ECLI:CZ:NSS:2008:3.AZS.17.2008:61
sp. zn. 3 Azs 17/2008 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a JUDr. Petra Průchy, v právní věci žalobce: nezl. S. J., zastoupený zákonnou zástupkyní: V. Y.,
právně zastoupený Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí
žalovaného ze dne 7. 9. 2006, č. j. OAM-359/LE-C09-C09-2006, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2007, č. j. 1 Az 65/2006 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce Mgr. Dagmar Dřímalové, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 4800 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení zástupkyně stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 7. 9. 2006, č. j. OAM-359/LE-C09-C09-2006. Rozhodnutím správního
orgánu nebyla stěžovateli k jeho žádosti udělena mezinárodní ochrana podle ust. §12, §13
a §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud
při posouzení věci vycházel z toho, že u nezletilého dítěte narozeného na území České republiky
mohou důvody pro udělení azylu spočívat v odůvodněném strachu jeho zákonných zástupců
z pronásledování podle §12 zákona o azylu. V projednávaném případě však azyl nebyl rodičům
ani sourozencům stěžovatele udělen. Co se týče obav zástupkyně stěžovatele, že jí bude její syn
v případě návratu do vlasti odebrán pro její azylové řízení v České republice, krajský soud
odkázal na zjištění správního orgánu, že trestní odpovědnost podle právních předpisů Běloruské
republiky se nevztahuje na neúspěšné žadatele o azyl. Krajský soud se rovněž ztotožnil
se závěrem žalovaného, že stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti svědčící o hrozbě vážné újmy
podle §14a zákona o azylu.
Stěžovatel napadl rozsudek Městského soudu v Praze kasační stížností z důvodů podle
ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“). Uvedl, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, a následně řádně
nevyhodnotil důvody žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu. Zákonná zástupkyně
stěžovatele by byla v případě návratu do země původu uvězněna za to, v České republice
požádala o mezinárodní ochranu. Novela trestního řádu v Bělorusku totiž zavedla novou úpravu
trestní odpovědnosti osoby za diskreditaci republiky. V důsledku uvěznění by jí byl stěžovatel
odebrán. Žalovaný sice uvedl, že podle informací společnosti Člověk v tísni k uplatňování
tohoto zákona vůči neúspěšným žadatelům o azyl nedochází, zákonná zástupkyně stěžovatele
však obdržela od svých krajanů zcela opačné informace.
Zákonná zástupkyně stěžovatele opakovaně podala svým jménem žádost o mezinárodní
ochranu, o níž dosud nebylo rozhodnuto, stejně jako o žádosti otce stěžovatele. Stěžovatel
se proto domnívá, že v jeho případě jsou splněny podmínky pro udělení humanitárního azylu
podle §14 zákona o azylu, neboť se narodil na území České republiky, vyjma státní příslušnosti
nemá žádné vazby na Bělorusko, na jeho území nikdy nepobýval a jeho rodiče a sourozenci žijí
právě v České republice. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského
soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného
účinku podané kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek Městského
soudu v Praze byl vynesen dne 26. 7. 2007, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost přijatelná
ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení
je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud
též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních
zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních
stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv,
nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky
přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103
odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní
soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů. Posouzením
žádosti o udělení mezinárodní ochrany podané nezletilým žadatelem narozeným na území České
republiky se Nejvyšší správní soud již dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 433/04 - 71, www.nssoud.cz., či v rozsudku ze dne 8. 2. 2006, č. j. 3 Azs 412/2005 -
56, www.nssoud.cz, kde dospěl zde k závěru, že důvody pro udělení azylu podle §12 zákona
o azylu jsou v takovém případě většinou odvozeny od důvodů uplatněných rodiči žadatele
či jeho zákonnými zástupci, neboť tento žadatel zpravidla žádný důvod pro udělení azylu
vztahující se pouze k němu mít ani nemůže, protože situaci v zemi původu vůbec nepoznal.
K důvodností námitek stěžovatele, že správní orgán náležitě nezjistil skutkový stav věci,
se Nejvyšší správní soud již rovněž vyjádřil v mnoha rozhodnutích, namátkou lze uvést
např. rozsudek ze dne 22. 3. 2005, č. j. 4 As 56/2003 - 76, www.nssoud.cz, či v rozsudek ze dne
18. 10. 2005, č. j. 3 Azs 240/2005, www.nssoud.cz.
Námitku stěžovatele, že v jeho případě byly splněny podmínky pro udělení
humanitárního azylu Nejvyšší správní soud posoudil jako nepřípustnou v souladu s §104 odst. 4
s. ř. s. Důvody kasační stížnosti totiž nelze rozšiřovat nad rámec žalobních bodů, lze je opřít
jen o takové konkrétní právní či skutkové důvody, jež byly v řízení před krajským soudem
přípustně uplatněny (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005,
sp. zn. 2 Azs 134/2005, publ. pod č. 685/2005 Sb. NSS).
Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje dostatečnou odpověď
na všechny námitky podávané v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto dospěl
k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce
podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5
zák. č. 325/1999 Sb., ve znění zák. č. 350/2005 Sb., podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek,
nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovené advokátce (nepřesně označené
jako zástupkyně zástupkyně stěžovatele) náleží v souladu s §11 písm. b) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní
tarif), odměna za dva úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti ve výši 4200 Kč,
a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální částky 600 Kč podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky,
celkem tedy 4800 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 2 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení zástupkyně
stěžovatele nese podle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2008
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu