ECLI:CZ:NSS:2008:1.AZS.99.2008:55
sp. zn. 1 Azs 99/2008 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobce: V. T., zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se
sídlem Žitná 45, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2008, č. j. OAM-1-986/VL-10-K04-
2007, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
30. 7. 2008, č. j. 28 Az 15/2008 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 25. 2. 2008 neudělil žalovaný žalobci mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky (zákon o azylu).
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou doručenou Krajskému soudu v Hradci
Králové dne 7. 3. 2008, již krajský soud rozsudkem ze dne 30. 7. 2008 zamítl.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, v níž uvedl,
že do České republiky přicestoval poprvé v roce 2004 a žil v ní až do září 2006. Když se poté
vrátil na Ukrajinu, začal pracovat jako obchodní zástupce v soukromé firmě. Koncem září byl
při odchodu z tržnice přepaden a oloupen o celou tržbu, kterou nesl. Majitel firmy mu sdělil,
že si loupež vymyslel. V zemi původu byl ohrožován osobami, přičemž mu kompetentní orgány
neposkytly pomoc. Poté odjel do Lvova, kde se pokoušel vyřídit doklady potřebné k vycestování
do České republiky. Stěžovatel se domnívá, že došlo k diskriminaci jeho osoby ze strany
kompetentních státních orgánů, které kryjí praktiky kriminálního podsvětí. Dále stěžovatel uvedl,
že po dlouhotrvajícím vztahu uzavřel dne 7. 3. 2008 manželství se slečnou M. T.,. Tyto
skutečnosti nevzal soud ani správní orgán v potaz a nerozšířil o ně dokazování. Soud víceméně
použil argumentů správního orgánu, který však nezjišťoval důkazy hovořící ve prospěch
stěžovatele, ale pouze účelově vybíral takové údaje, které jsou svým obsahem neurčité nebo
zaměřené v jeho neprospěch. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně požádal o odkladný
účinek kasační stížnosti podle §107 s. ř. s.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své vyjádření k žalobě, podotkl,
že institut mezinárodní ochrany nemůže být zneužíván k obcházení zákona o pobytu cizinců,
jehož institutů měl stěžovatel možnost využít, a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Kasační stížnost je nepřijatelná.
Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
veškeré podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má všechny náležitosti,
byla podána včas a osobou oprávněnou.
Dále se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou přijatelnosti kasační stížnosti, jak mu je
uloženo §104a s. ř. s., tedy zda kasační stížnost podstatně přesahuje zájmy stěžovatele.
K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech azylu (mezinárodní
ochrany) lze přitom pro stručnost odkázat např. na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS.
Stěžovatel vytýká krajskému soudu, že nevzal v potaz výše uvedené skutkové okolnosti
případu. Podle názoru Nejvyššího správního soudu je však toto tvrzení nepodložené: krajský
soud se podrobně vypořádal se všemi žalobními námitkami a skutkový stav, jak jej prezentuje
stěžovatel, vzal za základ svých úvah a vycházel z něj, avšak dospěl přitom k závěru,
že stěžovatelem popisované události nemohou být důvodem pro udělení azylu či doplňkové
ochrany. Tento úsudek je plně v souladu s judikaturou zdejšího soudu: již ve svých raných
rozhodnutích vyjádřil Nejvyšší správní soud přesvědčení, že problémy se soukromými osobami
(vyhrožování, vydírání) nemohou být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (azylu)
za situace, kdy se žadatel o mezinárodní ochranu nepokusil řešit své problémy s příslušnými
orgány domovského státu, které jsou plně funkční a potřebnou pomoc poskytují (viz. rozsudky
ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65,
konkrétně v případě Ukrajiny pak rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 - 49, vše
dostupné na www.nssoud.cz). Pokud stěžovatel státní orgány Ukrajiny nekontaktoval, nemůže
úspěšně namítat, že ho tyto orgány diskriminovaly. Namítá-li stěžovatel, že se oženil se slečnou
M. T., nemůže to mít na rozhodnutí žalovaného žádný vliv, neboť ke sňatku došlo až po vydání
rozhodnutí. Navíc sňatek s osobou, která nezískala mezinárodní ochranu, sám o sobě nemůže být
důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 - 69, nebo ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 47/2004 - 60,
www.nssoud.cz). Pokud stěžovatel obecně brojí proti postupu žalovaného při zjišťování
skutkového stavu a hodnocení důkazů, pak lze pouze konstatovat, že žalovaný není povinen
hodnotit jiné skutečnosti než ty, které žadatel o mezinárodní ochranu uvedl jako důvody,
pro které o ni žádá (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, www.nssoud.cz). Uvedl-li stěžovatel jako důvod své žádosti
o mezinárodní ochranu pouze problémy se soukromými osobami, tedy důvod nespadající
pod ustanovení §12 zákona o azylu, pak žalovanému nevznikla povinnost zjišťovat jiné
skutečnosti rozhodné pro udělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41, www.nssoud.cz). Stěžovatel měl navíc
možnost se k důkazům, kterými žalovaný disponoval, vyjádřit a navrhnout důkazy jiné,
což neučinil.
Námitky, jež stěžovatel učinil předmětem sporu, byly tedy v judikatuře zdejšího soudu
řešeny a krajský soud se nedopustil ani žádného pochybení, které by bylo natolik intenzivní,
že by mohlo přivodit odlišnost rozhodnutí ve věci samé, a které by tak založilo přijatelnost
kasační stížnosti. Kasační stížnost tedy svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele; Nejvyšší správní soud ji proto shledal ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou
a z tohoto důvodu ji odmítl.
Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany má odkladný účinek ze zákona
(§32 odst. 5 zákona o azylu).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2008
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu