ECLI:CZ:NSS:2008:2.AZS.29.2008:72
sp. zn. 2 Azs 29/2008 - 72
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, Mgr. Radovana Havelce , JUDr. Milana Kamlacha
a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: S. O., zast. JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem
se sídlem v Praze, Bolzanova 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2006, č. j. OAM-1238/VL-10-04-2006,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
4. 10. 2007, č. j. 60 Az 133/2006 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně jako stěžovatelka brojí včas podanou kasační stížností proti shora označenému
rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí
žalovaného, jímž bylo vysloveno, že se stěžovatelce neuděluje mezin árodní ochrana s poukazem
na §12, §13, §14, §14a, §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), neboť stěžovatelka nenaplnila zákonné podmínky pro udělení mezinárodní ochrany
a s potížemi, které ve své vlasti měla, se neobrátila na tamní státní orgány. Rozsudek krajského
soudu vycházel z toho, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě přesvědčivě zjištěného
skutečného stavu věci a bylo řádně odůvodněno.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, je -li kasační stížnost přípustná ve smyslu
§104 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Podle §104 odst. 4 s. ř. s.
je kasační stížnost nepřípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103,
nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být
přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Stěžovatelčiny námitky ohledně toho, že správní orgán
k důvodům, které v žádosti uvedla, nepřihlédl, vůbec nevedl řízení a žádost zamítl jako
nedůvodnou, nemohou být považovány za přípustné, neboť je stěžovatelka neuplatnila ve formě
řádně vymezených žalobních bodů v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohla (jedná
se o námitky týkající se správního řízení). Nad tento rámec lze dodat, že stěžovatelčina žádost
nebyla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 zákona o azylu, jak snad stěžovatelka chtěla
svou nepřípustnou námitkou naznačit, nýbrž ve věci řízení proběhlo a bylo vysloveno,
že se stěžovatelce neuděluje mezinárodní ochrana. V ostatním shledal zdejší soud kasační stížnost
přípustnou.
Následně se Nejvyšší správní soud zabýval přijatelností kasační stížnosti podle §104a
s. ř. s., tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle uvedeného ustanovení kasační
stížnost odmítnuta jako nepřijatelná. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační
stížnosti ve věcech azylu zdejší soud pro stručnost odkazuje např. na svoje usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikováno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jako č. 933/2006.
V projednávané věci konstatuje Nejvyšší správní soud, že stěžovatelka argumentuje
kasačními důvody zakotvenými v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Stěžovatelka uvádí, že jí mezinárodní ochrana měla být udělena. V domovině čelila
potížím pramenícím z toho, že její otec byl politicky činný. Poslé ze byl zabit a stejně dopadli
i někteří jiní členové její rodiny. Stěžovatelka se obává především násilí ze strany členů politické
strany, v níž působil její otec. Její mateřská země není s to zajistit svým občanům ochranu před
ponižujícím zacházením. Stěžovatelka by využila všech možností, pokud by to ovšem mělo smysl.
Vzhledem k tomu, že byla ohrožena na životě, musela ze země ut éci. Dle názoru stěžovatelky
je každé pronásledování vždy třeba považovat za ohrožení života nebo svobody, stejně je třeba
posuzovat i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou spjata
s opatřeními, která zasahují do občanských a politických práv jednotlivce a pokud jsou trpěny
v zemi původu správními orgány. Závěrem stěžovatelka dodává, že nepřesnosti v jejích
výpovědích, na které soud rovněž poukázal, vznikly tím, že s odstupem času si stěžovatelka
nedokáže vzpomenout na sled událostí tak, jak se stal, neboť se snažila na nepříjemné události
zapomenout.
Z uvedených důvodů navrhuje stěžovatelka napadený rozsudek zrušit a vrátit věc
krajskému soudu k dalšímu řízení.
Na námitky obsažené v kasační stížnosti dává dostatečnou odpověď dosavadní judikatura
správních soudů. Ve své podstatě totiž stěžovatelka na mítá potíže s tzv. soukromými osobami.
Z její výpovědi před žalovaným totiž vyplynulo, že její otec nebyl zabit z politických důvodů,
nýbrž kvůli tomu, že v politické straně, kde působil, byly zpronevěřeny peníze. Otec prý znal
toho, kdo je zpronevěřil, avšak odmítl jeho jméno říci. Poté byl zabit a straníci začali
pronásledovat i stěžovatelku samotnou. Vzhledem k tomu, že se však jednalo o pronásledování
z důvodu zpronevěry a nikoliv z důvodů politických, nemá toto azylovou relevanci. Touto
otázkou spojenou s tvrzenou nedostatečnou ochranou ze strany státních orgánů se Nejvyšší
správní soud zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48,
v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 4 Azs 25/2003 - 80, v rozsudku ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 4 Azs 38/2003 - 36, v rozsudku ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, či v rozsudku
ze dne 19. 2. 2008, č. j. 2 Azs 102/2007 - 78, všechny dostupné na www.nssoud.cz.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
tedy dostatečnou odpověď na námitky podané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Za těchto
okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Shledal ji proto ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s.
nepřijatelnou a odmítl ji.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 3,
§120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl
návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. května 2008
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu