ECLI:CZ:NSS:2008:2.AS.83.2006:153
sp. zn. 2 As 83/2006 - 153
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobkyně: MP Media
s. r. o., se sídlem Branická 514/140, Praha 4, zastoupena Mgr. Vladimírem Hyským, advokátem
se sídlem Revoluční 13, Praha 1, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem
Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: PK 62, a. s., se sídlem
Bohdalecká 6/1420, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 13. června 2006, č. j. 6 Ca 59/2004 – 115,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2006, č. j. 6 Ca 59/2004 – 115,
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze dne 13. 6. 2006, č. j. 6 Ca 59/2004 – 115, byla
zamítnuta žaloba podaná žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí předsedy Úřadu
průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 2. 12. 2003, zn. O-162160, kterým bylo
vyhověno rozkladu a napadené rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 31. 3. 2003,
sp. zn. O-162 160, o zamítnutí námitek podaných osobou zúčastněnou na řízení (dále
jen „zúčastněná osoba“) bylo změněno tak, že „přihláška slovní ochranné známky
zn. sp. O-162160 ve znění "SEXTAZE" se částečně zamítá pro videokazety a nahrané
videopásky, audiovizuální programy a nahrané zvukové a zvu kově obrazové záznamy, obaly
na zvukové nosiče a videokazety ve třídě 9 a pro nakladatelství a vydavatelství periodických
a neperiodických publikací v tištěné podobě ve třídě 41 mezinárodního třídění výrobků a služeb.
Pro ostatní služby ve třídách 35, 38 a 42 mezinárodního třídění výrobků zůstává seznam výrobků
a služeb nezměněn.“ V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl že se ztotožňuje
s odůvodněním napadeného správního rozhodnutí a dodal, že při posuzování zaměnitelnosti není
rozhodující rozdíl v dílčím obsahu poskytovaných služeb, ale naopak shoda či podobnost.
Dojde-li, byť k částečnému průniku v obsahu služeb, tj. služby se překrývají totožnou náplní, míří
ke stejným spotřebitelům a jsou poskytovány či nabízeny vedle sebe, mohl by být spotřebitel
uveden v omyl o jejich původci. K pojmu zaměnitelnosti uvedl, že v zákoně není upraven,
a je nutno proto vycházet ze smyslu existence ochranných známek, jež mají sloužit k rozlišení
výrobků a služeb různými podnikateli. Je třeba posuzovat ne zcela shodné zboží, nýbrž výrobce
stejného druhu. Úřad má posoudit u každého přihlašovaného označení jeho zaměnitelnost
přihlášeným označením s dřívějším právem přednosti na základě skutkových zjištění učiněných
v průběhu řízení komplexně, ze všech v tom kterém případě rozhodných hledisek.
Při posuzování zaměnitelnosti z hlediska vizuálního, fonetického významového musí vždy
označení posuzovat ve vztahu k okruhu subjektů, přičemž rozhodující je hledisko „běžného
spotřebitele“. Uvedená hlediska navazují na tradiční p řístup k této otázce, který nedoznal změny
v tom, že postačí zjištění zaměnitelnosti už jen v jednom z prv ků. Posouzení zaměnitelnosti
je věcí volného hodnocení důkazů a správního uvážení, včetně porovnání souvislostí. Tomu Úřad
dostál a jeho rozhodnutí je tudíž zákonné. Meze správního uvážení nebyly překročeny, protože
porovnal známky ze všech uvedených hledisek. Protože přihlašované označení je zaměnitelné
již jen z hlediska fonetického, není podstatná grafická úprava či významové hledisko . Úvahu
stěžovatelky, že Úřad zapsal řadu velmi podobných označení, shledal městský soud jako
hypotetickou a obecnou, bez vztahu k projednávané věci. K ochranné známce "SEXTAZE"
č. 224284 uvedl, že není předmětem tohoto řízení a je věcí jejího majitele, aby využil svá práva
podat námitky proti zveřejněnému označení. Pokud je nevyužil, nemůže se tohoto skutkově
jiného případu dovolávat. K námitce rozporu správních orgánů I. a II. stupně odkázal na §59
odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)
a konstatoval, že změna prvostupňového rozhodnutí je v napadeném rozhodnutí řádně
odůvodněna. Podotkl také, že tato žalobní námitka byla značně nekonkrétní a že stěžovatelka
neuvedla žádné porušení svých práv, které by mě mělo vliv na zákonnost rozhodnutí.
V kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě stěžovatelka uvedla, že ji podává z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti konkrétně namítala, že městský soud
nesprávně posoudil otázku míry vzájemné podobnosti slovních označení "SEXTAZE"
a "Extáze", a to, zda intenzita této podobnosti dosahuje hranice vedoucí k případné záměně obou
označení či nikoli. Městskému soudu stěžovatelka vytýká, že se spokojil s konstatováním,
že přihlašované označení „SEXTAZE“ je zaměnitelné z hlediska fonetického s označením
"Extáze", neboť nemá dostatečně odlišný výrazový odstín od druhé ho ze zmíněných slovních
prvků. Podle názoru stěžovatelky znění označení "SEXTAZE" a "Extáze" nelze z hlediska všech
hodnotících kritérií, a to vizuálního, fonetického ani významového, deklarovat jako zaměnitelná.
S ohledem na to, že městský soud shledal údajnou zaměnitelnost z hlediska fonetického, aniž
by se dále zabýval dalšími hledisky, zmiňuje stěžovatelka pouze argumenty týkající se tohoto
hlediska. V tomto směru namítá, že fonetická znělost a výslovnost obou označení je naprosto
rozdílná. V případě označení "SEXTAZE" je při výslovnosti kladen důraz na první slabiku,
kdežto u "Extáze" na slabiku druhou. Posuzování zaměnitelnosti či nezaměnitelnosti označení
je záležitostí jednoznačně subjektivního hodnocení. Proto je za účelem objektivního posouzení
nutno přihlížet k běžné rozhodovací praxi Úřadu a dále k předchozím výsledkům posuzování
zaměnitelnosti ochranné známky „SEXTAZE“ přihlášené v rejstříku ochranných známek
pod č. 224284. V tomto smyslu o zcela dostačující rozlišitelnosti obou označení svědčí
dlouhodobě ustálená rozhodovací praxe Úřadu, na základě které je nyní zapsána jako ochrann á
známka celá řada obdobných označení, navzájem velmi podobných nebo se analogicky
s namítanou ochrannou známkou stěžovatelky lišících výhradně prvním počátečním písmenem,
jak o tom svědčí příkladmý seznam dotčených ochranných známek připojený k žalobě.
Stěžovatelka také poukázala na předcházející rozhodnutí Úřadu ve věci ochranné známky
"SEXTAZE" registrované jako slovní ochranná známka pod č. 224284. Tato ochranná známka
stěžovatelky je zapsána v rejstříku ochranných známek zčásti pro zcela shodné výrobky a služby
(periodický a neperiodický tisk – 16) ve třídách 9, 16 a 41 mezinárod ního třídění výrobků
a služeb, jako je zapsána ochranná známka společnosti PK 62, a. s. "Extáze" pod č. 184180.
V tomto naprosto shodném případě byla tato dvě označení ochranných známek hodnocena jako
zcela nezaměnitelná. Přihláška „rozšířené“ slovní ochra nné známky stěžovatelky "SEXTAZE"
zn. sp. O-162160 pro další výrobky a služby v již zapsaných třídách 9, 41 mezinárodního třídění
výrobků a služeb však byla v rozporu s předcházejícím hodnocením a rozhodnutím zamítnuta
pro údajnou zaměnitelnost. Těmito hodnotícími aspekty se však městský soud při přezkoumávání
napadeného správního rozhodnutí nezabýval. Stěžovatelka rovněž poukázala na to, že již
v žalobě namítala, že napadené správní rozhodnutí Úřadu ve všech rozhodných hodnotících
aspektech zcela popřelo prvoinstanční rozhodnutí a ve své podstatě všechna předcházející
rozhodnutí Úřadu ve věci zápisu ochranné známky "SEXTAZE" č. 224284. Rozhodnutí Úřadu
podle stěžovatelky vychází z naprosto odlišných rozhodovacích argumentů bez toho, aniž
by zásadní změna hodnocení věci byla relevantně odůvodněna. Úřad v rozhodnutí o rozkladu
vycházel z naprosto odlišných skutkových zjištění a právního názoru, aniž by jím spatřovanou
nesprávnost a nezákonnost rozhodnutí vydaného v I. stupni řádně odůvodnil v souladu s §47
odst. 3 správního řádu. Při přezkoumávání rozhodnutí je však rozkladový správní orgán povinen,
s ohledem na zásadu materiální pravdy a zákonnosti, zjistit skutečný stav věci a nemůže
se omezovat pouze na to, co tvrdila společnost PK 62, a. s. jako účastník řízení. Stěžovatelka
připomněla, že předmětem přezkumu v řízení o rozkladu je jak výroková část rozhodnutí,
tak jeho odůvodnění. S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší
správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Úřad ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že ve shodě s městským soudem zastává
názor, že označení "SEXTAZE" je zaměnitelné s označením "Extáze", a to především z hlediska
fonetického. Podle jeho názoru, jak již uvedl ve svém rozhodnutí i ve vyjádření k žalobě,
je označení "SEXTAZE" jako celek zaměnitelné s prioritně starší namítanou kombinovanou
ochrannou známkou č. 184180 ve znění "Extáze" a není způsobilé odlišit některé výrobky
a služby ve třídách 9 a 41 mezinárodního třídění výr obků a služeb od výrobků namítajícího.
Stejné či podobné byly shledány „videokazety a nahrané video pásky, audiovizuální programy
a nahrané zvukové a zvukově obrazové záznamy“ přihlášeného označení s „videokazetami“
zapsanými pro namítanou ochrannou známku, dále byly za podobné označeny i „obaly
na zvukové nosiče a videokazety“ rovněž ve vztahu k „videokazetám“ namítané ochranné
známky, a to z důvodu úzkého vztahu k nim. Služby „nakladatelství a vydavatelství periodických
a neperiodických publikací v tištěné podobě“ ve třídě 41 pak byly shledány podobné
„periodickému a neperiodickému tisku a knihám a knižním publikacím“ uvedeným v seznamu
namítané ochranné známky. Podle Úřadu je fonetická podobnost porovnávaných označení velmi
výrazná, protože jediný rozdíl v podstatě spočívá v počátečním písmenu. Přesto, že začátek slova
tvoří jeho foneticky významnou část, musí být v tomto případě vzato v úvahu, že první
fonetickou jednotkou není pouze písmeno „S“ nebo „E“, ale celá slabika. Fonetickými začátky
porovnávaných označení jsou tedy slabiky „SEX“ a „EX“, přičemž obě mají podobné fonetické
prvky díky společnému znění slabiky. Fonetická odlišnost samohlásky "A" ve zveřejněném
označení a souhlásky "Á" v namítané ochranné známce není podstatná, protože existuje reálný
předpoklad, že v běžné mluvě jsou obě porovnávaná označení vyslovována shodně jako „Á“.
Zákon o ochranných známkách nestanovil kritéria, podle nichž má Úřad posuzovat
zaměnitelnost. Soudní kontrola rozhodování Úřadu není institutem, který by měl rozhodová ní
Úřadu nahrazovat. Soudy rozhodují, zda řízení proběhlo podle zákona a zda jsou závěry, které
Úřad učinil, řádně odůvodněny. Městský soud správně odmítl námitky stěžovatelky týkající
se jiných obdobných známek, které byly zapsány. Úřad totiž musí každý jednotlivý případ
posoudit a rozhodnout na něm nezávisle s přihlédnutím ke všem specifickým okolnostem. Nelze
proto obecně dovodit, že pokud Úřad v určitém případě rozhodne o námitkách vůči jiné
ochranné známce kladně nebo záporně, rozhodne obdobně i v jiné věci. Městský soud správně
odmítl i námitku stěžovatelky, že byla zapsána ochranná známka č. 224284 "SEXTAZE",
protože není předmětem daného řízení. Je věcí majitele ochranné známky, aby využil svého práva
podat námitky. Pokud tak v jiném správním řízení neučinil, nemůže se takového skutkově
odlišného případu stěžovatelka v souzené věci dovolávat. K poukazu stěžovatelky, že napadeným
správním rozhodnutím bylo zcela popřeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně, Úřad uvedl,
že toto rozhodnutí nikdy nenabylo právní moci, neboť v rozkladovém řízení bylo změněno
tak, že přihláška slovní ochranné známky zn. sp. O-162160 se částečně zamítá, a tento svůj závěr
Úřad řádně zdůvodnil. Z těchto důvodů Úřad navrhl , aby napadený rozsudek byl potvrzen
a kasační stížnost zamítnuta.
Zúčastněná osoba se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se správním
rozhodnutím i napadeným rozsudkem. Kasační stížnost podle ní neobsahuje žádné nové
skutečnosti nebo tvrzení a se všemi se již vypořádal městský so ud. Odkázala na své vyjádření
k žalobě, přičemž zejména zdůraznila, že pro posuzování zaměnitelnosti názvů je úvaha, které
prvky názvů jsou shodné, a nikoli které jsou odlišné. Tato koncepce vychází z evropské úpravy
ochranných známek, ve které je kladen prvořadý zájem na d ůraz na informovanost a ochranu
konečného spotřebitele. Osoba zúčastněná podotkla, že jsou se stěžovatelkou přímými
konkurenty a soutěžiteli v oblasti vydávání erotických tiskovin. Zúčastněná osoba vydává od roku
1992 zavedený a úspěšný časopis "EXTÁZE" a stěžovatelka se pokusem o registraci ochranné
známky pokusila o parazitující jednání, přičemž se hodlala etablovat na tomtéž trhu zaměřeném
na tentýž okruh zákazníků. Časopis s názvem "SEXTAZE", příp. mutace tohoto názvu,
by mohly u spotřebitelů vyvolávat dojem, že jde o mutaci časopisu, spojení vydavatelů apod. Tyto
skutečnosti jsou deklarovány i v rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 15 Cm 6/2001, který
věc posoudil z obchodněprávního hlediska. Proto zúčastněná osoba navrhla zamítnutí kasační
stížnosti s tím, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení v podobě nákladů právního
zastoupení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které u platnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Ze správního spisu vyplývá, že dne 12. 10. 1999 podala stěžovatelka přihlášku ochranné
známky "SEXTAZE", která byla pod č. 224284 zapsána pro výrobky a služby ve třídách 9, 16 a
41. Protože rozšíření známky na jiné třídy není mo žné, podala stěžovatelka dne 8. 12. 2000 další
přihlášku této známky pro výrobky a služby třídy 9, 35, 38, 41 a 42. Dne 8. 10. 2001 sdělil správní
orgán I. stupně v rámci výsledku věcného průzkumu, že přihlášené označení je vyloučeno
ze zápisu do rejstříku ochranných známek, protože nemá dostatečnou způsobilost k plnění
rozlišovací funkce. Poté dne 12. 9. 2002 podala proti zápisu ochranné známky zúčastněná osoba
námitky jako majitelka ochranné známky "EXTÁZE". Tyto námitky správní orgán I. stupně
rozhodnutím ze dne 31. 3. 2003 zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podala zúčastněná osoba
rozklad, o kterém rozhodl Úřad žalobou napadeným rozhodnutím.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti z důvodu
nedostatku odůvodnění. Pokud by tato námitka byla důvodná, již tato okolnost samotná
by musela vést ke zrušení napadeného rozsudku.
Podle konstantní judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu
ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, zveřejněný pod. č. 34 ve svazku č. 3 Sbírky nálezů
a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97,
zveřejněný pod č. 85 ve svazku č. 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) je jedním
z principů, představujícím součást práva na řádný proces , jakož i pojmu právního státu,
povinnost soudů své rozsudky odůvodnit. Ve správním soudnictví nachází tato zásada vyjádření
v §54 odst. 2 s. ř. s. Z odůvodnění pak musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními
a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Pokud
by tomu tak nebylo, rozhodnutí by bylo nepřezkoumatelným, neboť by nedávalo dostatečné
záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené
právo na spravedlivý proces. Tyto ústavněprávní principy nalézají odraz též v judikatuře
Nejvyššího správního soudu. Není-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu
zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč
žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové
rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.,
zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který
se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také
uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, zveřejněný pod č. 689/2005 Sbírky rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu; srov. např. též rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52; www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud tedy při hodnocení nepřezkoumatelnosti rozsudku městského
soudu posuzoval, zda je z jeho odůvodnění zřejmé, proč městský soud nepovažoval
za opodstatněnou právní argumentaci stěžovatelky.
Městský soud se podrobně vypořádal s tím, proč je závěr Úřadu o zaměnitelnosti
označení "SEXTAZE" a "Extáze" pro výrobky a služby v souladu se zákonem (viz str. 7 - 10
rozsudku). Pokud se městský soud v řadě ohledů ztotožnil s právním názorem Úřadu, zejména
s tím, že klíčovým argumentem pro shledání uvedených označení zaměnitelnými je existence
zaměnitelnosti fonetické, která již sama o sobě je důvodem dostačujícím pro takový závěr, nelze
mu to z hlediska posuzování přezkoumatelnosti jeho rozhodnutí vytknout, neboť se neomezil
pouze na to, že by pouze na odůvodnění napadeného správního rozhodnutí odkázal. V rámci
své právní argumentace se pak vypořádal i se žalobními námitkami stěžovatelky, že Úřad
již zaměnitelnost označení „SEXTAZE“ posuzoval a konstatoval evidentní nezaměnitelnost
a že rozhodl jinak než správní orgán I. stupně, aniž by k tomu bylo racionálního důvodu. Proto
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek ve smyslu uvedených kritérií nepřezkoumatelným
neshledal.
Závěr městského soudu, stejně jako Úřadu, že označení "Extáze“ a "SEXTAZE" jsou
zaměnitelná, dovodil z toho, že zaměnitelnost je dána již z fonetického hlediska. Takový závěr
však neodpovídá smyslu známkoprávní ochrany a aplikační praxi při posuzování zaměnitelnosti.
Podle §9 odst. 1 písm. a ) zákona č. 137/1995 Sb., ve znění účinném od 10. 5. 2000 do
31. 3. 2004, (dále jen „zákon o ochranných známkách“) mohl majitel, popřípadě přihlašovatel
zaměnitelné ochranné známky s dřívějším právem přednosti, je-li tato ochranná známka zapsána,
popřípadě přihlášena pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby podat proti zápisu
zveřejněného označení do rejstříku ve lhůtě tří měsíců od zveřejnění u Úřadu zdůvodněné
námitky.
Ochranná známka představuje jeden z nejúčinnějších prostředků, jak dostat do povědomí
co nejširšího okruhu osob výrobky či služby daného podnikatele. Základní funkcí ochranné
známky je rozlišovací způsobilost, tedy taková vlastnost, která činí předmět, jenž je chráněn,
jedinečně identifikovatelným mezi výrobky či službami, pro které je tento přihlašován.
Městský soud v daném případě nehodnotil významové rozdíly srovnávaných označení,
vizuální rozdíly mezi slovní ochrannou známkou "SEXTAZE" a kombinovanou ochrannou
známkou obsahující označení "Extáze", nehodnotil charakteristiku spotřebitele dotčených
výrobků a služeb, nesrovnával nabízené výrobky a služby stěžovatelky a zúčastněné osoby
a nevzal v potaz prioritu ochranné známky a další faktory. Takový postup je v rozporu s pravidly
posuzování zaměnitelnosti ochranných známek.
Zaměnitelnost je potenciální vlastnost označení spočívající v možnosti být pokládáno
za jiné označení, a to vzhledem k povaze tohoto označení samotného. K řádnému posouzení této
vlastnosti je třeba zohlednit všechny relevantní faktory a přihlédnout k celkovému dojmu, kterým
dané označení působí. Na takovém zhodnocení se ustálila judikatu ra soudů v České republice
i na evropské úrovni.
K názoru, že pouze fonetické hledisko není pro posouzení zaměnitelnosti ochranné
známky dostačujícím, dospěl Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 21. 12. 1999,
sp. zn. 5 A 8/98, a následně tento názor vyslovil i Ústavní soud v usnesení ze dne 31. 1. 2002,
sp. zn. I. ÚS 186/2000. V tomto usnesení je mimo jiné uvedeno, že „Soudce právo nalézá,
ale nevytváří, přičemž "soudním uvážením" při nalézání práva je nutno rozumět jen povolenou
volnou úvahu v rozsahu právní normy, která nezná jako překážku zápisu ochranné známky
pouhé hledisko fonetičnosti, tj. zamítnutí zápisu z důvodu možného obdobného fonetického
znění dvou ochranných známek. V rámci takové volné úvahy není dán zákonem prostor
pro aplikaci této právně nezakotvené překážky zápisu ani pro extenzivní (z rámce volného
uvážení v mezích zákona vybočující) spekulaci o stejném myšlenkovém pochodu každého
běžného spotřebitele, jemuž je podsouvána automaticky stejná úvaha, že zamění stejná písmena,
odmyslí si pomlku apod. Navíc je nutné si připomenout, že ochranná známka má určité funkce
(identifikační, rozlišovací, ochrannou a reklamní), které nelze vykládat izolovaně, pouze z hlediska
fonetické podobnosti. Proto názor vyslovený v napadených rozhodnutích, že pro konstatování
zaměnitelnosti stačí podobnost v jediném aspektu, vychází s ohledem na jeho izolovanost
z nepřípustně extenzivního výkladu, při kterém soud vybočil z mezí volného uváž ení a zasáhl
tak do chráněného a již konstituovaného vlastnického práva stěžovatele svou věc (ochrannou
známku) užívat (čl. 11 odst. 3 Listiny). “
Ani z úpravy komunitárního práva a judikatury k otázce zaměnitelnosti (v komunitárním
právu přesně "pravděpodobnosti záměny" – likelihood of confusion) nelze seznat, že by bylo
možné už jen na základě fonetické podobnosti učinit konečný závěr o zaměnitelnosti dvou
označení. Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 6. 5. 2006, sp. zn. C-206/04
P Muelhens GmbH & Co. KG v. Office for Harmonisation in the Internal Market (Trade Marks
and Designs) (OHIM) za účasti Zirh International Corp. vyjádřil názor, že: „Celkové posouzení
podobnosti ochranných známek znamená, že pojmové a vzhledové odlišnosti mezi dvěma
označeními mohou neutralizovat fonetické podobnosti mezi nimi, pokud alespoň jedno z těchto
označení má z pohledu relevantní veřejnosti jasný a přesně vymezený význam, takže jej tato
veřejnost je schopna přímo zachytit. Celkové posouzení zahrnuje rovněž posouzení rozlišovacích
a dominantních prvků dotčených označení, přičemž fonetické podobnosti mohou
být neutralizovány pojmovými rozdíly mezi dotčenými označeními. “ Navázal tak na již vyslovený
právní názor v rozhodnutí ze dne 22. 6. 1999. sp. zn. C-342/97 Lloyd Schuhfabrik Meyer & Co.
GmbH v. Klijsen Handel BV o předběžné otázce, v němž uvedl, že: „Nelze vyloučit, že by pouhá
fonetická podobnost ochranných známek mohla vyvolat nebezpečí záměny ve smyslu čl. 5
odst. 1 písm. b) směrnice 89/104/EHS, nicméně existence takového nebezpečí musí
být konstatována v rámci celkového posouzení, co se týče pojmové, vzhledové a fonetické
podobnosti mezi dotčenými ochrannými známkami.“
Podle rozsudku C-251/95 SABEL BV v. Puma AG, R udolf Dassler Sport,
ze dne 11. 11. 1997, vydaném v řízení o předběžné otázce, existence nebezpečí záměny zboží
veřejností musí být posuzována celkově s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům
inkriminované věci. Toto posouzení musí být, co se týče vzhledové, fonetické nebo pojmové
podobnosti dotčených ochranných známek, založeno na celkovém dojmu, kterým tyto och ranné
známky působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům. Ochrana,
které požívá ochranná známka, musí být tím širší, čím vyšší je její rozlišovací způsobilos t
ať už inherentně, nebo z důvodu známosti této ochranné známky na trhu.
Nejvyšší správní soud si je vědom i existence usnes ení Nejvyššího soudu
ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 32 Odo 1151/2005, publikovaného na www.nsoud.cz., v němž tento
soud posuzoval otázku zaměnitelnosti porovnávaných označení podle §47 obch. zák. a učinil
závěr, že označení "SEXTAZE" a "Extáze" jsou zaměnitelná. V občanskoprávním řízení soudy
vycházely, jak vyplývá z odůvodnění tohoto usnesení, z posouzení taktéž grafické podoby obou
označení, a nikoli pouze fonetické (zde Nejvyšší správní soud poznamenává, že zapsaná ochranná
známka "EXTAZE" je zapsána pouze jako známka slovní). J akkoli je nanejvýš žádoucí,
aby otázku zaměnitelnosti, má-li shodný skutkový základ a právní rámec, posuzovaly soudy
v civilním i správním soudnictví se shodnými závěry, nelze v dané věci oba spory a posuzované
otázky zcela ztotožnit a upřít účastníkům řízení právo na řádný správní proces a řádně
odůvodněné rozhodnutí. V projednávané věci výše uvedenému postupu Úřad nedostál a městský
soud toto pochybení nesprávně aproboval.
Správní orgány měly zaměnitelnost hodnotit nikoli pouze na základě toho, že shledaly
v daném případě zaměnitelnost fonetickou, nýbrž se měly zabývat i da lšími dílčími hledisky
rozhodnými pro posouzení zaměnitelnosti, jak vyplývají ze shora citované judikatury, a teprve
na základě souhrnné analýzy všech těchto hledisek učinit závěr o zaměnitelnosti. Dále se správní
orgány měly přezkoumatelným způsobem vypořádat i s argumentací opírající se o závěry
předchozích rozhodnutí Úřadu o téže právní otázce založené na shodných skutkových důvodech
(konkrétně o závěry obsažené v rozhodnutích Úřadu ze dne 2. 8. 2002, zn. O – 147785, a ze dne
31. 3. 2003, zn. O – 162160, a nebyly oprávněny ji ve své podst atě ignorovat s poukazem,
že se netýká přímo projednávané věci, nýbrž byly povinny ji reflektovat. Nejvyšší správní soud
již vyslovil v rozsudku ze dne 30. 1. 2008, č. j. 2 Afs 24/2007 - 119, publikovaném
pod č. 1572/2008 Sb. NSS, že „vyjde-li v určitém daňovém řízení najevo, že v jiném daňovém
řízení dospěl správce daně ve věci identické skutkové otázky, která byla rozhodná v obou
řízeních, k odlišným skutkovým zjištěním, musí být vzniklý rozpor odstraněn v řádném důkazn ím
řízení (§31 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků).“ Podobně Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 20. 9. 2007, č. j. 2 As 94/2006 - 51, publikovaném pod č. 1424/2008 Sb. NSS,
uvedl, že „rozdílné rozhodování různých senátů či samosoudců kr ajských soudů v obdobných
věcech je potud nežádoucí, pokud se ten senát či samosoudce krajského soudu, který rozhoduje
později, argumentačně nevypořádá s dříve vysloveným právním názorem jiného senátu nebo
samosoudce, třebaže je mu takový názor znám či mu být znám měl a mohl.“ Uvedená pravidla
vyslovená v judikátech Nejvyššího správního soud nejsou specifická pro daňové či soudní řízení,
nýbrž ve své obecné podobě jsou vůdčími principy rozhodování orgánů veřejné moci o právech
a povinnostech osob.
Dalšími stížními námitkami se Nejvyšší správní soud již zabývat nemohl, neboť
posouzení správnosti závěru městského soudu, potažmo Úřadu, o zaměnitelnosti
či nezaměnitelnosti obou sporných označení připadá v úvahu až poté, co Úřad přezkoumatelně
zhodnotí všechna dílčí hlediska rozhodná pro posouzení zaměnitelnosti.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s.).
Ve věci rozhodl v souladu s §109 odst. 1 s. ř. s., podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud
o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven
v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2008
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu