ECLI:CZ:NSS:2008:3.AZS.108.2007:88
sp. zn. 3 Azs 108/2007 - 88
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: O. P., zast. Mgr. Lilianou Balašovou
Vochalovou, advokátkou se sídlem Praha 2, nám. I. P. Pavlova 3, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2006, č. j. 63 Az 39/2005 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta její žaloba
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 26. 2. 2005, č.j. OAM-326/VL-20-19-2005.
Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatelky o udělení azylu
jako zjevně nedůvodná podle ust. §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud se ztotožnil s tímto závěrem správního orgánu.
Stěžovatelka požádala o azyl teprve poté, co obdržela rozhodnutí o správním vyhoštění.
Do té doby se nesnažila svůj pobyt v České republice legalizovat, ač měla možnost
se zde svobodně pohybovat a kontaktovat státní orgány.
Kasační stížností napadla stěžovatelka rozsudek krajského soudu z důvodů podle
ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Uvedla, že správní orgán nevycházel
při svém rozhodování z přesně a úplně zjištěného skutkového stavu a postupoval
tak v rozporu se zákonem č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Následně pochybil
i v posouzení žádosti o azyl. Rozhodnutí správního orgánu nevyplývá ze zjištěných podkladů,
tj. není zde logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně. Krajský soud pak postup
správního orgánu řádně nezkoumal a neposuzoval, zda v projednávaném případě byly dány
podmínky zvláštního zřetele hodné pro udělení azylu.
Stěžovatelka tvrdila, že je na Ukrajině pronásledována a má potíže s místními
mafiány. Zaměstnavatel poslal na jejího manžela vymahače kvůli jeho politickým názorům,
tito vymahači jí vyhrožovali zabitím, pokud neprozradí místo manželova úkrytu. Stát takové
poměry trpí a pravděpodobně i podporuje, nemá proto smysl obracet se na policii.
Opodstatněnost svého tvrzení o pronásledování dovozovala i na základě Příručky k postupům
a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydané Vysokým komisařem v Ženevě
v lednu 1992. Stěžovatelka dále namítla, že rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů, neboť krajský soud pouze převzal závěry žalovaného. Navrhla,
aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Současně stěžovatelka požádala o přiznání odkladného účinku podané
kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
Krajského soudu v Ostravě byl vynesen dne 2. 2. 2006, tedy po účinnosti novely azylového
zákona č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační
stížnost přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle
tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní
a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného
dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího
správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana
individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování
rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost
opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou
kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem
stěžovatelka spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s.
Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku,
k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací
činnosti krajských soudů. Otázkou posuzování žádosti o azyl podané s výrazným časovým
odstupem od vstupu na území státu, kde může být žadateli ochrana formou azylu udělena,
se Nejvyšší správní soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs
423/2004 - 81, www.nssoud.cz, popř. v rozsudku ze dne 31. 10. 2006, č.j. 4 Azs 55/2006 - 77,
www.nssoud.cz; posouzením důvodů pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona
o azylu v případě zjevně nedůvodné žádosti pak v rozsudku ze dne 10. 2. 2004, č. j. 4 Azs
35/2003-71, www.nssoud.cz. K otázce, kdy je rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů ve smyslu ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., se pak vyjádřil
např. v rozsudku ze dne 12. 1. 2005, č. j. 4 Azs 300/2004 - 36, www.nssoud.cz, či v rozsudku
ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny. Kasační stížnost žalobkyně
proto podle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32
odst. 5 zák. č. 325/1999 Sb., ve znění zák. č. 350/2005 Sb., má podání kasační stížnosti
proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu
odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatelky o přiznání
odkladného účinku podané kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 9. ledna 2008
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu