ECLI:CZ:NSS:2008:1.AZS.85.2008:48
sp. zn. 1 Azs 85/2008 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Bc. Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobce: X. Ch. Y., zastoupeného Mgr. Lilianou
Vochalovou, advokátkou se sídlem nám. I. P. Pavlova 3, 120 00 Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2006, č. j. OAM-3428/VL-07-HA08-2004, o udělení
mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
30. 4. 2008, č. j. 3 Az 50/2006 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 12. 5. 2006 neudělil žalovaný žalobci azyl podle §12, §13 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; zároveň vyslovil, že se na žalobce nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 tohoto zákona.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze;
ten žalobu zamítl rozsudkem ze dne 30. 4. 2008. Dospěl k závěru, že hlavním důvodem,
pro nějž žalobce požádal o udělení azylu, byla snaha legalizovat svůj pobyt na území České
republiky, a zabránit tak správnímu vyhoštění. Politika jednoho dítěte, kterou žalobce označil
za důvod svého odchodu ze země původu, není již zdaleka tak striktní jako před několika lety,
a nucené sterilizaci žen nic nenasvědčuje. O pronásledování žalobce nelze hovořit
ani v souvislosti s pokutou, která jemu a jeho manželce údajně byla udělena za předčasné
narození dítěte. Soud se ztotožnil i se závěry žalovaného ohledně azylu z důvodu sloučení rodiny,
azylu z humanitárních důvodů a překážky vycestování.
Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností; namítl,
že městský soud se nezabýval tím, zda žalovaný vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci
ohledně podmínek pro udělení azylu z humanitárních důvodů. Vzhledem k tomu, že zákon
o azylu blíže nevymezuje, co jsou humanitární důvody, závisí výklad tohoto pojmu na uvážení
správního orgánu. Toto uvážení nemůže být ani příliš široké ani příliš zužující, a soud musí
jeho rozsah přezkoumat. V případě stěžovatele, který hledá v ČR ochranu před neuspokojivou
osobní a bezpečnostní situací v zemi původu, však není zřejmé, čím konkrétně se žalovaný
a poté soud zabývali (ačkoli stěžovatel konkrétně poukazoval na své obavy z pronásledování,
z uplatňování politiky jednoho dítěte, ze sterilizace manželky a z uvěznění proto, že má dvě děti);
to činí rozhodnutí soudu nezákonným. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil
napadený rozsudek městského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Požádal též o to, aby byl
jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek; o této žádosti však zdejší soud nerozhodoval
s ohledem na to, že s účinností od 13. 10. 2005 má kasační stížnost proti rozhodnutí krajského
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu odkladný účinek ze zákona (§32
odst. 5 zákona o azylu, ve znění zákona č. 350/2005 Sb.).
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na tom, že jak jeho vlastní rozhodnutí,
tak rozhodnutí krajského soudu bylo vydáno v souladu se zákonem. Upozornil též na to,
že podaná kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje zájmy stěžovatele. Navrhl
proto, aby byla kasační stížnost buď odmítnuta pro nepřijatelnost, nebo zamítnuta
pro nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejprve ve smyslu §104a s. ř. s. zkoumal, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a zda je tedy možno ji považovat
za přijatelnou. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu
(mezinárodní ochrany) lze přitom pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního
soudu publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Kasační stížnost je nepřijatelná.
Tzv. politika jednoho dítěte, kterou žalobce označil jako důvod svého odchodu ze země
původu a důvod svých obav z návratu zpět, není azylově relevantním důvodem, jak již zdejší
soud uvedl např. v rozsudku ze dne 16. 8. 2005, č. j. 5 Azs 120/2005 - 60, publikovaném
pod č. 1205/2007 Sb. NSS. Soud tu zdůraznil, že politika jednoho dítěte může být
podle okolností považována za pronásledování ve smyslu §2 odst. 6 zákona o azylu,
je-li provázena např. nucenou sterilizací či kastrací. Obavy z takových postupů však u stěžovatele
nejsou na místě jednak s ohledem na postupné zmírňování této politiky, jednak i vzhledem
ke skutkovým okolnostem v jeho věci (stěžovatele tížila podle jeho tvrzení nutnost zaplatit
pokutu za předčasně narozené dítě, nikoli obava z toho, že by jeho manželka mohla být
sterilizována). V neprospěch stěžovatele hovoří i skutečnost, že o azyl požádal až po několika
letech pobytu v České republice a poté, co mu bylo uděleno správní vyhoštění; v takové situaci
nemohou obstát tvrzení o obavách z návratu do země původu (k tomu srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54, nebo jeho rozsudek
ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 - 81, oba dostupné na www.nssoud.cz). K mezím
soudního přezkumu správního uvážení o přiznání či nepřiznání humanitárního azylu se pak zdejší
soud vyjádřil v řadě svých rozhodnutí, např. v rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55,
nebo ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48 (oba dostupné na www.nssoud.cz); v tomto
ohledu nelze rozhodnutí městského soudu považovat za nepřezkoumatelné. Námitky,
jež stěžovatel vznesl, byly tedy v judikatuře zdejšího soudu opakovaně řešeny s týmž výsledkem
a městský soud se nedopustil ani žádného pochybení, které by bylo natolik intenzivní,
že by mohlo přivodit odlišnost rozhodnutí ve věci samé, a které by tak založilo přijatelnost
kasační stížnosti.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky, které stěžovatel vznesl v kasační stížnosti. Kasační stížnost
tedy svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele; Nejvyšší správní soud
ji proto shledal ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a z tohoto důvodu ji odmítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. října 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu