ECLI:CZ:NSS:2008:4.AS.53.2008:40
sp. zn. 4 As 53/2008 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. P., proti
žalovanému: Magistrát města Kladna, se sídlem Náměstí Starosty Pavla 44, Kladno, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2008, č. j. 8 Ca 76/2008 -
28,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2008, č. j. 8 Ca 76/2008 - 28,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 3. 2008, č. j. 8 Ca 76/2008 - 16, zamítl žádost
žalobce o osvobození od soudních poplatků, odmítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 10. 12. 2007, č. j. Výst. 1057/06/Če/330, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost o povolení
předčasného užívání stavby: rodinný dům, elektropřípojka v B. ulici v K. – D., na pozemku parc.
č. 839 v katastrálním území Dubí u Kladna, podanou J. P., nar. X, zastoupeným žalobcem.
Proti tomuto usnesení podal žalobce včas kasační stížnost a podáním ze dne 26. 5. 2008
požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení JUDr. Vladimíra Nedvěda, advokáta.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 7. 2008, č. j. 8 Ca 76/2008 - 28, zamítl žádost
žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. V odůvodnění soud uvedl, že v souladu s principem legitimního očekávání postupoval
podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2007, č. j. 3 Ans 4/2006 - 28,
kterým Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 12. 5. 2006, č. j. 8 Ca 42/2006 - 18, jímž byla zamítnuta žádost žalobce
o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl,
že samotná skutečnost, že jiný senát v jiné věci přiznal žalobci osvobození od soudního poplatku,
nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí v projednávané věci, neboť záleží zejména na výši
poplatku a na době jeho vyměření, resp. okolnostech existujících v době tohoto vyměření.
Z uvedených důvodů Městský soud v Praze žádost žalobce zamítl.
Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
ve které namítal, že kasační stížnost je od poplatku osvobozena ze zákona [§11 odst. 3 písm. f)
zákona České národní rady č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Stěžovatel žádal, aby bylo
napadené usnesení pro nezákonnost zrušeno.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Dne 3. 10. 2008 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Při posuzování přípustnosti kasační stížnosti vycházel Nejvyšší správní soud
ze své konstantní judikatury, podle které v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu
o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků není třeba trvat na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přípustnou; důvodnost kasační stížnosti
posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené
rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 2 a 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
Podle §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti;
to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou,
která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního
orgánu nicotné.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů rozhodnutí.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. ú častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost
zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Citované ustanovení zakládá povinnost soudu, který o žádosti o osvobození od soudních
poplatků rozhoduje, porovnat výši soudního poplatku s celkovou finanční situací žadatele
a dalšími okolnostmi, které mohou mít vliv na jeho schopnost soudní poplatek zaplatit. Soud
rovněž musí zkoumat, zda nějaký neodstranitelný nedostatek podmínek řízení nečiní podaný
návrh zjevně neúspěšným.
Nejvyšší správní soud shledal, že Městský soud v Praze ani jedné ze zmíněných
povinností nedostál, resp. z odůvodnění jeho rozhodnutí není seznatelné, zda se těmito otázkami
zabýval a k jakým zjištěním dospěl. Soud vůbec neuvedl, jaká byla finanční situace stěžovatele
v době rozhodování soudu, ani její srovnání s výší soudního poplatku. Z odůvodnění není zřejmé
ani to, zda soud návrh považuje za zjevně neúspěšný či nikoliv (v projednávané věci
lze tento nedostatek tolerovat, neboť kasační stížnost byla podána včas a není zjevně
nepřípustná).
Městský soud v Praze v napadeném usnesení pouze popsal dosavadní průběh řízení
a zrekapituloval tvrzení stěžovatele, na což navázal citací rozsudku Nejvyššího správního soudu,
aniž z vyslovených premis učinil jakékoliv závěry. Soud správně uvedl, že záleží zejména na výši
poplatku, na době jeho vyměření a okolnostech existujících v době tohoto vyměření,
nic z toho však v projednávané věci nezkoumal, resp. svá zjištění neprojevil v odůvodnění
napadeného usnesení.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu usnesení, kterým soud zamítá žádost
o ustanovení zástupce (§35 odst. 8 s. ř. s.), musí obsahovat odůvodnění (srov. usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2006, č. j. 8 As 21/2005 - 101, publikované ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 1006/2007, www.nssoud.cz).
Citovaný judikát lze bezpochyby vztáhnout i na usnesení, jímž soud zamítá žádost
o osvobození od soudních poplatků, neboť osvobození od soudních poplatků je podobně
jako ustanovení zástupce vázáno na splnění více než jedné zákonné podmínky (nedostatek
prostředků, návrh není zjevně nepřípustný) a účastník řízení má právo vědět, kterou z podmínek
stanovených zákonem podle názoru soudu nesplnil a z jakých důvodů.
Nejvyšší správní soud setrvale vychází z toho, že proti usnesení o neosvobození
od soudních poplatků je kasační stížnost přípustná (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 19. 9. 2008, č. j. 4 As 42/2008 - 73, www.nssoud.cz), a proto je nezbytné,
aby krajský soud v takovém usnesení vyjevil, jakými úvahami byl při rozhodování veden,
a umožnil tak Nejvyššímu správnímu soudu realizovat jeho přezkumnou pravomoc.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů, neboť z jeho obsahu nelze ani při nejlepší vůli zjistit, jak Městský soud v Praze
posuzoval finanční situaci stěžovatele ve vztahu k výši vyměřeného soudního poplatku.
Na posouzení této otázky bezprostředně závisí i výrok o neustanovení zástupce, který odůvodněn
nebyl vůbec.
Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že Městský soud v Praze zcela nesprávně uchopil
a aplikoval princip legitimního očekávání. Legitimní očekávání totiž nelze vztahovat
k negativnímu výsledku, ale pouze k výsledku pro účastníka řízení pozitivnímu. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu nemohou být práva účastníka řízení omezována jen kvůli tomu,
že podal žádost, u níž je vzhledem k ustálené rozhodovací praxi vysoce pravděpodobný negativní
výsledek. I v takovém případě má účastník řízení právo na náležité odůvodnění rozhodnutí,
jímž nebylo jeho žádosti vyhověno, a není přípustné jej odbýt pouhým odkazem na to, že minule
rovněž neuspěl. Tento argument je tím spíše nepřípadný, mají-li být podmínky pro osvobození
od soudních poplatků posuzovány vždy individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem
toho kterého případu.
Městský soud v Praze svým přístupem k rozhodování o žádosti stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků a k návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů vážně porušil právo
stěžovatele na spravedlivý proces, když napadené usnesení patřičně neodůvodnil a bez bližšího
vysvětlení použil jen jediný - zcela nevhodný - argument principem legitimního očekávání.
Ke zjištěné nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení musel Nejvyšší správní soud
přihlédnout z úřední povinnosti, proto se pro nadbytečnost nezabýval jednotlivými kasačními
námitkami a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2008, č. j. 8 Ca 76/2008 - 28,
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle §110 odst. 3 s. ř. s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Na Městském soudu v Praze nyní bude, aby znovu
rozhodl o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2008,
č. j. 8 Ca 76/2008 - 16, tentokrát po řádném posouzení, zda jsou splněny podmínky stanovené
v §36 odst. 3 a v §35 odst. 8 s. ř. s. Dospěje-li soud k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou,
musí své rozhodnutí náležitě odůvodnit.
O náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti bude rozhodnuto v rozsudku
či v usnesení, jímž bude řízení skončeno (§61 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2008
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu