 Azs 92/2005 - 58, publikovaný
pod č. 835/2006 Sb. NSS, podle kterého je stěžovatel povinen vylíčit, jakých konkrétních
nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán,
popř. soud vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím
samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní ná hled na to, proč se má jednat
o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spoko jit toliko s obecnými odkazy
na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami a s konkrétní vazbou
na relevantní části spisového materiálu. Pokud námitky konkretizovány nejsou
(jako v projednávaném případě), není možné je přezkoumat. K obecně tvrzené humanitární
a politické situaci v Thajsku a k údajné neschopnosti státních orgánů tuto situaci řešit pak lze
podotknout, že pouhá nespokojenost se stavem dodržování lidských práv v zemi původu není
důvodem pro udělení azylu, jak Nejvyšší správní soud již dovodil např. v rozsudku ze dne
21. 11. 2003, č. j. 7 Azs 13/2003 - 40, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud se rovněž nemůže ztotožnit s názorem stěžovatelky, že žalovaný
nepřihlédl k jí tvrzeným důvodům pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu – stěžovatelkou
uváděné důvody (problémy se soukromými osobami, ekonomická situace) nelze pod tyto důvody
podřadit, jak již zdejší soud judikoval např. v rozsudku ze dne 10. 3. 2004,
č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, www.nssoud.cz, nebo v rozsudku ze dne 31. 10. 2003,
č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, www.nssoud.cz. K otázce udělení humanitárního azylu a k mezím
soudního přezkumu správního uvážení o přiznání či nepřiznání humanitárního azylu se pak zdejší
soud vyjádřil v řadě svých rozhodnutí, např. v rozsudku ze dne 11. 3. 2004,
č. j. 2 Azs 8/2004 - 55, www.nssoud.cz, nebo ze dne 22. 1. 2004, č . j. 5 Azs 47/2003 - 48,
www.nssoud.cz; v tomto ohledu nelze krajskému soudu vytýkat, že rozhodnutí žalovaného
nezrušil, když žalovaný žádné důvody pro udělení humanitárního azylu neshledal
a ani ze správního spisu nevyplývají. Rovněž vlivem bezpečnostní, resp. neutěšené situace v zemi
původu na udělení doplňkové ochrany žadateli o azyl se Nejvyšší správní soud zabýval
v rozsudku ze dne 7. 8. 2007, č. j. 5 Azs 15/2007 - 79, www.nssoud.cz: pro udělení doplňkové
ochrany se vždy posuzuje konkrétní situace žadatele o azyl (kterou žalovaný v rozhodnutí
rozsáhle hodnotil), nikoliv obecná špatná situace v zemi původu. Konečně k namítanému
pochybení žalovaného, že neshromáždil pro své rozhodnutí zprávy o situaci v zemi původu
stěžovatelky od nevládních organizací (Amnesty International, Human Rights Watch), se zdejší
soud dostatečně vyjádřil v rozsudku ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41,
www.nssoud.cz, a ze dne 27. 2. 2007, č. j. 2 Azs 128/2006 - 65, www.nssoud.cz.
Z těchto rozhodnutí vyplývá, že povinnost zjistit skutečný stav věci má žalovaný pouze v rozsahu
důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl (tomu odpovídá i charakter opatřovaných
informací o zemi původu). Nelze obecně z hlediska důvěryhodnosti, informační relevance
a bohatosti zpráv o zemích původu klást zásadní dělítko mezi zprávy pocházejících od státních
či státem kontrolovaných institucí na straně jedné a zprávy nevládních či se státem
přímo nesouvisejících organizací. Vždy závisí na tom, o jakou konkrétní zemi původu či dokonce
konkrétní událost, jež má být z pohledu žadatele o azyl azylově relevantní, se jedná. Paušalizovat
tedy v tomto ohledu nelze a pokud si žalovaný opatřil d ostatek důvěryhodných informací,
nelze jeho rozhodnutí považovat za nezákonné jen proto, že je založeno na údajích z vládních
zdrojů.
Námitky, jež stěžovatelka učinila předmětem sporu, byly tedy v judikatuře zdejšího soudu
opakovaně řešeny s týmž výsledkem a městský soud se nedopustil ani žádného pochybení,
které by bylo natolik intenzivní, že by mohlo přivodit odlišnost r ozhodnutí ve věci samé,
a které by tak založilo přijatelnost kasační stížnosti. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura
Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď na námitky, které stěžovatelka
vznesla v kasační stížnosti. Kasační stížnost tedy svým významem podstatně nepřesahuje vlastní
zájmy stěžovatelky; Nejvyšší správní soud ji proto shledal ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a z tohoto důvodu ji odmítl. Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
se Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť kasační stížnost v e věcech mezinárodní ochrany
má odkladný účinek ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu